Vodopády jsou sotva deset minut procházky od parkoviště. Není zde žádné turistické centrum, žádné restaurace, jen informační tabule. Všude kolem jsou hluboké lesy bez lidských příbytků a bez konce, v nichž mívaly loviště indiánské kmeny, po jednom z nich – Athabascích – jsou vodopády pojmenované. Ale nejen vodopády, jméno Athabasca nese i řeka a také jezero daleko na severu, do kterého se po více 1200 km vlévá. Nad 23 metrů vysokými vodopády je několik vyhlídkových plošin. Přístup blíže ke řvoucím vodám je zakázán a omezen zábradlím. Kluzké kameny, na něž dopadají spršky vody, jsou záludné a každoročně zde přicházejí o život zbytečně riskující lidé. I před námi se několik mladíků odvažuje blíže ke studeným vodám, zřejmě si nevšimli pamětních desek připomínajících ty, kteří na nevratnou chybu doplatili životem.

. . .

V okolí vodopádů jsou značené okruhy a vyplatí se zde strávit alespoň hodinu dvě. Duha nad vodopády není ničím neobvyklým, atmosféru divočiny dotváří Mount Kerkeslin (2955 m) v pozadí. U vodopádů se neplatí žádné vstupné, peníze po vás budou chtít již na hranicích národního parku. Přes můstek kráčíme na druhou stranu řeky, prolézáme skalami (někde jsou upravené schody), míjíme opuštěná koryta kdysi vykotlaná vodopádem a noříme se hlouběji do lesa. Jen nějaký ten krok, dále v těchto divokých lesích vládnou medvědi a pumy. Kanaďané doporučují speciální spreje a zvonky odpuzující medvědy, ti se ale na takto frekventovaných stezkách objeví jen zřídka. Pohyb medvědů v parku je monitorován a pokud se některý přiblíží k obydleným a navštěvovaným místům, informace jsou okamžitě zveřejňovány.

Potoky a řeky jsou v Jasperu nespoutané a vodopády je přetěžké spočítat, k nejznámějším patří Tangle a Sunwapta. Žádný z nich se ale svou atmosférou nevyrovná Athabasca Falls, kde v hlubokém korytu bouří vody řeky Athabasca.