„Jsem proti tobě, Tyre, a chci proti tobě přivést mnoho národů, právě jako moře přivádí své vlny. A jistě zničí zdi Tyru a strhnou jeho věže, a chci z něho oškrábat jeho prach a udělat z něho zářivý holý povrch skalního útesu. Stane se místem k sušení vlečných sítí uprostřed moře… Hle, přivádím proti Tyru krále králů s koňmi a válečnými vozy a kavaleristy a sborem, dokonce s mnohým lidem. Tvá závislá městečka v poli vybije dokonce mečem a udělá proti tobě obléhací zeď a navrší proti tobě obléhací násep…“ Tak popisuje v Bibli třináctileté obléhání bohatého města novobabylónským králem Nebukadnesarem II. prorok Ezechiel. Protože se Týřané posmívali dobytí Jeruzaléma, židovský bůh seslal nejmocnějšího z králů (který odvlekl Židy do babylonského zajetí), aby Týros zničil. V propagačních letácích, které jsme dostali v Libanonu, se píše, že Týros obléhání odolal, třebaže se obyvatelé města pravděpodobně uchýlili na opevněný ostrůvek před pobřežím. Jiné prameny ovšem udávají, že pevninský Týros byl zničen a jeho panovník se nakonec Nebukadnesarovi podrobil.

I v knize Izajášově (23:15,16) se popisuje pád Týru, ale o několik staletí dříve: „V onen den bude Tyros zapomenut na sedmdesát let, jako by to byly dny jediného krále; do uplynutí sedmdesáti let se Tyru povede jako v té písničce o nevěstce: Vezmi citaru, obcházej město, nevěstko zapomenutá, hezky hrej, zpívej píseň za písní, ať se připomeneš.“ Mimochodem, v Bibli má původ i titulek článku.


Týros – hipodrom


Týros – archeologický areál Al-Bass Site


Týros – archeologický areál Al-Bass Site

Nedaleko archeologického areálu Al-Bass je veřejná pláž, kde se může koupat a bavit kdokoli, kdo zaplatí vstupné 1500 LBP. Přestože jsme byly dvě, stačilo zaplatit jen za jednu, přece si nenechají ujít příležitost mít na pláži dvě dívky v plavkách, navíc moje společnice byla Libanonka a všechny ceny dokázala hravě upovídat směrem dolů. Hned za vstupem je převlékárna, a když jsme z ní vylezly, už na nás skupina chlapíků čekala a horlivě nám sdělovali, že je pro nás připraven stůl, na pláži se totiž sedí u plastových stolků s lehátky a slunečníkem. Na stole automaticky láhev vody, přestože si ji hosté neobjednají, neotevřou ji, její zaplacení je vyžadováno. Po pláži chodí kluci nabízející pochutiny, např. hnědé fazole posypané kardamomem a s kousky nakrájeného citronu, právě díky citronovým plátkům to mělo osvěžující příjemnou chuť. Sestup do moře je pozvolný a jak byla voda mělká, byla strašně teplá, v tom děsném vedru žádné osvěžení. Samozřejmě jsme na pláži byly jediné dívky v plavkách, místní ženy chodily sice v kraťasech či tílku, ale do plavek a do vody se neodvažovaly. Nikdo se na nás ale pohoršeně netvářil, přestože je Týros – převážně šíitské město – daleko upjatější než liberální multikulturní Bejrút.

Zpět k historii Týru. Ten nejstrašnější osud přichystal městu Alexandr Veliký, který během tažení proti perské říši dobýval i strategické pobřeží Foiníkie, ovládané perským loďstvem. Odpor kladlo jen jediné město – Týros. Makedonský vojevůdce ho nejprve marně obléhal po sedm měsíců a poté nechal k ostrovu, vzdálenému asi 700 metrů od pobřeží, postavit násep široký na 60 metrů. A na jedné z dobývacích věží prý sám velel do útoku. Po prolomení hradeb zaplavili Makedonci město a pobili tisíce obránců. Alexandr, rozzuřený dlouhým dobýváním a také popravou některých svých zajatých vojáků na týrských hradbách, neměl slitování. Na 2000 mužů bylo ukřižováno a 30 tisíc lidí prodáno do otroctví.


.
Týros – archeologický areál The City Site

Archeologické památky jsou rozděleny do dvou zón Al-Bass Site a The City Site. Kromě nás ani noha, všude jsme byly samy. Většina památek je z římské doby, Gnaeus Pompeius dobyl region v roce 64 př. n. l. a ustanovil provincii Sýrii. Užívaly jsme si římské dlážděné cesty, triumfální oblouk, akvadukt, který přiváděl vodu z 6 kilometrů vzdáleného Ras el-Ain i hipodrom, údajně nejzachovalejší na světě, který byl objeven v roce 1967. Závody vozatajů na 480 metrů dlouhé dráze mohlo sledovat 20–30 tisíc diváků. Součástí areálu je i nekropole, v níž byly objeveny stovky zdobených sarkofágů z kamene i mramoru.

V roce 634 se obyvatelé města bez boje vzdali arabským nájezdníkům nedávno sjednoceným pod praporem islámu a Týros se stal součástí Abbásovského chalífátu. Asi o půl tisíciletí později (1124) dobyli Týros křižáci, po nich vládli mameluci, Osmané, Francouzi. Týros leží blízko izraelských hranic a tak býval v nedávné minulosti baštou bojovníků Organizace pro osvobození Palestiny. Výsledkem byla destrukce částí města po vstupu izraelské armády do jižního Libanonu v letech 1978 a 1982. Snad čekají Týros, jehož námořníci kdysi před tisíciletími založili na severoafrickém pobřeží Kartágo, konečně lepší, mírové časy.


Qana – reliéfy prvních křesťanů

Nedaleko Týru leži vesnice Qana, kterou mnozí libanonští věřící považují za Kánu Galilejskou, kde Ježíš vykonal první ze svých zázraků, když na svatební hostině proměnil vodu ve víno (za pravou Kánu je ale většinou považována vesnice Kafr Kanna nedaleko Nazaretu v Izraeli). Qana leží pouhých 15 kilometrů od izraelských hranic. Cestička vede k jeskyni s křesťanskými symboly, na kamenech jsou vytesány reliéfy postav, snad prvních křesťanů, údajně se jedná dokonce o Ježíše a jeho žáky. Vypadalo to, že vrátka jsou uzamčená, ale všimly jsme si, že je stačí odháčkovat. Po cestě jsme přímo u silnice viděly hrobku, o které nám místní říkali, že je hrobkou krále Chirama, který žil v době krále Šalamouna a o kterém se píše v Bibli v souvislosti s kácením cedrů na stavbu židovského chrámu.

Vyprávěla Milena Šumanová