Hýlom, hýlom!
Počúvajte horní, dolní, domácí aj přespolní,
Co vám budu povídati o svatodušní neděli.
Máme krála poctivého,
ale velmi chudobného,
okradli nám ho na horách, na dolách,
ukradli mu tři sta koní z prázdných stájí,
ukradli mu tři sta volů z prázdných dvorů.
Dobře, že tam neměl nic,
byli by mu vzali eště víc.
Na krála, matičko, na krála!

A jak jsou legrúti vystrojení! Vysoké černé boty, v nich zastrčený prapor, tmavě modré kalhoty, vyšívané bílé košile, červené střapce, klobouček s bílým pérem. Legrúti jsou vlastně rekruti, kteří dosáhli věku pro odvedení k vojenským povinnostem. Dnes, kdy byla branná povinnost zrušena a odvody se nekonají, je jejich jízda radostnější, bez onoho nastávajícího zítřku, který kalil zábavu. Sláva legrútů ale netrvá jen jeden kratičký víkend vrcholící jízdou králů. Vždyť jen co bývalí legrúti v minulosti narukovali k vojenské službě, tzv. předlegrúti, tedy ti, kterým příští jaro bude patřit jízda králů, se stávají středem pozornosti každé vlčnovské zábavy. Z budoucích legrútů se postupně stává sebevědomá chasa, prý bývaly doby, kdy alkoholem a pýchou (já jsem legrút!) posilněná krev snadno vyvolala nejednu hospodskou rvačku. Málokdo z čerstvě dospělých mužů odmítne jezdit jako legrút, čest doprovázet a chránit krále si každý může užít jen jedinkrát za život. V minulosti hrozívalo, že bude král unesen, což bývala pořádná ostuda (proto jeho pobočníci nosí šavle) a nepochybně se strhla řádná bitka.


Vítejte ve Vlčnově

„Před domem roste trnka a tahle slečna má nohy jako srnka, a jak se na mě pěkně směje, ona určitě něco přispěje!“ Legrúti ve svém přednesu originálně zdůrazňují třetí slabiku od konce a naopak na posledních dvou dávají hlasu poklesnout. Úloha legrútů během jízdy králů je nelehká. Od domu krále vyrazil průvod do ulic Vlčnova půlhodinu před polednem a vše končilo až kolem páté, to již hlasy legrútů slábly, do vyvolávání vkládali legrúti poslední kapky energie, jejich unavené tváře prozrazovaly vyčerpání. S přibývajícím časem také klesala ochota přihlížejících znovu a znovu sahat do kapes pro peníze, drobné již každému došly.


Legrút si žádá finanční příspěvek

Původ jízdy králů je neznámý. Jiří Jilík v knize Záhadná jízda králů cituje staršího vlčnovského rodáka: „Ptajú sa mňa cuzí ludé, šak je jich každý rok plná dědina, proč tú jízdu králů děláme, natož pravím, dycky králé jezdili a tož jezdíja, tak to bylo a bude“. Lidé prý o těchto „proč“ nepřemýšlejí a dědictví předků předávají dalším generacím, tradice je tradice. Snad jsou kořeny jízdy králů již v pohanských dobách. Ale i v křesťanských časech existovaly v mnoha evropských zemích lidové slavnosti, např. o letnicích, kdy se vybraní jedinci převlékali za krále a královnu a chodívali s doprovodem po vesnici (Kosmas ve své kronice nepíše o žádných zvycích, které by jízdu králů připomínaly). Existují teorie, že jízda králů je pozůstatkem iniciačních rituálů, nebo souvisí s pradávnou matriarchální společností a oslavami kultu ženy (prý kdysi jezdili legrúti v ženském kroji, tuto výsadu má dnes jen král a jeho dva pobočníci). Další variantou původu jízdy králů je skutečný uherský král Matyáš, který prý po prohrané bitvě s Jindřichem, synem Jiřího z Poděbrad, prchal vlčnovským krajem převlečen do ženských šatů. A právě Vlčnovjané mu v útěku měli pomáhat.


Vlčnovský král jede v bílém ženském kroji a s růží v ústech


Vínko ochutnají během jízdy králů asi všichni


Jízdu králů prožívají vlčnovští rodáci všech věků

Ano, vlčnovský král jede v bílém ženském kroji. Není to ale žádná taškařice, jde o důstojný obřad, který vlčnovští rodáci všech věků vážně prožívají. Ani původ oné bílé barvy (navíc král jede na bílém koni) není znám, pravděpodobně symbolizuje nevinnost. Věk krále není určen, ale legrúti vyvolávají, že mají krále poctivého, měl by to být tedy chlapec, který za slečnami dosud nechodí. A protože se snižuje věk prvních sexuálních zkušeností i u venkovských mužů, kteří jich kdysi často nabývali až po svatbě, bývá dnes pro jistotu králem volen chlapec dětského věku. Však se král – jak prozradila jeho sestra – nejvíce těší, že vše skončí a užije si volných jízd na kolotoči. Během jízdy bývá králova tvář napůl skryta za barevnými pentlemi. V ústech má král růži, po dobu objížďky nesmí promluvit. Proč? Opět otázka s neznámou odpovědí.


Vlčnovské búdy

A kde slavit v pozdějších vlčnovských hodinách? Na búdách. V programu jízdy králů bylo psáno „Vlčnovské búdy: Do bílého rána“. Kolonie búd je okouzlující, před číslem 12 postával pan Zemek, inu, vstupu se nedalo odolat. Prý „by se dalo říci, že v leckteré búdě ještě po bohémské družině Úprkově nevychladly židle. V nejedné jsou zachovány starodávné lisy, ten nejstarší dokonce z 18. století“ s nadsázkou píše Jiří Jilík. Zemkové jsou ve Vlčnově rozšířeným jménem, právě u Zemků bydlel malíř Joža Uprka, který v roce 1897 vytvořil nejslavnější obraz jízdy králů. V již zmiňované knize J. Jilík vtipně popisuje Uprkovy počátky ve Vlčnově mezi vesničany, kteří nějaké malování za pořádnou práci nepovažovali – vzpomínal kdysi Josef Zemek: „ze začátku mistr jenom chodil a díval se, aby mu nic neušlo, a jenom sem tam si něco tužkou poznačil. Když to ale trvalo několik dní, baběnka Teréza se už hrozila, co sem to prý přivedl za lenošného maléřa, který nic nedělá, zbůhdarma chodí a jenom s chlapcami kdekady vysedává.“ Vypili jsme u Zemků „povinný“ litránek bílého a ráno nás v hotelu u snídaně čekalo překvapení – slavnostní panáček slivovice jako pozornost podniku. I slivovice totiž patří k jízdě králů. A k Vlčnovu, vždyť zde bylo v roce 2010 otevřeno Muzeum lidových pálenic s expozicí podomácké výroby destilátů na moravsko-slovenském pomezí. K vidění jsou desítky podomácky vyrobených destilačních přístrojů (vstupné do muzea je 40 Kč, vstupné na nedělní jízdu králů 130 Kč).


Výhled na Vlčnov

Vlčnovské búdy jsou popisovány od poloviny 16. století, ale pěstování vína v oblasti Vlčnova lze předpokládat již za velkomoravských časů. Doložit to ovšem nelze. Búd bývalo mnohem více, v mapách ze začátku 19. století jsou jich asi dvě stovky. Zachovala se jediná ulička, která byla v roce 1995 prohlášena za památkovou rezervaci. Búdy nemají sklepy, interiér tvoří místnost pro hosty, tedy stoly a posezení, vzadu je menší místnůstka pro uskladnění vína. Je odtud krásný výhled na Vlčnov ležící dole v údolí.

Další informace:
http://jizdakralu.vlcnov.cz
www.vlcnov.cz

Další články z regionu:
Velká Javořina, česko-slovenská setkání a mongolský poklad
Ze Strážnice za vínem do sklepních uliček Petrova
Větrný mlýn v Kuželově a horňácké zpívání
Blatnice pod sv. Antonínkem: Vinice a vinařské búdy pod karpatskými kopci