Jak vypadala zničená Antigua popsal v polovině 19. století americký spisovatel a cestovatel John Lloyd Stephens, který prozkoumal i většinu mayských archeologických nalezišť. Takto popsal svůj příjezd do Antiguy v knize Incidents of Travel in Central America, Chiapas and Yucatán (s kresbami Fredericka Catherwooda): „Na všech stranách byly ruiny kostelů, klášterů i drahých a rozlehlých soukromých rezidencí, některé ležely v hromadách kamení, další ještě se stojící zdobenou fasádou, popraskanou a zívající, ale bez střech, dveří i oken, uprostřed rostou stromy vyšší než zdi. Mnoho domů bylo opraveno, město se znovu zaplnilo lidmi, a představuje zvláštní atmosféru ruin a oživení. Zdá se, že obyvatelé, jako ti, kteří žijí nad pohřbeným Herculaneem, neprožívají obavy z další možné katastrofy. Dorazil jsem do domu Dona Miguela Manriqueho, v němž v době katastrofy žila jeho rodina, dostalo se mi vřelého přijetí, a poté jsem ve společnosti pana Vidaura kráčel na hlavní náměstí. Vysoké vulkány Agua a Fuego na něj shlížejí dolů, uprostřed stojí vznešená kamenná fontána a Palacio de los Capitanes Generales. Na jeho průčelí obráceném do náměstí jsou erby udělené císařem Karlem V. oddanému a vznešenému městu. Nad nimi na koňském hřbetu apoštol sv. Jakub (Starší), ozbrojený a hrozící mečem; a majestátní katedrála, ovšem v ruinách a bez střechy, 300 stop dlouhá a 120 široká, osvětlená 50 okny, i tak ukazuje, že Antigua byla kdysi jedním z nejkrásnějších měst Nového světa, zasluhující hrdé jméno, které jí dal Alvarado – Město rytířů sv. Jakuba.“

Kousek pod Cerro de la Cruz je klášter Convento de los Padres Capuchinos či Convento e Iglesia de Nuestra Señora del Pilar de Zaragoza. Vstupné 40 quetzalů, v klášteře je malé muzeum, které mj. ve fotografiích představuje rozsáhlou rekonstrukci, ukazuje stav (spíše nestav) po několika zemětřeseních v 18. století. Dost práce se udělalo, finančně na obnovení španělské (guatemalské) křesťanské památky přispěl Tchaj-wan.

Odtud ke Compañia de Jesús a dále ke hřbitovu. Některé koloniálních kláštery a kostely jsou částečně zrekonstruované, mnohé nadále v ruinách, stojí pouze krásné fasády, za nimi už jen obvodové zdivo. Příkladem je Compañia de Jesús. Když se objevili jezuité, nejprve založili školu. Výuku postupně rozšiřovali a jejich Colegio San Lucas bylo brzy nejprestižnějším vzdělávacím institutem ve městě, vyučovaly se hodiny gramatiky, rétoriky, filozofie i teologie. Jezuité hráli podstatnou roli ve vzdělávacím a kulturním životě generálního kapitanátu Guatemala. Stavbu jezuitského chrámu Compañia de Jesús, která trvala osm let, zahájil roku 1690 José de Porres, společně s ním pracoval jeho syn – Diego de Porres. V té době se učil, rozvíjel své dovednosti a zkušenosti, v budoucnosti se právě on stal nejuznávanějším architektem země. V minulosti patřila Compañia de Jesús k nejkrásnějším španělským klášterům, v současnosti z něj zbývají pouze obvodové zdi a uvnitř jsou dílny. Ovšem rozkvetlé. V březnu byla Antigua zahalená do modrofialového hávu, jsou to náprstkovité či zvonkovité květy žakarandy (jakaranda), které zkrášlují uličky města. Tento strom pochází právě ze Střední a Jižní Ameriky, roste od Guatemaly až po Argentinu. Mimochodem, lze ho koupit i u nás a udělat si na zahradě maličko středoamerickou atmosféru. Tu světle modrofialovou barvu nevidíte pouze na stromech nad hlavami, ale i na zemi, popadané květy zabarvují chodníky.


Convento de los Padres Capuchinos


Compañia de Jesús a žakaranda


Cerro de la Cruz


Palacio de los Capitanes Generales a Fuego

V knize Dějiny Střední Ameriky vypráví Markéta Křížová o indiánském přijetí křesťanské víry: „Všeobecně Indiáni poměrně ochotně přijímali za své katolické náboženství, především jeho vnější projevy v podobě barvitých rituálů, mší, poutí a procesí. Misionáře někdy až překvapovala horlivost, s níž Indiáni žádali o křest, takže během prvních let po conquistě jich na území Střední Ameriky pokřtili statisíce. Přitom bylo misionářů málo, neboť ani je chudý a obtížně dostupný region příliš nelákal (v roce 1600 se jich například na celém území dnešní Guatemaly nacházelo jen 42). Nepochybně zde působil i počáteční šok z conquisty, který vyvolal hlubokou psychologickou krizi a potřebu nalézt vysvětlení, proč bohové selhali, zato křesťanský bůh osvědčil svou moc tím, že jeho vyznavači vítězili v bitvách a odolávali nakažlivým nemocem.“

Nedaleko od Compañia de Jesús míjíme dům, v němž se narodil Rafael Landivar (1731–1793), nejznámější spisovatel a básník koloniálních časů, který psal v latině. Budoucí jezuita vyrůstal v blízkosti Compañia de Jesús, byl potomkem španělského conquistadora Bernala Díaz del Castillo, pocházel tedy z bohaté rodiny. Jeho talent a inteligence se projevili již v dětství, od 11 let studoval na univerzitě, v 16 letech získal doktorát z filozofie a teologie. Je autorem proslulé encyklopedické publikace Rusticatio Mexicana, v níž čtenáře v 15 knihách živými výpravnými verši seznamuje s přírodou i lidmi Mexika a jeho rodné Guatemaly. V roce 1767 byli ovšem jezuité králem Karlem III. vypovězeni ze španělských území, Landivar musel odejít do vyhnanství, pracoval a zemřel v italské Bologni.

Ke hřbitovu je to od Compañia de Jesús co by kamenem. Jedna živá ulička, po níž jezdí spousta kuřecích autobusů, nedaleko je totiž autobusový terminál. A i ten stojí za kratičkou zacházku a několik fotografií. U autobusů je vždy živo, spousta barev, silné motory, až později mimo město poznáme, jak rychle se takový chicken bus dokáže řítit, předjíždět v zatáčce, zatímco po straně je stometrový sráz (nejméně), hlasitě troubit, vlastně, opak bych ani neočekával. Jejich klaksony, to je jako když vedle vás zařve lodní siréna, řidiči, zdá se, se navíc v troubení doslova vyžívají, zvláště na křižovatkách. Když zažijete komplikovanější setkání silnic a autobusů, hodí se špunty do uší, ovšem ne, že by pomohly stoprocentně. Ale pomohou například proti hodinovému klábosení afektovaných turistek, jejichž vykřikované a opakované oh, yes! je mnohdy drsnější než klaksony kuřecích autobusů. Silnější na silnici vyhrává, to dá rozum, a takový chicken bus není drobné vozidlo, ovšem v porovnání s kamionem bych ramena neměřil. Mnozí místní řidiči je měří.


Aktivní Fuego na střechami Antiguy


V uličkách Antiguy se můžete osvěžit nakrájeným ovocem i zakoupit díla místních malířů


Hřbitov


Chicken busy

Osvěžení se během celodenních toulání po památkách hodí. A nikdy nebývá daleko, na každém druhém rohu postává prodejce místního ovoce. Papája, avokádo, spousta dalších, které na první pohled nepoznáme, nakrájené na kousky a zabalené v malých pytlících, připravené k okamžitému osvěžení. Žádný strach, stravování na ulici bych se neobával a v horku pomohlo. Mimochodem, Antigua Guatemala i díky své nadmořské výšce je zdravotně bezpečnou destinací, očkování se hodí proti hepatitidě A, B (to i v ČR), břišnímu tyfu, ovšem stačí dodržovat – stejně jako doma – běžné hygienické zásady a pít pouze balenou vodu.

Zpět ke hřbitovu, oči najednou oslní bílá barva, tak netypická v mayském prostředí. V menších mayských městečkách a vesnicích jsou hřbitovy barevné, hrobky zelené, růžové, žluté, modré, mezi nimi černočerný prostor šamanů a obětních ohňů, takový hřbitov uvidíme o několik dní později v Chichicastenangu. Antigua má bílý a spořádaný hřbitov, žádný nepořádek. Nepotkáváme moc lidí, černě oděnou babičku s vnučkou (pravděpodobně), za okamžik dvě babičky, slušně pozdravíme buenas tardes, jak se sluší a patří, což místní vždy potěší.

Na závěr ještě několik praktických odstavců o příletu do Guatemaly. Přes oceán s Delta Airlines (letenky 17 000 Kč), trasa Praha – Brusel – Atlanta – Guatemala City. Spousta mandlí, jídlo za jídlem, pití za pitím, červené víno jim ale už v polovině Atlantiku došlo. Chutné jídlo (kuře, nebo těstoviny), zmrzlina před přistáním. Rozesmátá černá letuška, dokonce dvakrát jsem měl její ruce na svém těle kolem krku. Polštářek, deka, pohoda. Jen… již při odbavení v Praze nám tvrdili, že vždy při příletu do USA se musí vyzvednout zavazadla a dát před dalším letem opět prověřit. A v Bruselu zase paní přímo z Delta Airlines tvrdila, že nemáme vyzvedávat zavazadla. Na mou námitku odvětila, že je to pozornost Delta Airlines jejím zákazníkům. OK. Jenže při přechodu na letišti v Atlantě nás zastavil chlapík, že kde ta naše zavazadla, všechna se musí vyzvednout. Nuže, zavítali jsme nakonec k pásu, a polehávala tam na zemi. Vzali jsme je, nechali se očuchat protidrogovým pejskem a předali na další pás. Odlet z Atlanty byl za zapadajícího rudého slunce, najednou konec Floridy, dole rozvětvené řeky a pak již jen tma nad Karibikem bez pirátů.

Guatemala City, letiště La Aurora. Po východu z letištní budovy nikde nevidíme shuttle s nápisem Antigua, nikde nikdo nevykřikuje „shuttle Antigua“, cena by měla být 10 dolarů. Tak kráčíme k prvnímu taxíku a po celodenním leteckém putování se nedohadujeme, 35 dolarů a odvoz před Casa Elena. Cesta se nejprve klikatí nahoru, za 20 minut je Guatemala City hluboko po námi, poté zase dolů a dolů. Antigua Guatemala leží v nadmořské výšce kolem 1500 metrů. Večer fouká otevřeným oknem řidiče větřík, je příjemně, další den by se teploty měly pohybovat až ke třicítce. Taxikář nás po 40 minutách vyklopil před zavřenými dveřmi penzionu, ochotně počkal, než si nás někdo přijde vyzvednout, což nebylo hned, zvonek nebyl z nejfunkčnějších. Nádherné patio, žádní moskyti, kde by se v této horské oblasti v období sucha vzali. Mimochodem, místní kanalizace má dost úzké trubky, takže toaletní papír se po použití nehází do záchodu, ale do košů vedle, s tím se setkáte i mnohde v jižní Evropě, například na Kypru.

Ubytování nabízí Antigua, jako všude jinde, v rozpětí od nejlevnějšího po nejdražší. Máte rádi přepych v prastarých klášterních prostorách? Pětihvězdičkový hotel Santo Domingo byl postaven na ruinách stejnojmenného koloniálního kláštera, který byl srovnán se zemí zemětřesením v roce 1773. Hotel byl otevřen v roce 1989 a minulost celé Guatemaly a indiánských tradic jsou dodnes jeho součástí. Historie kláštera sahá až do roku 1538, kdy do Antiguy dorazili dominikáni. Jakmile vstoupíte do nenápadných vrat hotelu, jeho dekor vás vrátí do doby dávno minulé. Tradiční design, moderní komfort, co více si přát. Ale najdete více. Nádherní barevní papoušci arové, národní strom Guatemaly vlnovec pětimužný (Ceiba Pantadra), navíc archeologický areál s vykopávkami. V hotelu je i archeologické muzeum, které představuje keramické a kamenné předměty včetně váz a ženských postav z klasického období mayské kultury v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Další muzeum vlastní díla koloniálního období z 16. až 19. století, především množství náboženských obrazů, postav a dalších předmětů. Ceny pokojů od 200 dolarů za noc výše.

Antigua Guatemala bývala hlavním městem země a prožívala doby vzdělanosti, bohatství a slávy. Poté jako by ji kdysi zával prach, vlastně spíše bahno a kameny. Ze spánku ji probudil turistický ruch 20. a 21. století. Nuže, spěchejte tam…

Předcházející díly:
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (1. díl)
Pohodová koloniální kráska Antigua Guatemala (2. díl)

Rozhovory o Guatemale:
Milan Jána: Proč Guatemala? Kvůli místním mayským komunitám.
Olga Vilímková: Guatemala je nejautentičtější zemí Střední Ameriky
Irena DeLave: Guatemala s láskou a otevřeným srdcem