Dostat se na Folegandros je snadné. V letních měsících vyráží z Pirea na jih dostatek trajektů a zastávkou některých z nich bývá i Folegandros. Cesta trvá přibližně 9 hodin a rozdíl proti dalším ostrovům je patrný již po přiražení lodi k molu jediného malého přístavu Karavostatis (což v češtině znamená „zastávka lodí“). Zatímco např. na Iosu vystupují davy mladých turistů rozhodnutých užít si dovolenou tančením a pitím, přistání na Folegandru je mnohem komornější. Není divu. Hornatý ostrov – pouhých 32 kilometrů čtverečních se šesti stovkami obyvatel – nenabízí diskotéky do ranních hodin a přeplněné bary. Má ale krásné pláže, typicky středomořskou rybářskou atmosféru a především dramaticky divoké, skalnaté útesy.

Zdejší přístav nabízí romantickou podívanou. Jen pár desítek rybářských loděk, nějaká ta kafeteria a hotel, všude kolem pak skály a skály. Holé a strmé. A teprve pár kilometrů od přístavu, tam někde za horami, se tyčí chora, jak zde říkají hlavnímu městu. Chora, kde si lze sednout do stínu stromů, ochutnat vše, co moře nabízí, a zapít to řeckým vínem. Okolo taveren rozvěšené chobotnice lákající k ochutnání, všude kolem stovky červeně rozkvetlých ibišků, umělecké galerie, malé krámky. Rušit vás budou jen místní chlapíci, kteří obvykle posedávají na židličkách na náměstí a řeší všechny problémy globálního světa. Na rozdíl od přeplněných Santorini či Mykonu tady nepotkáte jen číšníka či uklízečku, ale i opravdové Řeky jako z minulých století. Třeba jedoucí na oslu. Pevnost v choře se tyčí 150 metrů nad pobřežím na útesu přímo od moře nepřístupném. Byla postavena na začátku 13. století Benátčanem Markem Sanudem. Vnější zdi pevnosti jsou obestavěny zářivě bíle natřenými kamennými domy s malebnými patii plnými květů, mezi nimiž se povalují zlenivělé kočky.


Kostelík na vysoké skále nad mořem

Podíváte-li se z městečka směrem vzhůru, uvidíte na konci klikatící se prašné cesty kostel Panagia, postavený téměř na vrcholu útesu. Kostel ochraňuje legendární ikona Panny Marie, o které vám všichni zdejší budou tvrdit, že ji několikrát uloupili korzáři, avšak mořské proudy hnané boží silou ji pokaždé zanesly zpět. V jednom případě prý byla nalezena mezi mrtvolami pirátů ve vraku jejich lodi. Ikona je centrem oslav především o Velikonocích, kdy je nesena v čele procesí putujícího ostrovem.

A pláže? Zkuste na většině kykladským ostrovů najít klidné místo. Asi nejúchvatnější ze zdejších pláží – Katergo – leží trochu mimo civilizaci a patří k těm, na které se jezdí lodí. Budete ve společnosti maximálně desítky spolukoupajících, skákat do vln ze skal a užívat si jediného hluku – mořského příboje. K pláži nevede žádná cesta, ale dojít se k ní s trochou odvahy dá. Mezi skalními bloky tyčícími se až stovky metrů nad hladinou moře v krajině nezapomenutelného, syrového rázu. Po cestě nepotkáte jediného člověka. Možná jen pár koz mrštně balancujících na kamenech. Maximální šířka ostrova je necelé čtyři kilometry a při výšce nejvyšší hory (455 m) je jasné, že rozhled musí být úchvatný. Uvidíte půdu plnou kamení, z níž vydobytá terasovitá políčka stojí ty, kteří se zde snaží o zemědělství, nepochybně hodně potu a dřiny. A když budete mít štěstí, zahlédnete i chlapíka vykonávajícího „typicky mužskou“ práci – dojení kozy.


Rybáři jsou na Folegandru doma

Historie skalnatého ostrova je dlouhá a plná krve a násilí. Jméno má ostrov po Folegandrovi, mytologickém vůdci Kréťanů. Féničané prý ale ostrov nazývali Polikandros, tedy „skalnatý“. Takže kdo ví, jak to s tím jménem bude. Když ovládli řecké kraje Římané, používali malý a odlehlý ostrov pro lidi odsouzené k vyhnanství. Ale nejen pro uvěznění byl Folegandros ideálním místem. Taktéž pro útoky pirátů, kterými se kdysi Středomoří jen hemžilo a po jejichž nájezdech končili obyvatelé v dražbách především muslimských severoafrických otrokářů. Jako celé Řecko padl i Folegandros do rukou Turků a ti ho drželi až do roku 1821. Ani ve 20. století neprožívalo Řecko časy právě idylické a řecké vlády používaly nadále ostrov jako odlehlé vězení pro své politické odpůrce.

Vypráví se, že když bůh dokončil stvoření světa, zůstaly mu v rukách desítky kamenů. Přestože byl bůh, nevěděl co s nimi. A tak je jen tak pohodil do moře. Ty kameny dnes známe jako Kyklady a Folegandros je neznámou, ospalou perlou mezi nimi. Perlou drsné krásy, která zatím zůstává překvapivě utajena davům valícím se každoročně na mořské pláže. (A kdyby vás přece jen přepadl stesk po přeplněném a hlučném místu, na sopečné Santorini je to co by kamenem dohodil.)