La Santísima Trinidad de Paraná a Jesús de Tavarangué – jezuitské ideální misie

Misie měly jednotnou stavební koncepci. Uprostřed stál velký kostel se sochou svatého, jemuž byla zasvěcena, opodál byla postavena škola a kolem centrálního nádvoří byla umístěna dlouhá jednopodlažní stavení pro indiány. Guaraniové pracovali 10–12 hodin na jezuitských pozemcích, poté se mohli věnovat i svým políčkům, někteří chodili do školy. Jezuité je rovněž naučili zvládat nejrůznější řemesla a do misií přinesli také chov skotu a ovcí. V některých misiích domorodci dokonce tiskli knihy a odlévali zvony. Mezi misiemi probíhal čilý obchod a po řekách u kterých byly misie zakládány se plavily s nejrůznějším zbožím stovky lodí. V největších misiích žilo až 7000 lidí. Misie ležely v oblasti, kudy vedla hranice mezi španělskými a portugalskými državami a protože hranice nebyla nikdy přesně vytyčena, byly některé misie přepadávány Portugalci, kteří brali indiány do otroctví. Proto byly misie opevněny obrannými palisádami, jezuité dokonce indiány naučili vyrábět zbraně a bojovat.