Říše Khmerů byla mezi 9. – 13. stoletím mocností ve svém regionu. Ale pak přišel pád, vliv sousedních Thajců a Vietnamců, později Francouzů i Američanů. Za posledních třicet let se Kambodžou valila jedna pohroma za druhou včetně amerického bombardování v době vietnamské války a Pol Potovy genocidy, která stála životy více než dvou milionů lidí. Pol Potův režim, který se zmocnil vlády v roce 1974, prováděl šílenou přeměnu zkažené společnosti na novou, beztřídní. Přeměnu, kterou vedli intelektuálové vystudovaní na francouzských univerzitách. Ti systematicky likvidovali nejen osobnost člověka, ale i rodinu. Tyto svazky považovali za přežitky minulosti a manželé byli odděleni. Dokonce se konaly tzv. kolektivní svatby v pracovních brigádách. Děti se místo zrušených škol odmalička učily pracovat a ve 13 letech byly považovány za plnohodnotnou pracovní sílu. Už od šesti let procházely politickým školením a byly nuceny udávat a popravovat vlastní rodiče v rámci očištění strany od škodlivých elementů. Byly zneužívány i ve vojenských akcích.

Myšlenky totálního vyklizení měst (hlavní město bylo vylidněno během 48 hodin) se prý poprvé objevily v disertační práci Khieua Samphana, ideologa Rudých Khmerů, během jeho studií na Sorbonně. Právě chudí obyvatelé venkova převažovali mezi Rudými Khmery. Městské (tedy intelektuální a škodlivé) obyvatelstvo bylo považováno za třídního nepřítele, vystěhováno na venkov a nuceno k otrocké práci v děsivých podmínkách. Byly zrušeny peníze a stačilo nosit brýle, aby se člověk stal podezřelým intelektuálem nepřátelským straně a lidu. Kambodža byla přeměněna na jediný obrovský koncentrační tábor, v němž bylo zakázáno cokoli vlastnit a bylo nebezpečné vyslovovat slova „já“ nebo „moje“. Oficiálně ale v zemi neexistovaly věznice, mučení a popravování lidí se tajilo. Revoluční stranická hesla ale krutost k nepřátelům nezakrývala, jedno z nich znělo: „Nechat tě naživu není žádný zisk, nechat tě zemřít není žádná ztráta.“ Rudí Khmerové se nesoustředili jen na probuzení revolučního nadšení ve vlastním obyvatelstvu, ale vojensky napadali i hranice s Vietnamem, kde se neštítili vyvražďování vesnic. To se jim stalo osudné a početně mnohem silnější vietnamská armáda vpadla o vánocích roku 1978 do Kambodže a během necelých dvou týdnů dobyla nejen pohraničí, ale i hlavní město. Absurdní ukázkou spravedlivého světového řádu bylo neuznání nové vlády vytvořené a podporované komunistickým Vietnamem – v OSN tak zastupovali Kambodžu nadále Pol Potovi hrdlořezové. Vedení Rudých Khmerů uprchlo do džungle, odkud vedlo partyzánskou válku. Ta skončila až v roce 1998, kdy samotní Rudí Khmerové uvrhli svého vůdce do domácího vězení, v němž jeden z nejhorších masových vrahů dějin zemřel.


Sídlo strany Hun Sena v chudé vesnici uprostřed Kambodži

Do role nejmocnějšího muže Kambodži se obratně vypracoval Hun Sen, který kdysi jako řadový bojovník Rudých Khmerů dezertoval do Vietnamu a vrátil se do vlasti společně s vietnamskou armádou, která krvavý režim svrhla. V roce 1979 se stal nejdříve ministrem zahraničí a šest let poté premiérem. Snad ani není příliš překvapivé, že Hun Sen je premiérem Kambodži i dnes. Zločiny Rudých Khmerů, kteří stačili během své sotva čtyřleté vlády zmařit životy dvou milionů lidí, zůstaly dodnes nepotrestány. Hun Senová vláda však je v posledních letech pod silným mezinárodním tlakem a tak například ideolog Khieu Samphan stál konečně v roce 2008 poprvé před soudem.

Režim Rudých Khmerů nevznikl sám od sebe. Byl do značné míry reakcí na utrpení, kterému byla Kambodža a její lid vystaveny v předchozích desetiletích. Surovost a mučení byly vlastní všem stranám a ve všech konfliktech. Tak vraždili členové vlasteneckého hnutí Issarak kohokoli, koho podezřívali ze spolupráce s Francouzi, samotní francouzští vojáci po sobě zanechali věznice s mučícími nástroji. Ani Lon Nol, který provedl puč a zmocnil se vlády v r. 1970, nebyl zvyklý počítat zabité, kterých přibývalo a přibývalo. A pak zasypali pohraničí Kambodži, kde se schovávali vietnamští partyzáni, bombami Američané. Neúcta k lidskému životu byla v předpolpotovské Kambodži každodenním projevem prosazování moci. Rudí Khmerové přidali k vraždění systém a revoluční ideje.

Philip Short viděl odraz rudokhmerské minulosti přímo v kambožské mentalitě. Podle něj mnoho stránek polpotovského režimu souvisí s myšlením théravádského buddhismu, který mu dodal – byť nevědomě – některé myšlenky (lhostejnost k pomíjivému lidskému životu, důraz na oproštění od hmotných statků a od individuálních tužeb) i slovník („zřeknout se“, „osvícení“).