Mytologické prameny vyprávějí, že Anafi stvořil bůh Apollon, a že ho daroval Jásonovi, vůdci slavných Argonautů. Prý vztyčil ostrov z moře, aby na něm Argonauti nalezli úkryt před bouří. Ostrov patřil Řekům, Římanům, později ho ovládli Benátčané i Turci. Vždy ale platilo jedno pravidlo: nebylo zde příliš komu vládnout a ostrov odlehlý civilizaci byl využíván spíše jako místo vyhnanství pro nepohodlné. Ostrůvek byl prostě příliš vzdálený místům, kde se rozhodovalo o osudech Středomoří a tak býval cílem pirátských výprav, případně přímo útočištěm pirátů. Možná od místních uslyšíte historky o různých pokladech, které zde provozovatelé pirátského řemesla v časech dávno minulých ukryli.

Chóra je idylické místo typických kykladských bílých domků, kostelíků, kaváren a rozhodně nikoli přeplněných uliček. V době siesty zde nikoho nepotkáte, Anafi má pravou letní ospalou středomořskou atmosféru, ani kočky se zde příliš nepohybují. V tom horku je nejlepší zchladit se ve vlnách nebo zajít do restaurace nad pláží. Zvláště, máte-li děti již trošku samostatnější, není nad to, dát si chladivé frappé a sledovat dění na pláži Klissidi přímo z restaurace. Anafi nabízí především klid, to ovšem neznamená, že by si člověk nemohl dopřát nějaký ten doušek tradičního řeckého ouza nebo vína.

A co si udělat k večeru výlet k ruinám Kastelli, pevnůstce postavené v 9. století a zdokonalené Benátčany o půl tisíciletí později. Nebo vyrazit ke klášteru Moni Kalamiotassis, nad nímž se tyčí nejvyšší vrchol ostrova, z něhož je okouzlující pohled na kopcovitou krajinu omývanou ze všech stran mořem. Někteří, kteří si jen odskočili na krátký výlet ze Santorini, dávají přednost třeba romantickému přespání na pláži obohacenému nezapomenutelným západem slunce a nočním burácením vln. V Řecku se kempovat v přírodě nesmí, ale na Anafi se postavení stanu na pláži dosud tolerovalo.

Anafi, podobně jako nedaleký Folegandros naplní představy a očekávání těch, kteří se chtějí vyhnout davům a poznat, jak vypadalo Řecko před staletími.