To není náboženský popis cesty do pekel. Muhammadův most je poslední překážka před výstupem na nejvyšší vrchol Pyrenejí – Pico de Aneto (3404m). Jméno symbolizuje, že cesta do ráje je uzoučká jako ostří šavle a stačí jediný chybný krok stranou, aby člověk skončil tam dole, v propasti, v pekle. Pojmenování vymyslel francouzský botanik Albert de Franqueville, který 20. července 1842 patřil mezi skupinu Francouzů, kteří společně s jedním ruským vojákem poprvé vystoupili na vrchol. Ale nyní nebudeme vykládat poselství Alláhovo, jsme pár kroků od nejvyššího vrcholu Pyrenejí. Vzhůru, caballero, povzbuzovali jsme se. Nemám rád hru se smrtí, ale tady, těsně pod nebem a nad propastí, a jen pár minut od kříže, propadá člověk euforii i únavě, má mrazení v zádech, cítí, že se děje něco finálního, něco španělského, stává se caballerem, sní o španělských tanečnicích s kastanětami v rukách, o těch, co zvedají paže a vzpínají se proti těm balvanům za nimiž se tyčí vrchol Pico de Aneto. Konec představám motajícím hlavu, je tu hlouček lidí s očima upřenýma na ty balvany, nikoli nezdolná překážka a konečně vrchol.


Před námi ledovec, mačky jsme si půjčili na chatě Renclusa

Ale popořádku. Před výstupem na Pico de Aneto je nejlepší přespat na refugio Renclusa ve výšce 2140 metrů. http://www.fam.es/comites/refugios/refugiorenclusa.htm Údolím Benasque lze dorazit autobusem k parkovišti, odkud je chata jen půlhodinku stoupání. Refugio má 92 lůžek, vaří se tu, je zde voda, přikrývky na noc, je možné si tu vypůjčit potřebný materiál, především mačky na ledovec. Vím, že někteří „tvrďáci“ zkouší stoupat na Pico de Aneto bez maček, ale klouzat a riskovat na ledovci, největším v Pyrenejích, se mi nezdálo moudré. Tedy jsme si za rozumnou cenu 7 eur mačky půjčili a navíc ponechali v chatě věci a vyrazili na lehko. Pokud si někdo není v horách zcela jist a netroufá si nahoru sám, je možné si zde zařídit pronajmutí průvodce, což ovšem není služba z nejlevnějších. Turistů zde nebylo málo, Španělé v létě evidentně pořádají jednodenní výlety s přespáním na chatě, a přestože jsou Pyreneje v odlehlejších částech liduprázdné, neplatí to pro tuto trasu na Pico de Aneto.


Na vrcholu nejvyšší hory Pyrenejí

Od refugio Renclusa se stoupá nahoru k sedlu Portillón Inferior (2740m), dále na Portillón Superior (2870m). Že nejsou místní ledovce bezpečné, svědčí i příběh Pierra Barraua, který první vystoupil na sousední Maledetu. Ač zkušený horal, spadl do průrvy ledovce a jeho zmrzlé tělo bylo objeveno až po více než 100 letech, kdy se uvolnilo z ustupujícího ledovce. Pyrenejské ledovce se stále zmenšují, spoustu obrázků a informací, jak vypadal ledovec na Pico de Anetu před 100 lety, mají i v refugio Renclusa. Celkově prý za posledních 100 let ubylo 90 procent pyrenejského ledu. A že to tady v létě taje, jsme viděli na každém kroku, hned jak jsme vstoupili na ledovec a směřovali na Collado de Coronas (3196m). V mačkách pohoda, bez nich byste si asi vysloužili od Španělů nějaké to poťukání na hlavu. Po ránu je ledovec namrzlý, bez maček opravdu nedoporučuji (přestože i hůlky pomohou), na odpoledním slunci už tající, rozbředlý, sem tam potůčky. A pak již jen zmiňovaný Muhammadův most a kolem sráz desítky metrů, nejsou zde žádné řetězy, ale není to horolezecké místo, jen by sem neměl vstupovat ten, kdo je po výstupu unaven a nesoustředěn. Nám pomohla chvilka odpočinku a posilnění jemně nakrájeným tradičním katalánským salámem fuet z vepřového masa, typického bělavým povrchem.

Tihle Španělé (či Katalánci) – stojí za to otevřít se jejich krmi a pití. Tam dole si ještě dáme paprikové a ostřejší xorico (tak píší Katalánci chorizo) a jamon serrano nebo iberico a víme, že dnešek zapijeme a oslavíme španělským vínem. Tady jsme na hranicích Katalánska a Aragonu, ale většina lidí se zde tváří tak po katalánsku, jednoduše, že jsou Katalánci. Jazykově to zde není jednoduché, někdo se rozmluví katalánsky, jiný po aragonsku, na nás naštěstí mluvili španělsky (v té rychlosti jsme to stejně příliš nerozeznávali). Nechal kdysi George Orwell své srdce v tomto kraji a vložil ho do knihy Hold Katalánsku. Nelze zapomenout na jeho marnost nad španělským pojmem maňana: „Jediné španělské slovo, kterému se cizinec nemůže nenaučit, je maňana. Všude kde je to jen možné, je dnešní práce odkládána na maňana. Je to tak známé, že i sami Španělé na to dělají vtipy. Ve Španělsku se neděje nic – od jídla až po bitvu – ve stanovený čas…Takové věci jsou dost k omrzení. Teoreticky si cením Španěly, že netrpí naší severskou časovou neurózou.“ Tedy lehká rada a pomoc – zahodit časové požadavky, tady vládne pověstné maňana. To ovšem neznamená, že by se Španělskem život nudně vlekl, ba naopak, bez fiesty by nebylo Španělska, lidé se zde přestávají chovat jako spěchající stroje a jsou lidmi, tančí se, hraje flamenco, před býky se prchá (a není to daleko do Pamplony proslavené běhy býků v ulicích), rajčaty se hází, no kdo by se neúčastnil, když si to celé město rozdá s tunami rajčat.


Pyrenejské ledovce se zmenšují

Ale zpět do hor. Na vrchol Pico de Aneto to jde i druhou cestou, z jihu. Z Valle Benasque se vyrazí směrem na Lago de Creguena, pokračuje kolem Araguells (3037m), kde se sestoupí k jezerům přímo pod Pico de Aneto, tam je to jen kámen a suť, přesto i v těchto výškách sem tam zahlédneme pod nohama květy. A od jezer přes ledovec de Coronas nahoru na Collado de Coronas. Další zajímavý výstup je od jezer Llosars, kde je v cestě náročnější sedlo Brecha Sup. De Llosars. My jsme tento asi 20metrový sráz vzdali. Kolem Pico de Aneto je tedy možné udělat různá kolečka, nebo se vrátit na refugio Resclusa stejnou trasou. Každopádně se v okolí dá toulat třeba týden a rozhodně to nebude žádná nuda. Španělsko má průměrnou nadmořskou výšku 650 metrů a v tomto směru je po Švýcarsku druhou nejhornatější evropskou zemí. A národní park Posets-Maladeta, kde se tyčí Pico de Aneto, je ráj všech těch hor.

Vyprávěl Pavel Krejza

Další články z Pyrenejí:
NP Aigüestortes i Estany de Sant Maurici
Kaňon Ordesa