V minulosti bylo možné vystoupat až na nejvyšší patro – 48,77 metrů nad řeku. Žádný jiný římský akvadukt nesahá tak vysoko nad hladinu vody. Nahoře je 35 malých oblouků, patro je vysoké přes 7 metrů a dlouhé 275 metrů. Procházeli jsme se na kamenech širokých asi tři metry, které zakrývaly koryto, v němž ve starověku protékala voda. Bohužel, dnes je sem vstup zakázán a zamřížován. Přístupná zůstala silnička přes most nad oblouky prvního patra ve výšce asi 22 metrů nad vodou. Římské dílo překonalo věky a o jeho dokonalosti a pevnosti svědčí, že odolalo všem povodním. V roce 1958 rozvodněné vody Gardu smetly vše, co jim stálo v cestě, včetně moderního mostu v Rémoulins. Valily se tehdy ve výšce 20 metrů a zaplavily celé spodní patro akvaduktu. Římské dílo se nepohnulo.

Také filozof Jean-Jacques Rousseau byl uchvácen římským stavitelským uměním: „Po snídani vynikajících fíků jsem si najal průvodce, aby mě doprovodil k Pont du Gard. Očekával jsem dílo vznešené a hodné rukou, které je vytvořily, ale ty oblouky předčily má očekávání. Pont du Gard mne oslovil tím více, že leží uprostřed pustiny, ticha a samoty, které činí tenhle akvadukt ještě pozoruhodnějším a jeho vnímání ještě živější… Proč jsem se nenarodil jako Říman!“

. . .
Pont du Gard

Nedaleké Nîmes vyrostlo v centrum regionu a jako v každém významném římském městě se zde stavěly lázně, chrámy, fontány i arény. A to vše bylo potřeba zásobovat vodou (vodárna v Nîmes, v níž se shromažďovala voda tekoucí akvaduktem, byla objevena v roce 1844). Zdroj vody objevili Římané v Uzès, které je od Nîmes vzdálené asi 20 kilometrů vzdušnou čarou. Akvadukt však nestavěli vzhledem k přírodnímu terénu nejkratší cestou a jeho délka dosáhla 50 kilometrů. Přesto nebyl nejdelším ve starověké Galii – akvadukt Brevenne měřil 66 km a akvadukt Gier dokonce 75 km. Že je akvadukt do Nîmes mistrovským dílem, si člověk uvědomí ve chvíli, kdy zjistí, že výškový rozdíl mezi Uzès a Nîmes je pouhých 17 metrů. Pont du Gard nebyl jen součástí akvaduktu, ale také dlouhodobě jediným mostem přes řeku. Za přechod bylo zavedeno mýtné, po mostě projížděly dokonce těžké povozy. Přestože stál most v nepříliš osídleném místě, lidská činnost zanechávala větší a větší škody a restaurační práce nařídil již v polovině 19. století Napoleon III.

K Pont du Gard lze samozřejmě přijet i autem či autobusem, zaparkovat na nedalekém parkovišti a dojít k mostu. Projdete moderním komplexem, v němž jsou muzeum a informační centrum (promítají dvacetiminutový film o historii akvaduktu), prodejny suvenýrů, restaurace. Nezapomeňte vyrazit po stopách akvaduktu dále od řeky, kde stavitelé prorazili skály nebo vedli proud vody v zemi. A – výše proti proudu řeky si zapůjčit kánoi.

Projíždíte-li bývalou římskou provincií – Provence – je římská minulost všudypřítomná. Památkou se všemi nej je most tyčící se nad vodami řeky Gard. A hned za mostem jsou prastaré olivovníky, vinice, levandulová políčka, vesničky a… celá Provence a její moře, víno a další římské památky.

Adresy, které se mohou hodit:
www.pontdugard.fr
www.canoe-france.com/en
http://location-canoe-kayak-gard-collias.canoe-kayak-gard-gorgedugardon.com
www.canoe-collias.com
www.discover-uzes.com