Copán Ruinas, to je nekonečná a občas i agresivní nabídka služeb jakékoli bílé tváři cestující směrem k nejvýznamnějším honduraským mayským památkám. Bez potřebné míry drzosti a otrlosti bývá těžké zbavit se samozvaných průvodců, naháněčů hotelů a různých agentur nabízejících průvodcovské služby, projížďky na koních, motorkách nebo pozorování ptáků v džungli. Je lepší smlouvat nebo utéct? Těžko poradit, záleží na každém a jeho finanční situaci. Každopádně honduraské lempiry jsme neměnili, dolary na krátkou návštěvu památek běžně postačí a jsou všude akceptovány. Ale přichystejte si jich na starý Copán hezkou hromádku, vstupné je 15 dolarů, pokud si chcete prohlédnout tunely v pyramidách, připlatíte dalších 12 a muzeum se platí také zvlášť, tj. dalších 5. Mimochodem, Lempira byl legendární vůdce povstání národa Lenca proti španělské nadvládě. Pod jeho vedením se sjednotily kmeny a města k odporu a desítky tisíc indiánských válečníků se vyřítilo na španělské žoldnéře. Španělé ale nakonec donutili Lempiru a jeho věrné k ústupu do hor, kde ho pod záminkou vyjednávání zákeřně zavraždili (alespoň tak zní oficiální honduraská verze).

Ruiny Copánu byly Španělům známé od konce 16. století. Na začátku 19. století maloval zříceniny Francouz Jean-Fréderic Waldeck, ale až v roce 1839 upoutali pozornost světa ke Copánu Lloyd Stephens a Frederick Catherwood, kteří popsali a zakreslili ruiny starobylého města zhrouceného v džungli ve své knize Incidents of Travel in Central America, Chiapas and Yucatán, vydané v roce 1841. Publikace měla obrovský ohlas, vždyť oba dobrodruzi na své výpravě prozkoumali pozůstatky 44 mayských měst.

Schodiště hieroglyfů

Odhaduje se, že asi ¾ mayských textů lze přesně přečíst a vyložit. Na copánských stélách, dosahujících až pětimetrových výšek, se dovídáme o mocných vladařích, kteří je dali vztyčit. Dá se říci, že zobrazení a texty v Copánu přispěly k rozluštění mayského písma a otevřely naplno prostor k pochopení mayské kultury a života. Na rozdíl od nápisů v některých jiných mayských městech, se ale texty v Copánu omezují na vyjádření, kdo stélu postavil, na nějakou tu formulaci a věnování a nejsou doprovázeny popisem historických událostí. Takže přes početné množství nápisů se vědci příliš nedozvěděli o historii Copánu kromě toho, kdo zde vládl. Texty jsou samozřejmě velice krátké, výjimkou je nápis vytesaný do Schodiště hieroglyfů. Na 62 schodech je na 2200 znaků, které popisují celou dynastii copánských králů založenou válečníkem K´inich Yax K´uk´Mo´ v roce 426. Hieroglyfické schodiště je nejdelším mayským kamenným nápisem. Když bylo schodiště objevené, bylo zcela rozpadlé a jednotlivé části byly dány opět dohromady. Postavit ho nechal král Uaxaclajuun Ub´aah K´awiil (říká se mu 18 Králík) v roce 710, dokončen byl jedním z jeho následovníků až v polovině století.

K vůdčím osobnostem mayského světa patří David Stuart. Ve věku 18 let se stal nejmladším držitelem MacArthurovy nadace, které se přezdívá „cena pro génia“. Není divu, na mayských hieroglyfech pracuje od svých 12 let. Cena je doprovázena půl milionem dolarů na rozvoj výjimečně inteligentních a kreativních Američanů. Stuart v Copánu rozluštil z Oltáře Q jména králů dynastie včetně jejího zakladatele. Já bych z oltáře nepochybně nic nevyčetl, postavy 16 copánských panovníků mi přijdou velice podobné, sem tam mají něco na hlavě, sem tam něco na sobě, sem tam něco v rukách či něco kouří. Možná to bude tím, že David Stuart byl v 18 letech uznaným géniem.

Velké slunce, zelený quetzal

Oltář Q, na jehož čtyřech stranách je vždy vytesána podoba čtyř postav, tedy dává dohromady obraz všech 16 panovníků copánské dynastie. Právě podle podoby krále na oltáři odhalil David Stuart jméno prvního z nich – K´inich Yax K´uk´Mo´ (Velké slunce, zelený quetzal). Je velmi pravděpodobné, že zakladatel dynastie není copánského původu, ale přišel jako dobyvatel. To se ovšem z oltáře nedočteme. Snad pocházel z centrálního Mexika a byl válečníkem z Teotihuacánu. Druhou variantou je, že přišel ze sousedního malého města Quirigua. Z nápisu na horní desce oltáře vysvítá, že zakladatel dynastie přijal svůj úřad pravděpodobně v jiném městě a teprve po třech dnech pochodu dospěl do města jménem Oxwitik (což by měl být Copán). Právě třídenní pochod ukazuje na nedaleké sídlo Quirigua. Některé nápisy naznačují, že do copánských záležitostí se vložili mocní králové Teotihuacánu a Tikalu. A je pravděpodobné, že první panovník chtěl svou legitimitu na trůnu potvrdit manželským svazkem s některou z místních princezen, jejíž místní původ odborníkům potvrdila analýza kostí. Žádný z nápisů ale neříká, jak se dostal k moci, odkud pocházel, zda zemi dobyl. Na oltáři Q je vyobrazen jako panovník a válečník s vyvalenýma obříma očima. Když archeologové objevili v pohřební místnosti, nazvané Hunalova hrobka, v hloubce 130 stop kostru dospělého muže zdobenou předměty z jadeitu, byl si vedoucí výzkumu Robert Sharer jist, že jsou v hrobce samotného zakladatele dynastie. Pátrání zabralo deset let výzkumů a nakonec archeologům pomohla řeka Copán, která se vylila z břehů a odhalila stopy, které dosud zůstávaly lidským zrakům schovány. A protože mayští panovníci dávali své pyramidy stavět vždy na pyramidách svých předků, bylo archeologům brzy jasné, kudy se vydat v pátrání. Mimochodem, řeka v průběhu staletí několikrát měnila koryto a na zničení památek později mayskou civilizací zcela opuštěného města má značný podíl.

Vzkaz mayského vládce

Experti na mayský jazyk se přece jen neshodnou na všech jménech králů, však jednomu se říká Kouřící had, ale další verze je např. Had co polyká oheň. Maysky K´ak´Chan Yopaat. Po něm vládl jeden z nejmocnějších copánských vladařů Kouřící jaguár (Chan Imix K´awiil). Panoval v letech 628 – 695 a právě po něm nastoupil 18 Králík. Vláda těchto tří králů je vrcholem copánské moci a slávy, v celém království žilo kolem 20 tisíc lidí. Ale 18 Králík (Waxaklahun Ubah K´awiil) byl popraven stětím. Jeho přemožitelem byl vládce Quiriguy Cauac Sky. Jak k tomu došlo, jsou jen spekulace. Otázek, které pokládá David Stuart, je několik. Mohlo to být po prohrané bitvě, ale také zákeřné přepadení v době návštěvy sousedního města, v neposlední řadě i dobrovolný oběťní rituál, který měl 18 Králíka přiblížit bohům. Po 18 Králíkovi ale zůstal zajímavý odkaz na jednom z nápisů (dnes již ztraceném). Na jednom ze schodů chrámu číslo 16 se našel nápis začínající slovy v první osobě: „V pátém dni lamatu se uzavírá můj k´atun“. Jedná se zřejmě o jediný kamenný nápis v němž jsou slova mayského vládce v první osobě. 18 Králík v nich vzpomíná na svůj k´atun na copánském trůnu, což je časový úsek 20 let.

Již po vstupu na Gran Plaza (nebo Plaza de las Estelas) stojíme proti pyramidě č. 4 a kolem se tyčí stély, které jsou značeny písmeny. Většina jich je z doby panování 18 Králíka, jednou z výjimek je stéla E, nejstarší v Copánu, ukrytá stranou blízko pyramidy 1 (pyramidy jsou značeny čísly), která je z roku 544 a byla postavena na počest sedmého panovníka dynastie Jaguára zrcadlo. Jinak většina stél zachycuje život a chválu na 18 Králíka. Někde je vyobrazen jako Bůh kukuřice, jinde zřejmě hraje míčovou hru, kterou jsme si navykli nazývat po španělsku pelotou (oltář před ní, zdá se, je vytvořen do tvaru míče). Některé stély na nádvoří jsou jen repliky a originály jsou uschovány v muzeu. Hřiště peloty je hned za náměstím, je vyzdobené hlavami papoušků a patří k nejkrásnějším v mayském světě. Jeho výstavba byla dovršena v roce 738, tedy na konci vlády 18 Králíka. Za hřištěm je Escalinata de los Jeroglificos, schodiště hieroglyfů, které vede na pyramidu 26. Dostáváme se k akropoli, na níž jsou dvě náměstí – Západní a Východní, nejvyšší je 30 metrů vysoká pyramida 11 neboli Chrám nápisů. Pod pyramidou č. 16 je Oltář Q, který dal postavit Yax Pasaj Chan Yopaat v roce 775. Pyramida 16 byla postavena přes starší chrám Rosalila, což nebylo neobvyklé. Většinou byl ale starý chrám rozbořen, což v případě Rosalily stavitelé neučinili. Původní chrám, ke kterému se lze dostat tunelem Rosalila, se jmenuje podle červených zdí, barvy se zachovaly právě díky zasypání chrámu pod novým větším. Kopii chrámu v životní velikosti uvidíte i v muzeu v jasných okouzlujících barvách.

Jak a proč královská copánská dynastie zmizela z dějin se během návštěvy Copánu nedozvíte. David Stuart ale naznačuje, že přestože se nedochovaly v nápisech žádné indicie svědčící o krizi či katastrofě, jedním směrem se přece jen lze ubírat. Během vlády posledních dvou králů se v copánském světě rozmohla síla různých elit, guvernérů, mocných královských úředníků či kněží. Právě jejich vliv mohl způsobit rozvrácení stabilní říše. Ale stěží mohl způsobit pád celé mayské civilizace, která do poloviny 9. století byla téměř rozvrácena. Populační růst byl zřejmě příliš prudký na pralesní společnost a mohl vyvolat epidemie a hladomor, problémy mohly způsobit změny klimatu, ale především konání stále brutálnějších a častějších rituálů spojených s potřebou lidských obětí. Mayská společnost pravděpodobně musela čelit několika nepříznivým faktorům najednou a nedokázala je překonat.

Na závěr výletu do mayské knihovny bych rád citoval Martína Prechtela, který v knize Tajemství mluvícího jaguára vysvětluje, že psaný text dodnes nemá v mayské tradici důležité postavení: „…životu ve vesnici vládla tradice mluveného slova. Nikdy se nepořizovaly žádné písemné záznamy… Neustále jsem naslouchal ústnímu podání dějin a mytologie, vyprávěním o rituálních mapách, které byly průvodcem, jak se dostat do jiných světů a zpět… Mayové považovali mluvené slovo za důležitější než psané.“