Umberto Eco kdysi napsal knihu „Hledání dokonalého jazyka“. Když jsem se seznamoval s hebrejštinou, brzy jsem měl pocit, že není co hledat. Hebrejština má dokonalou stavbu. Jako příklad uvedu kořen „d-m“ – tento kořen má slovo „Adam“, ale také slovo „podobat se – dome“, neboť člověk byl stvořen v podobenství Božím. A slovo „krev – dam“ má tentýž kořen, člověk je z krve. A ta je „červená – adom“, opět tentýž kořen.
Hebrejština je opravdu podivuhodná. Kořeny slov často vedou k objasnění smyslu mnoha pojmů, takže jen listovat si v hebrejském slovníku skýtá mnohé poučení. Tímto tématem se například zabývá kniha Friedricha Weinreba „Symbolika biblického jazyka“.

Radujete se z Izraele? Strachujete se o Izrael?
Ano, z Izraele se raduji. Je obdivuhodné, co tato země za pouhých 63 let své existence dokázala, na jak vysoké úrovni je její ekonomie, kultura, věda, školství, zemědělství, umění. Je to současně jediná demokracie v oblasti. O Izrael se nestrachuji, protože jsem přesvědčen o jeho síle – a tím zdaleka nemyslím jen tu vojenskou. Je to i síla sjednocující Židy v Izraeli i mimo něj v okamžiku ohrožení, síla mravní, hospodářská, velká solidarita, s níž Izrael může počítat. Na druhou stranu mohu jen litovat, že se stále nedaří ukončit blízkovýchodní konflikt. Izrael touží po míru zaručujícím rozvoj a bezpečí jemu i jeho sousedům včetně palestinského stá­tu.

Kdy jste byl prvně v Izraeli? Jaké byly Vaše pocity, když jste poprvé kráčel po „zemi zaslíbené“? Viktor Fischl kdysi v jedné povídce o Jeruzalému napsal, že „v tomhle městě se každý tak trochu vznáší“.
Izrael mám především spojen s pobytem v letech 1990–1994, kdy jsem zde působil jako československý a poté český diplomat. Vědomí, že jste v zemi, jejíž dějiny sehrály tak zásadní roli pro celé lidstvo, je dozajista nesmírně silné. Ale přiznám se, že mě snad ještě více oslovovala a dodnes oslovuje izraelská současnost, nesmírná dynamika izraelské společnosti.

Kam se v Izraeli rád vracíte? Jaká jsou Vaše oblíbená místa?
Jeruzalém včetně jeho nesčetných tichých, turisty nevyhledávaných koutů, je nádherný a povznášející. Ale každý kousek země má své kouzlo. Spíše světský Tel Aviv s krásnými památkami architektury Bauhausu, přímořská Haifa, ale třeba i poušť.

Co si přečíst před cestou do Izraele? Jakou izraelskou (nebo židovskou) literaturu byste doporučil, aby se člověku co nejvíce otevřely oči?
V současné době je již do češtiny přeložena řada děl předních izraelských autorů, které umožní dobrý vhled do izraelského života. Takže bych doporučil číst knížky Amose Oze, Avrahama B. Jehošuy nebo Davida Grossmana. A co se týče základních informací o Izraeli a jeho dějinách, doporučuji knížku prvního českého polistopadového velvyslance v této zemi dr. Miloše Pojara.


V Jeruzalémě

V arabském světě to v posledních měsících vře. Dívají se Izraelci na vývoj spíše s optimismem nebo s obavami?
Izraelci jsou realisté a za léta napětí v oblasti si zvykli nevynášet rychle soudy, být trpěliví. Samozřejmě existuje nemalé nebezpečí, že současný vývoj v arabském světě přivede k moci islamistické režimy, což by nejen pro Izrael, ale ani pro ostatní státy světa nebylo ničím dobrým. Bezprostředně je pro Izrael podstatný vývoj v Egyptě. Pokud by tato země revidovala mírovou smlouvu s Izraelem, nesmírně by to zvýšilo napětí.

Izrael má spoustu nepřátel, kteří plivají svou nenávist i v anonymních internetových diskuzích. Jednou z výtek vůči Izraeli bývá, že se jedná o nepřirozený, umělý stát (autoři zapomínají, jak vzniklo kdysi Československo) nebo že dějiny jsou špinavou hrou Rothschildů. Jak Izraelce ovlivňuje vědomí, že jsou terčem nenávisti?
Bohužel, antisemitismus provází dějiny Židů a jeho nejnovějším výrazem je antisionismus. Antisemitismem není automaticky kritika těch či oněch izraelských kroků. Izrael je demokratický stát s občanskou společností, a tak není divu, že nejsilnější kritiky má doma. Pokud však kritika přechází ve zpochybnění práva Izraele na existenci, je to dozajista antisemitismus. Ten původně odmítal plnoprávné postavení Židů ve společnosti jako jednotlivců a antisionismus negující Izrael jako stát na to navazuje popřením práva židovského národa na zřízení vlastního státu. V porovnání s ostatním děním ve světě a situací v jiných státech je Izrael naprosto nepřiměřeně kárán a skandalizován včetně OSN. Na mezinárodní scéně je vůči němu uplatňován podstatně přísnější standard než vůči jiným zemím, a především v muslimském světě bývá až démonizován za užití prostředků klasické antisemitské propagandy. Samozřejmě že pro Izraelce je takové vědomí nepříjemné. Občasné označování Izraele za stát apartheidu či jeho přirovnávání k nacistickému Německu, jak se s tím možno setkat nejen v muslimském světě, ale i u extrémní levice či pravice v demokratických zemích, je nesmírně urážlivé.

Je izraelská společnost více roztříštěná, než bývá u nás v Evropě obvyklé? Jsou známé výroky, že kdyby Arabové nechali Izraelce deset let v klidu, ti by se zlikvidovali díky svým vnitřním rozporům sami.
Izrael je stále mladý stát, a tak neudiví, že musí řešit i vnitřní rozpory. Nejpatrnější se zdá být napětí mezi ortodoxní a sekulární částí obyvatel. Není také lehké začleňovat do společnosti stále přicházející přistěhovalce. Tyto problémy však Izrael dokáže řešit a není důvod se domnívat, že tomu v budoucnu bude jinak.

Je stále platný zákon, že pokud konvertuje člověk k judaismu, má právo na přestěhování do Izraele?
Právo návratu umožňuje získat izraelské občanství, pokud alespoň jeden z prarodičů žadatele byl z halachického náboženského hlediska Židem. Konverze k judaismu v těchto případech není pro nárok na aliju – tedy přistěhování – podmínkou. Ti, kdo žádné židovské předky nemají, se však bez konverze na zmíněný zákon odvolávat nemohou.

Jaká jsou izraelská vína? A jaká česká košer vína z Chrámců?
Košer víno z Chrámců jsem pil, ale znalec nejsem, takže si netroufám hodnotit. Izraelských vín je velký výběr, a pokud vím, získávají i velmi dobrá ocenění na mezinárodních soutěžích.


Jeden z mnoha nejlepších falafelů v Jeruzalémě

Kde dostanu nejlepší falafel v Jeruzalémě?
Tam, kde jste si ho právě koupil. Buďte si jist, že právě toto se od prodavače dozvíte.

Klezmer je v Čechách na okraji zájmu, občas si některou z kapel poslechnou příznivci tzv. World music. Jak je to v Izraeli? Je klezmer rozšířený, nebo převálcovaný popem? Poslechnete si někdy klezmer? Jdete na koncert třeba Trombeniku nebo Létajícího rabína?
Hudba ve stylu klezmer se stala celosvětovým fenoménem. V Izraeli se s ní samozřejmě setkáte, i když původní hudba má zřejmě více posluchačů. Z koncertů klezmer hudby u nás si jako vskutku nezapomenutelný zážitek pamatuji vystoupení amerického židovského klarinetisty Davida Krakauera v roce 2006 v Praze.

Kdy byste doporučil návštěvu Izraele? Mám teď na mysli nějaký karneval, kulturní akci či veselý svátek jako Purim, kdy Židé pořádají hostiny, hrají se purimová divadla, lidé si oblékají kostýmy a… vína se pije více, než člověk snese.
Já osobně bych se spíše řídil podle počasí. Duben, květen, říjen mi přijdou ideální. Krásná sváteční atmosféra bývá při Pesachu v dubnu. Purim bývá opravdu svátek veselý, ale s pitím se to v Izraeli nijak nepřehání. Izrael je vůči turistům nesmírně vstřícný a krásnou dovolenou si zde užijí i ti, kdo chtějí strávit hodně času třeba u moře.

PhDr. Leo Pavlát (1950)
ředitel Židovského muzea v Praze (od roku 1994). V letech 1990–1994 působil na československém/čes­kém velvyslanectví v Izraeli v Tel Avivu. Autor knih Osm světel (tradiční židovské příběhy), Pomsta čarodějky Simy (pohádky), Příběhy z Bible (část Starý zákon), Od Chanuky do Chanuky (výběr z fejetonů pro českou redakci BBC).

Titulní foto poskytl Leo Pavlát