Areál kromlechu není nijak střežen, není oplocen a vstupné se neplatí. Bylo již odpoledne, když jsme vstoupili mezi menhiry. Kameny stojí na jedenáctistupňovém svahu a je jich devadesát pět. Jsme uprostřed pravěké svatyně a najednou jsme ztichli a mlčky a pomalu se procházeli mezi megality. Některé jsou vyšší než já, sem tam nějaké pohladím, na některých vidím jamky, na dalších obtížně rozeznávám vyryté primitivní ornamenty, kruhy, čáry připomínající sluneční paprsky, tamhle je prý bohyně matka s velkýma slunečníma očima. Kromlech byl objeven a popsán až v 60. letech minulého století Henriquem Leonorem Pinou. Nikde jsem neviděl fotografie, jak tehdy svatyně vypadala. Představuji si menhiry povalené na zem, napůl zanesené půdou a prachem, zarostlé v divokých křovinách.