„… pozoroval jsem živoucí ohně pahorků, všechny ty domky na svahu
a prudký tep Valparaísa překypujícího životem,
domovní dveře natřené tyrkysem, nachem a růží,
pozoroval jsem zkřivené schody a hrozny chudobných dveří,
příbytky, které byly na spadnutí,
mlhu a kouř rozprostírající své slané sítě,
prádlo rozvěšené na trámech krutě nelidských baráků“…
(Pablo Neruda – Veliký zpěv)

Valpo je průmyslovým špinavým přístavem a kriminalita je zde nejvyšší v Chile. A známé barevné domky? Na první pohled půvabné, ale kdo by tam chtěl žít… V kopcích jsou domy na sebe neskutečně naskládané, některé z plechu, mnohé v havarijním stavu, více slumy než opravdové domovy, všude kilometry drátů natahaných přes střechy, prach a odpad, povalující se psi a kočky, jako by to vše čekalo na příští zemětřesení, které krutě dopadne na zbytky odcházející krásy.

V roce 1536 se v krásné zátoce pod horami vylodila posádka, které velel Juan de Saavedra. Založil malou osadu, kterou pojmenoval podle své rodné vesnice ve vzdáleném Španělsku – Valparaíso. Po celé koloniální období zůstávalo Valpo bezvýznamnou zastávkou v kouzelném zálivu pod horami a jeho důležitost a velikost vzrůstala až po roce 1818, kdy se Chile definitivně zbavilo španělské nadvlády a stalo se republikou pod vedením Bernarda O´Higginse. V té době mělo Valpo kolem 5000 obyvatel, jejich počet ale neuvěřitelně rostl až na 100 000 kolem roku 1880. Přístav se stal nejen centrem dopravy po celém pacifickém pobřeží, ale také rodícího se chilského válečného námořnictva.

Atrakcí Valparaísa jsou nepochybně pozemní lanovky. Nebo výtahy, chcete-li. V době mé návštěvy jich bylo funkčních 15 z původních 28. Lanovky ale stárnou (vybudovány byly v letech 1883–1916) a projížďka mi nepřipadala jako nejbezpečnější způsob dopravy do kopců. Tyhle plechové nestvůry mají na první pohled leccos za sebou a zvuky, které vydávají, rozhodně klidu při stoupání nepřidají. Vykukoval jsem zamřížovaným okénkem ven na koleje a betonový chaos mizící pode mnou, a uklidňoval se myšlenkou, že nebyl přece ve Valparaísu ten, kdo se několika lanovkami nesvezl. Nahoře jsem si sedl do kavárny, vychutnal u sklenky vína pohled na záliv a přístav, až příliš přelidněný a přebetonovaný, a poté pomalu scházel dolů křivolakými uličkami s výhledem na barevné domky přilepené jeden na druhý. Obejít všechny výtahy je na celodenní výpravu, jen několik jich je v centru města v blízkosti náměstí Sotomayor, např. ascensor El Peral nebo Concepcion (nejstarší ve městě).

Mimochodem, revoluční básník a obdivovatel Stalina, Pablo Neruda, ve Valpu vlastnil dům La Sebastiana, který je dnes jeho muzeem, podobně jako další dva, které můžete v Chile navštívit – na Isla Negra a v Santiagu.