U umyvadel v předsálí toalety na buchlovickém zámku ještě pokračovalo představení několika písničkami. A pak byl čas na procházku nádherným zámeckým parkem (vstupné 20 Kč). Tam hraje ostřejší muzika – plná hrdelního křiku. Křikem na sebe upozorňují pávi, kterých je v parku požehnaně a s oblibou předvádějí svou barevnost. Mimochodem, chovají tady i lamu. Mezi vzrostlými stromy lze zahlédnout i nedaleký hrad Buchlov, vzdálený asi pět kilometrů. Je to z Buchlovic procházka ostře do kopce.


Hraje se, zpívá a koštuje

Díky velikonočním svátkům ozářil buchlovický zámek folklórní hudební program, ovšem pro návštěvu zámku nebyly Velikonoce nejvhodnějším termínem. Již kolem deváté ranní se před pokladnou vytvořila fronta a před polednem již cedule na pokladně oznamovala, že prohlídky zámku jsou vyprodány. Zatímco na nedalekém hradě Buchlov jsme se z výkladu průvodce dovídali, jak hradní páni házením do studny zkoumali věrnost svých manželek, během prohlídky zámeckých komnat nám naopak paní kastelánka prozradila, že ložnice dam neměly zvenčí kliku a pánové museli žadonit a žadonit. Za vším hledej ženu, říkává se, i první kapitoly historie buchlovického zámku psala žena. Jistá Eleonora z Colonna-Felsu, italského původu, si tak dlouho stěžovala svému muži, Janu Dětřichu z Petřvaldu, pánu na hradu Buchlov, že středověké sídlo je na moderní poměry příliš chladné… až jí milující manžel nechal vystavět zámek ve stylu italského baroka podle projektu D. Martinelliho (1707). Kdo ví, co je na této zkazce pravdivého, dle další verze pocházela Eleonora odněkud z Tyrol a z hradu neméně studeného v porovnání s Buchlovem. V roce 1800 se novými majiteli zámku stali Berchtoldové, kterým ho po 2. světové válce zabavila komunistická moc. Dvě protilehlé zámecké budovy s centrálním dvorem a kašnou tvoří okouzlující obrázek. Mimochodem, zámeckou paní se na pár hodin může cítit kterákoli vdávající se žena, stačí zaplatit nějaký ten tisíc za zámecké prostory určené ke svatebním obřadům.


Muzikanti v Buchlovicích

A kde se v Buchlovicích ubytovat? Náhoda nás zavedla do Restaurace a penzionu u Buchlovského zámku, pouhých několik kroků od zámecké zdi. Když nás majitel (to jsem ještě netušil, že se jmenuje Omar) uváděl do zamluveného pokoje, všiml jsem si mnoha fotografií jemenské metropole Saná na zdech chodby. Pan Omar, původem právě ze Saná, se nejprve podivil, že se neptám (jak se mu stává), kdeže ty pěkné domy v Tunisku jsou, ale pak se rozpovídal a pochlubil, jak u něj pobývali členové Uriah Heep. A už jsme si prohlíželi fotoalba z Jemenu. Netroufám si tvrdit, zda pro naši pohodu a spokojenost – jak slibují internetové stránky restaurace – udělal pan Omar všechno, co je v jeho silách, každopádně toho bylo nemálo a cítili jsme se fajn.


Paví předváděčka

Zabloudili jsme do info centra, kde je malé muzeum místního folklóru. Zakoupit si můžete knihy o Buchlovicích, ale také CD s černočernými příběhy tzv. loveckého práva, jehož vykonavatelem byl pán Buchlova – „Soudilo je lovecké právo“. Že to nebyly příběhy s dobrým začátkem ani koncem, lze tušit. K dostání jsou knihy o regionu, např. Chřiby – Hory lidí a mýtů, Ze strání pod Buchlovem, k nahlédnutí jsou vzorky původních kraslic pro Československou výstavu v Praze v roce 1885, z panelů se dozvíte mnohé z historie Buchlovic i okolí i o přístupu buchlovických dívek a žen k mužům:
Šikovný si, mládenečku,
veselý až milo,
ale vjecej smělosti
by ti neškodilo.


Zákoutí parku buchlovického zámku

Dozvíte se také, proč v Buchlovicích nepálí naostro – protože už mají dost vypáleného nebo protože to slíbili radním…, přečtete si „slivovičné desatero“, mj. že za slovo v slivovici obsažené bratra k súdu nehoň a že koštovat mosíš porádno, slaninu dones, chléb aj sůl. Vět na téma vínko a slivovice je v muzeu dost a dost, však na počátku 20. století bylo v Buchlovicích na 12 hostinců, v ještě starších dobách řada šenků a vinných sklepů. Dnešní výběr je nepříliš působivý a například ze vzhledu obyčejné restaurace U páva na náměstí by člověk ani náznakem nepoznal, že prý má kořeny až ve středověku. Ač je v názvu hostince páv (Petřvaldští měli páva ve svém erbu), byl prý nájemcem v 80. letech 19. století jistý Pelikán.

Kosou snadno a rychle – i tuto knihu J. Radvana dostanete v info centru. Autor vypráví, že „zatímco v dobách minulých byly k mání leda kosy sovětské, maximálně jugoslávské výroby, dnes máme na dosah ruky (pokud kapsa stačí) opět výrobky věhlasných proveniencí, jako jsou kosy rakouské, z nichž nejvyhlášenější bývaly kosy štýrské.“ Kulturní program na zámku v Buchlovicích je bohatý. Do konce září trvá výstava „Egypt – země světla a stínů“ a také výstava fuchsií, zámecká sbírka přibližně 1200 odrůd patří k nejproslulejším ve střední Evropě. A již 29. května proběhne setkání sborů a muzik a otevřená soutěž v kosení. Takže Radvanova knížečka se hodí. Stará lidová moudrost prý praví, že „chytí-li sekáč hada před sv. Jiřím a natře si jeho sádlem kosu, žádný jiný sekáč mu při sečení nestačí.“ Jenže – ne každý by se měl knížečkou inspirovat. Autor na závěr jasně radí: „Pane inženýre, to se neučte, musel byste to pak dělat.“

Podrobnosti na
www.zamek-buchlovice.cz