Buchara je tolik odlišná od Chivy, jejíž hradbami sevřené staré město Ičan Kala doslova zapůsobí dojmem, že se člověk ocitl ve starověkém orientu. Buchara je mnohem živější, turističtější, ovšem starý orient v jejích zdech nechybí. Srdcem Buchary je komplex Kalyan s mešitou a minaretem, všude kolem obchůdky nabízející koberce, figurky Hodži Nasreddina, kresby s využitím kaligrafie (je libo například velblouda složeného z arabského písma…). Uzbekistán není tím pravým krajem na zakoupení orientálního koberce, ovšem, když v Uzbekistánu, tak nejlépe se nakupují právě v Buchaře.

Moderní uzbecký pravopis píše Buxoro, čte se Buchara (Bukhara v angličtině). Původ jména Buchara se ztrácí v mnoha nejasnostech. Snad se toto pojmenování objevilo u některé osady v rozlehlé oáze vytvořené ústím řeky Zarafšān ve starověké Sogdianě. Podle archeologických bádání sahá historie města 2500 let zpět, oficiálně byla Buchara založena v roce 500 př. n. l. Tehdy se pravděpodobně několik osad spojilo, byly opevněny, a tím se začala psát historie později slavného islámského města. Zároveň se udává, že v době Alexandra Velikého neexistovalo v této oblasti žádné významnější město a historii Buchary tak nelze přesně vysledovat. Podle některých vědců pochází jméno Buchara ze sogdianského „bucharak“, což převzaly i staré turkické jazyky, znamená to „místo štěstí“. Druhou uznávanou variantou je „vihara“, což znamená buddhistický klášter. Ostatně, staré arabské prameny popisují, že když první arabský dobyvatel tohoto regionu Ubayd Allah ibn Ziyad překročil v roce 674 řeku Oxus (Amudarja), v zemi stálo množství buddhistických klášterů. Hledat buddhistické kořeny v současné Buchaře je ovšem nadlidský úkol.

Čingischán spálil Bucharu, minaret Kalyan ho okouzlil

Minaret Kalyan je součástí komplexu mešity Po-i-Kalyan. Na rozdíl od Chivy neplatí pro památky v Buchaře jedna vstupenka, kupují se zvlášť. Nezdálo se, že bychom se nahoru na minaret mohli dostat, jedině s nějakou známostí na správném místě. Taková známost může být i dílem náhody. A peněz, pokud se najednou stanete zájmem někoho, kdo má přístup a klíče a řekne si o finanční odměnu. Kruhová věž s pálených cihel je vysoká 47,5 metrů, její průměr je u paty 9 metrů, postupně se směrem nahoru zužuje na 6 metrů. Britský diplomat Fitzroy Maclean ve své nejznámější knize Eastern Approaches (Výpravy na Východ, vyšlo loni v češtině, nakladatelství Maraton) vzpomíná na riskantní cestu v utajení do zapovězeného koutu vznikajícího Sovětského svazu (udává se, že právě Fitzroy Maclean byl předlohou, či jednou z předloh, pro postavu Jamese Bonda): „Buchara mi připadala jako kouzelné město. Věžičky, kupole a drolící se hradby se bíle třpytily v bledém měsíčním světle. Vysoko nad tím vším se tyčila Věž smrti, nejstarší a nejvelkolepější ze všech minaretů. Před sedmi stoletími ji vybudovali Karachanidé, kteří vládli v Buchaře před invazí Mongolů. Čistotou linií a krásou ornamentů soutěží s nejkrásnější architekturou italské renesance. Po staletí před rokem 1870 a znovu v neklidných letech mezi lety 1917 až 1920 byli muži shazováni z jemně zdobené galerie. která věž korunuje. Teď nahoře vlaje velká rudá vlajka.


Minaret Kalyan


Komplex Po-i Kalyan s proslulým minaretem


Vysoké zdi pevnosti Ark


Páteční mešita v pevnosti Ark postavená na začátku 18. století

S každou slavnou stavbou se pojí legendy, nechybějí ani v případě minaretu Kalyan. Ta nejznámější vypráví, že její stavitel Bako obnovil základy minaretu ze směsi velbloudího mléka a alabastru (stavěl na místě dříve stojící věže, která se zřítila). A poté náhle zmizel. Objevil se až o dva roky později, tehdy byl základ pro stavbu minaretu pevný a mohlo se pokračovat samotnou konstrukcí.

Minaret je s mešitou spojen můstkem, nahoru vede 105 schodů. Je ozdoben nápisy kúfským písmem, což je stará forma arabského písma, v němž byly napsány nejstarší rukopisy Koránu. Nahoře je šestnáct obloukovitých oken a tradiční ornamenty zvané muqarnas. Mešita Kalyan je mladšího data než minaret, byla postavena na začátku 16. století a pojme na 20 tisíc věřících. Za malé vstupné se lze podívat dovnitř.

V roce 1220 zničila Bucharu po dvoutýdenním obléhání mongolská armáda Čingischána. Obránci pevnosti byli povražděni, obyvatelé města vyhnáni a zotročeni, jejich majetek vydrancován a město vypáleno a srovnáno se zemí. Obnova Buchary přes takovou zkázu trvala krátce, město povstalo z popela a již za vlády Čingischánova syna Ögedeje byla Buchara lidnatá a prosperující. To ovšem neznamená, že normální městský život v Buchaře probíhal v míru a prosperitě, opakovaně ho přerušovaly vnitřní i vnější spory zakončené povstáními a válkami, v nichž umíraly desítky tisíc lidí, kruté byly tehdejší doby. Pouze minaret Kalyan přežil mongolské řádění, na Čingischána jeho dokonalost tak zapůsobila, že rozkázal, aby byl ušetřen. Budoucí „věž smrti“, z níž byli shazováni odsouzenci na smrt, okouzlila krvelačného vojevůdce svou krásou…

Poslední útok na Bucharu vedla o sedm set let později Rudá armáda pod vedením Michaila Frunzeho. Poslední vládce Bucharského emirátu uprchl až do Afghánistánu, po čtyřech dnech bojů se Buchara vzdala, citadela (sídlo emíra) byla bombardována a na minaretu Kalyan vztyčili bolševici rudou vlajku. Vznikla Bucharská lidová sovětská republika. Neměla však dlouhého trvání, nejprve ji v roce 1924 přejmenovali na Bucharskou sovětskou socialistickou republiku a o rok později byl region začleněn do Uzbecké sovětské socialistické republiky. Nevím, jak vypadala Buchara v časech před bolševickou revolucí, ale již zmíněný Fitzroy Maclean ji popisoval ve třicátých letech: „Buchara je labyrint úzkých uliček mezi hliněnými zdmi bez oken, pestře oděné davy v ulicích, které občas rozhrne průvod oslů či velbloudů, čajchány plné zákazníků posedávajících na hromadách koberců, popíjejících čaj, klábosících, vyprávějících si historky a prodávajících si navzájem všechno možné.“ A dodával, že proces sovětizace šel pomalu. Lidé sice byli zvyklí na útlak od vládnoucích emírů a bohatých vrstev, ale najednou se jim dobyvatelé pletli do náboženství. A tak nechali bolševici Bucharu rozpadat, to byl jejich způsob, jak ji ovládnout. Současná stará Buchara má dále spleť úzkých uliček, rozhodně nejsou hliněné a velbloudi jimi neprocházejí, čajchány jsou spíše novodobé restaurace pro turisty, pestře oděné davy zůstaly. A sovětizace je minulostí.

Pevnost Ark a nejstarší mešita Mag´oki Attori

Citadela Ark bývala sídlem místních vládců, a dá se říci, město ve městě, kde byly k dispozici panovníkovi i na jeho ochranu tisíce lidí. Uvnitř je mešita (její vstup tradičně zdobí dřevěné sloupy), trůní sál i muzea, pokrývající historii pevnosti a Bucharského emirátu. Výška hradech je až dvacet metrů. Podle perských legend na tomto místě nechal postavit první pevnost na uměle navršeném pahorku princ Siyâvash, jeden z hrdinů Firdausího eposu Šáhnáme, to jsou tisíce let časem zpět do legendárních dob, z nichž nemáme písemné důkazy.


Mag´oki Attori – nejstarší mešita v Buchaře


Mešita Bolo Haouz


Mešita Bolo Haouz


Buchara slavnostní

Mag´oki Attori je nejstarší mešitou v Buchaře, připomíná dávné arabské časy. A jako nejstarší i vypadá. Spekuluje se, že pochází už ze začátku 8. století. Snad na tomto místě ve středu Buchary stával kdysi zoroastriánský chrám a kolem něj bazar, kde obchodníci prodávali různé idoly vztahující se k tehdejšímu náboženství, lektvary apod. Stavba mešity je spojena se jménem arabského vojevůdce Qutayby Ibn Muslima, který krvavě ovládl tehdejší Sogdianu. Nebylo to dobývání v rukavičkách, arabská armáda vyplenila město, muži v bojovém věku byli popraveni, ženy a děti prodány do otroctví a nashromážděna nevídaná kořist. Mešita je zařazena na seznam světového dědictví UNESCO jako součást historického centra Buchary. Každopádně, je to jedna z mála dochovaných staveb v Buchaře z doby před mongolskou invazí a jedna z nejstarších mešit ve Střední Asii. Dveře mešity byly zavřené, snad vzhledem k jejímu rizikovému stavu, před nimi se povalovala černá kočka. Je pravděpodobné, že Mag´oki Attori kdysi dávno sdíleli muslimové i Židé a společně uctívali své bohy vedle sebe na stejném místě ve stejnou dobu. Mešita stojí v centru Buchary na západ od komplexu Lab-i-Hauz.

Zavřené dveře měla i mešita Chor Minor, zastrčená kousek východně od středu města. Čtyři minarety, nahoře umělá (!) dvojice čápů, poněkud bulvární. Nejen zavřené dveře, jezírko před mešitou bez vody. Mnohem živější je mešita Bolo Haouz na opačné straně starého města, za pevností Ark. Pochází ze začátku 18. století, zdobí ji dvě desítky dřevěných sloupů, před mešitou nízký minaret a okouzlující jezírko. V parku lze posedět na lavičce a užívat atmosféru svolávání muslimů k modlitbě, v takovém případě je nevhodné tlačit se dovnitř.

Buchara je spojena s mnoha významnými jmény islámské historie

Nejen vládců a válečníků, ale především lékařů, básníků, teologů. Poblíž Buchary se narodil Ibn Síná, známý v západním světě jako Avicenna (zemřel 1037), který je popisován jako otec rané moderní medicíny a byl jedním z nejvzdělanějších učenců zlatého věku islámského světa. Jeho dílo Kánon medicíny bylo přeloženo do latiny a na evropských středověkých univerzitách se používalo více než půl tisíciletí. Kromě medicíny zahrnují jeho spisy i astronomii, alchymii, filozofii, geografii, matematiku, fyziku atd. V 9. století se v Buchaře narodil Muhammad al-Buchárí, autor nejdůvěryhodnější sbírky hadísů Sahíh al-Buchárí. Jedná se o autentické původně ústně předávané výroky proroka Mohameda, které tvoří hlavní pramen islámského práva. Skládají se ze dvou částí, jednou je samotný výrok proroka, druhou isnád, což je řetězec jeho věrohodných vypravěčů. V Buchaře působil a zemřel básník Abú Abdulláh Dža´far Rúdakí (zemřel kolem roku 940), jedna z jeho slavných básní je o kráse Buchary. V Íránu je Rúdakí uznáván jako zakladatel novoperské poezie (kam patřili mj. Firdausí, Sa´di i Haféz) a v Tádžikistánu jako otec tádžické literatury.

Buchara je turističtější než Chiva, přesto vypadá jako z pohádky Tisíce a jedné noci. A když vzpomenete – na což se každý zeptá – že jste z České republiky, jsou najednou místní ještě vřelejší, což ovšem neznamená, že dostanete slevu. Zatímco v Chivě se turisté počítali na prstech jedné ruky, Buchara a její přebohatá historie jich přitahuje podstatně více. Slavná Buchara byla vazalem Perské říše, poté region ovládl Alexandr Veliký, který se zamiloval do Roxany pocházející ze Sogdiany, nebo Baktrie, tedy z dnešního nedalekého severního Afghánistánu. Bohatá Buchara byla terčem nájezdníků, turkických kmenů, Arabů, Mongolů, od roku 1785 do pádu ve 20. století byla centrem Bucharského emirátu. Po rozpadu SSSR se vrátila do své dávné krásy.

Buchara: Za Hodžou Nasreddinem a Bahauddínem Nakšbandím (1. díl)