Bayon býval klenotem Angkor Thomu, milionové metropole, kterou dal vybudovat několik kilometrů severně od Angkor Vatu ve druhé polovině 12. století král Džajavarman VII. (po překvapivém a ničivém vpádu čamských vetřelců z jižního Vietnamu). Díky dvěma stovkám obřích tváří se záhadným khmerským úsměvem Avalokitéšvary (zbožštělého spasitele) na více než padesáti věžích je Bayon pro většinu návštěvníků vrcholným zážitkem. Džajavarman VII. se z věží Bayonu dívá na svůj lid jako zbožštěný bodhisattva plný milosrdenství, jako bytost, jež se přiblížila dosažení nejvyšší moudrosti, avšak dobrovolně oddaluje své vysvobození ze strastného koloběhu životů, aby napomáhala druhým na cestě k nirváně.

I zdi Bayonu jsou pokryty stovkami metrů basreliéfů. Na rozdíl od Angkor Vatu ovšem nezobrazují jen náboženské a válečné motivy, ale ukazují i všední život obyčejných lidí tak, jak je popisoval Čou Ta Kuan – výjevy z rušných tržišť, hudebníky s dodnes typickými khmerskými xylofony, kohoutí zápasy, ale i zvířenu jezera Tonle Sap, krokodýly, želvy, ryby. Džajavarman VII. se rychle vzpamatoval z porážky svého předchůdce, vyvrátil čamskou říši a rozšířil hranice království. To mělo za jeho vlády největší rozlohu v historii, rozkládalo se od barmského Paganu až do severního Thajska a jižního Laosu, na jihu zasahovalo hluboko na Malajský poloostrov a k deltě Mekongu v dnešním Vietnamu. I triumf nad čamskou armádou je až naturalisticky zobrazen v bayonských basreliéfech.


V té tváři je bolest z utrpení celého lidstva

Angkor Thom byl zabezpečen proti útokům zvenčí kamenným valem i vodními příkopy. Silnice kvůli záplavám vedly nad úrovní krajiny. Pozoruhodné jsou důkazy svědčící o stavbě dvou stovek nemocnic. Z nápisů lze vyčíst, že v nich sloužili lékaři, jejich pomocníci, kněží, astrolog, ošetřovatelky, skladníci, kuchaři, pomocnice v kuchyni atd. Lidé, kteří se na jejich chodu podíleli, měli dokonce daňové výhody a byli osvobozeni od nucených prací. V jedné větě se říká: tělesná bolest poddaných je pro krále bolestí jeho duše, hoře panovníka pramení nikoli z jeho bolesti, ale z utrpení lidu. Role boddhisattvy je patrná.

Po smrti Džajavarmana VII. se již říše nikdy nevzchopila do podobné moci a slávy, nebylo divu, za jeho vlády byla stavební horečka vystupňována k maximu lidských možností. V polovině 14. století dobyli Angkor poprvé Thajci, jejichž království Sukhotai bylo dříve khmerským vazalským státem, a v roce 1431 po dalším ničivém thajském vpádu založili Khmerové nové hlavní město dále na jihu – Phnompenh. Úpadek Angkoru není doposud uspokojivě vysvětlen. Nejčastěji se spekuluje o důsledku epidemií, válečném tažení Thajců a přijetí théravádového buddhismu, jež vytlačilo převažující hinduismus.


Banteai Srei je nejpůvabnější a nejjemnější klenot Angkoru

Zázrak z růžového pískovce

Asi 30 kilometrů severozápadně od Angkor Vatu stojí chrám Banteai Srei, vybudovaný na konci 10. století. Jeho návštěvu náš najatý řidič nejprve odmítal. Strašil nás historkami o mrtvých Američanech a o hrozné cestě sjízdné jen na silných motorkách. Nechuť podniknout další výlet zlomilo pár dolarů navíc. Jeho řeči se ukázaly být naprosto nadsazené. Cestu zvládl i ve staré toyotě, vedla po – na zdejší poměry – pohodlné silničce. Také událost s mrtvým Američanem nebyla právě aktuální – udála se před řadou let. Tak, jak zapůsobí Angkor Vat svou velikostí, Banteai Srei udeří do očí jemnou výzdobou, jejíž působivost zvýrazňuje růžový pískovec. V džungli zůstal ukryt před zraky veřejnosti o půl století déle než slavnější Angkor Vat (objeven byl až v roce 1914). Bylo to asi díky menším rozměrům a také jeho poloze stranou Angkoru. Banteai Srei je nejpůvabnější a nejjemnější klenot Angkoru. Jako by se khmerské umění chtělo pozastavit a vykouzlit něco nikoli monumentálního, ale detailně, a dokonale propracovaného. V chrámu je řada miniaturních svatyň, a je nejasné, proč zde chybí ústřední pyramida představující horu Méru, jak bývá u angkorských chrámů obvyklé. Nevynechejte Banteai Srei. Je absolutně odlišný od všeho v Angkoru a neodolatelný.