Na letišti Queen Alia International v Ammánu (pojmenované po jordánské královně, která zemřela při havárii helikoptéry v roce 1977) nebyl se získáním víz žádný problém. Společnost Trifty, u které jsme emailem zamluvili vůz, sice nemá na letišti kancelář, ale auto přivezli ve smluvený čas (a ve smluvený čas si jej i na konci cesty vyzvedli). Depozit činil 90 dolarů, předávací protokol byl poněkud komplikovanější (lépe zaznamenat všechna viditelná poškození). Jediným zádrhelem automobilového putování nakonec bylo přední sklo rozbité kamenem vymrštěným protijedoucím autem, na což se nevztahovala pojistka a museli jsme zaplatit přes stovku jordánských dinárů. A jordánské silniční předpisy? Neměli jsme pocit, že by byly skutečnými nařízeními, spíše se zdálo, že mají charakter nezávazných doporučení, jejichž vymáháním se nikdo netrápí a nezdržuje. Z letiště jsme vyrazili na sever kolem metropole Ammánu po hlavní silnici spojující Jordánsko se Sýrií. Něco přes hodinku pohodové jízdy a byli jsme v městě Jerash – starověké Gerase.

2000 let stará římská dlažba

I na začátku 21. století zdobí Gerasu římská dlažba, v níž jsou stopy vyjetých kolejí. Jaký ruch a jaké množství kol vyryly stopy do téměř 2000 let staré kamenné dlažby! Jako bych stál na samotné Via Appia Antica. Před Diovou svatyní se rozprostírá giganticky působící oválné náměstí lemované desítkami sloupů. Odtud vychází Cardo maximus, hlavní ulice protínající město z jihu na sever, zdobená vztyčenými sloupy s korintskými hlavicemi. Míjíme agoru, jižní tetrapylon, zbytky křesťanské katedrály, nymfeum a jsme před schodištěm, po němž se vystupuje k Artemidině chrámu. Gerasa, ležící na samém východním konci římského impéria, byla díky obchodu s východem nepochybně přebohaté město. Známý židovský historik Flavius Josephus ve své knize Válka židovská naznačuje bohatství Gerasy: „Alexandros (Alexandros Jannaeus z Hasmonejské dynastie, pozn. autor) dobyl Pelly a táhl proti Gerase, protože znovu dychtil po Theodórových pokladech. Obehnal posádku třemi náspy a zmocnil se toho místa bez boje.“ Jak dopadl poklad tyrana Theodóra, Josephus dále neinformuje.

Antické památky sloužily ve středověkých dobách jako nekonečná zásobárna stavebního materiálu. Tomuto osudu neunikla ani Philadelphia, která až na divadlo zmizela téměř beze stopy. Na jejím místě dnes stojí hlavní město Ammán. Ruiny Gerasy zničené muslimským vpádem a zemětřesením rozebírány nebyly, protože lidé údolí opustili a novodobý Jerash začali budovat až kavkazští přistěhovalci na konci 19. století. V té době byla Gerasa ztracená pod návaly písku a bahna. Na místě, kde dnes stojí ruiny antického města, bývalo před 6500 lety neolitické sídliště. Údolí mělo dostatek vláhy, dnes je mnohem sušší než v dávných dobách. První obyvatelé prý nazvali své sídliště Garshu. Za vlády Seleukovců ve 2. století př. n. l. se stává z malé vesnice město. Řečtí usedlíci ho pojmenovali „Antioch na řece Chrysorohas“. Z té životadárné řeky je dnes pouhý potok, který Jerashem protéká. Verzí o založení města je několik, možná stál u jeho zrodu Alexander Veliký, možná Ptolemaius II.

Za Seleukovského panování se vyostřily konflikty mezi dvěma náboženstvími – židovským a řeckým. Rozdílné životní postoje obou stran popisuje spisovatel James Michener v jedné kapitole knihy Pramen: „Aby se skoncovalo s trvalým rozlišováním mezi národy říše, Antiochos Epifanés rozhodl, že Židé nadále nebudou provádět obřízku svých mužských potomků.“ Antiochos Židům zakázal i Bohem nařízené slavení šabatu a nutil je obětovat a jíst vepře, které Židé považují za nečisté zvíře. Právě tato rozhodnutí helenistického vládce vedla k makabejskému povstání, v němž se Židé vymanili z helenistické nadvlády. A nástupci Judy Makabejského pak naopak ovládli i řadu helenistických měst na západním břehu Jordánu včetně Gerasy.

Gerasa pod římskou mocí

V roce 63 př. n . l. vtrhla do kraje římská moc. Armáda generála Pompeia se převalila přes Blízký východ a Gerasa se stala součástí provincie Syria. Desítka nejmocnějších měst v oblasti včetně Gerasy založila spolek známý jako Decapolis. Nadcházející Pax Romana povzbudil obchodní i stavební aktivity, provincie bohatla. Gerasu chránilo mohutné opevnění, chrámy zasvěcené Diovi a Artemidě zářily v novém hávu, kulturu a zábavu zajišťovalo několik divadel a lázní. Když císař Traján pokořil Nabatejské království a rozšířil římskou správu dále na východ a jih, liga Decapolis dále bohatla, stavěly se nové silnice, především Via Traiana Nova modernizovaná v letech 112–114 a spojující dnešní Damašek s Aqabou, tedy obchod s východem po souši s obchodem po Rudém moři. Vedla přes Gerasu i Philadelphii. Plinius starší, římský historik z 1. století, řadil do ligy Decapolis tato města:
Gerasa (dnešní Jerash, Jordánsko)
Scythopolis (Beth-Shean, Izrael)
Hippos (Izrael)
Gadara (Umm Qais, Jordánsko)
Pella (Jordánsko)
Philadelphia (Ammán, Jordánsko)
Damascus (Damašek, Sýrie)
Raphana (Jordánsko)
Canatha (Qanawat, Sýrie)
Dion (Sýrie)
Císař Hadrián strávil v Gerase část zimy 129–130, tedy dva roky před vypuknutím druhé židovské revolty proti Římanům vedené Bar Kochbou (krutě potlačené v krvi půl milionu Židů). Moc římského impéria ale nebyla nekonečná a ve 3. a 4. století zeslábla. K útokům na bohatá města si začínaly troufat nepřátelské armády i pouštní kmeny a Gerasa, ležící až na samé hranici římského impéria a tolik vzdálená od finanční i vojenské pomoci, ztrácela svůj dávný lesk. Obchod se zastavil. Posledním impulsem k rozvoji Gerasy byl nástup křesťanství, uprostřed hradeb vztyčily katedrálu i kostely (poslední byl postaven na začátku 7. století). Pak přišlo několik katastrof. Invaze perského vojska, po němž prý zůstaly na hipodromu brankové tyče od póla, oblíbené kratochvíle Peršanů. Muslimové se vřítili do Gerasy v roce 636 a uprostřed antického panství postavili mešitu. Války devastovaly město, v němž přežila jen čtvrtina obyvatel. Dílo zkázy dokonalo zničující zemětřesení a chalífa Yazid II., který vydal nařízení, že veškerá zobrazení lidí musí být zničena. Na základě jeho dekretu islámští věřící zničili v troskách kostelů poslední malby a mozaiky na podlahách. Lidé město opustili, občas ho křižácká či muslimská armáda použily jako dočasná kasárna. Gerasu kdysi někdo nazval „Pompeje východu“. Gerasa ale nebyla zasypána vulkanickým popelem, byla zničena válkami a zemětřesením.

Je to zničené jako Gerasa

Arabský cestovatel a geograf řeckého původu (sloužící celé mládí jako otrok bohatému obchodníkovi) Yaqut ibn Abdallah ur-Rumi napsal ve 13. století, že Gerasa je dokonale v ruinách a neobydlena. Však prý arabské přísloví říká: „Je to zničené jako Gerasa“. Až v roce 1806 německý cestovatel Ulrich Jasper Seetzen, ovládající arabštinu a putující svatou zemí v přestrojení za žebráka, rozpoznal v písku pohřbené ruiny města. Jeho objev přilákal do Gerasy zástupy dobrodruhů, ale až více než 100 let po Seetzenovi – v roce 1925 – začaly systematické archeologické práce odhalující ruiny Gerasy. V letech 1878–1879 se v opuštěném údolí v blízkosti antických ruin usadily vlny čerkeských imigrantů z Kavkazu, které z jejich vlasti vyhnala krutá válka proti ruské křesťanské nadvládě. Právě Čerkesové postavili první domy dnešního města Jerash. V údolí se znovu zde choval dobytek, pole opět dávala úrodu. Na samém počátku 20. století se sem stahovaly především z Damašku křesťanské rodiny a novodobý Jerash se postupně rozšiřoval. Čerkesové ale pomalu mizí, v Ammánu již není žádná čerkeská čtvrť, následkem jejich rozptýlení je i mizení čerkesštiny, kterou část mládeže již neovládá. Čerkesové dodnes tvoří asi procento obyvatel Jordánska, žijí ale také v Sýrii, v Libanonu a v Izraeli.

Co je docela podivné a překvapující – ve městě Jerash je jediný rodinný hotýlek jménem Hadrian´s Gate Hotel. A opravdu stojí přímo u vykopávek, což dotváří okouzlující atmosféru. Kolikrát se člověku poštěstí okukovat u kávy z hotelu Hadriánův vítězný oblouk… Hotel ale nemá webové stránky a nepatří k nejlevnějším. Většina turistů sem přijíždí na jednodenní výlet z Ammánu. Vykopávky jsou otevřené od sedmé ranní až do soumraku. V letních měsících se zde konají pro turisty představení, takové to známé „sound and light“. Zřejmě nejžádanější je předvádění římského vozatajského umění na hipodromu, který má rozměry 244×52 metrů. (http://www.jerashchariots.com)

Archeologický průzkum a rekonstrukce nadále probíhají. Všude jsem čítával, že odhaleno bylo snad 10–15 % staré Gerasy. Připadá mi to trošku propagandistické tvrzení, protože centrum města obklopené hradbami je probádáno a stěží bude objeveno něco víc, než základy nějaké okrajové městské čtvrti. Každopádně by památkám pomohlo více informací v angličtině. V ruinách se pohybují ozbrojení a tradičně arabsky oblečení strážci a také obchodníci, kteří ale své zboží vnucovali na východní poměry docela nevýchodním způsobem.