Z Chivy je to k rozvalinám pevností v poušti Ayaz Kala, Toprak Kala a Kyzyl Kala přes 100 kilometrů a bez auta to nepůjde. Ovšem sehnat auto i s řidičem, není nic obtížného, výlet nabízejí různé agentury i hotely, cena 45 amerických dolarů. V 10 hodin čekal řidič před hotelem, v 17 hodin nás vrátil tamtéž.

Překročili jsme (autem po mostě) řeku Amudarju, jejíž delta mizí někde dále na západě ve vysychajícím Aralském jezeře. Pevnosti jsou v Karakalpakstánu, kam přejíždíme z Chivy. Karakalpakstán je autonomní oblast Uzbekistánu. Místní obyvatelé jsou turkického původu, karakalpak znamená „černý klobouk“. Zdejší pevnosti jsou součástí řetězce nazvaného „Oáza padesáti pevností“, až tolik se jich nachází v této pouštní oblasti.

Ayaz Kala

Nejprve Ayaz Kala, jsme už na hranici pouště, písečné duny jsou porostlé nenáročnými keři (např. saxaul, latinsky haloxylon, jehož kořenový systém dosahuje do hloubky až osmi metrů, a ločidlo čertovo lejno, latinsky ferula assa-foetida, jehož pryskyřice se používá odedávna v čínské i indické medicíně). Pod pevností kemp, kde je možné se ubytovat v jurtách, zažít noc v poušti (polopoušti) se spoustou hvězd. Za vstup do pevnosti placeno paní z kempu 10 tisíc za osobu (20 Kč). Výšlap do ruin pevnosti nejprve po písku a menších dunách, poté nahoru po skále, jak už to bývá, pevnost stojí na skalnatém kopci. Její počátky sahají snad do 4. století př. n. l. Je dost rozlehlá, asi 200×150 metrů, sem se muselo vejít mnoho vojska. Seshora je široký rozhled na okolní pláně, které strážila. Dávno poté, co pevnost ztratila svůj původní vysloveně vojenský význam, sloužila dále až do středověku jako útočiště pro místní obyvatele v případě nebezpečí. Z mohutného opevnění mnoho nezůstalo, ovšem pozůstatky naznačují, jak vysoko se zdi z nepálených cihel zdvíhaly, z jaké výšky z desítek strážních věží stříleli na nepřátele lukostřelci. Hroty jejich šípů patří mezi starověké artefakty, které byly během archeologických prací objeveny. Pevnost se zdá být téměř nepřístupná, ze tří stran ji chránila příkrá úbočí pahorku, vcházelo se do ní z jihu jediným vchodem přes důmyslně vymyšlený labyrint, takže případní vniknuvší nepřátelé byli na delším úseku pod kontrolou obránců.


Ayaz Kala


Ayaz Kala na skále, kolem polopoušť


Uvnitř Ayaz Kala


Kyzyl Kala

Nikoli vítr, ale žhnoucí slunce a přes 40 stupňů ve stínu znepříjemňuje pustou pouštní pevnost. Cestou spousta příležitostí koupit v malém marketu studenou vodu, nemá smysl kupovat velké, protože v místním vedru je voda hned teplá. Rychle vypít a za chvíli koupit novou. Přímo u pevností ovšem žádný market není, pouze cestou. U silnice také posedávají prodejci zmrzliny, dokonce ji přesně prodávají na váhu.

V překladu znamená Ayaz Kala „větrná pevnost“. Pod Ayaz Kalou se na izolovaném nižším kopci zdvíhají ruiny menší pevnosti (označované Ayaz Kala 2), která je mladšího data, vybudovali ji v 7. století v době íránské dynastie Afrígovců. Střežila palác, který se rozléhal pod ní. V okolí farmy, vinice, tehdejší kraj nebyl tak vyprahlý, jako v současnosti. Vzkvétající region ovšem neměl mírový život, nepřátelé se po celá staletí valili přes hranice.

Starověká říše Chórezm se zrodila v deltě životadárné řeky – na březích Amudarji, stejně jako Egypt na březích Nilu. Původním Chórezmem je region táhnoucí se od Aralského jezera údolím řeky Amudarja mezi pouštěmi Karakum a Kyzylkum. Řeka umožnila rozvoj zemědělství i usedlý způsob života. Vystavěné zavlažovací kanály vytvořily podmínky pro vznik doslova zelené oázy, stěží si to při pohledu na současnou poušť představit. Když Alexandr Veliký pochodoval se svou armádou do Asie, Chórezm nenapadl, říše tak zůstala nedotčena helenistickým vlivem. Ovšem řecký historik Arrian popsal setkání chórezmského panovníka s Alexandrem Velikým v dnešním Samarkandu, místní vládce prý dobyvateli dokonce nabídl pomoc při podmanění dalších zemí.

Toprak Kala

Dalších 10 tisíc, před pevností stojí budka, paní si přišla pro peníze až do auta (na závěr Kyzyl Kala, kde žádné placení nebylo).

Od 4. století vládla chórezmské říši dynastie Afrígovců. Ovšem nepřátelé přicházeli. A byli to krutí a mocní nepřátelé. Už na konci 7. století na Chórezm neúspěšně útočila arabská vojska, až v roce 712 ho šiřitelé islámu ovládli. Vojevůdce Kutajba ibn Muslim dobyl Transoxianu (země za Oxem, dnešní Amudarjou) za vlády al-Walida I. Byl to schopný velitel, zároveň tvrdě pronásledoval následovníky zoroastrismu. Postupně připojil k islámské říši celou chórezmskou říši. Po jeho smrti se ale tamní pozice Arabů rychle rozpadla. Kutajbovi nástupci nezískali mezi místním obyvatelstvem jeho prestiž a nebyli schopni udržet území tváří v tvář místním povstáním a dalším problémům. Role Kutajby při dobývání a postupné islamizaci Střední Asie sice byla zásadní, Afrígovci si svou vládnoucí roli do určité míry udrželi až do 10. století.

Arabští nájezdníci nebyli tím nejhorším, co postihlo Chórezm. Obnovený rozkvět říše na přelomu 12. a 13. století zastavil Čingischán, jehož invaze znamenala mongolské ovládnutí Střední Asie. Podle dávných pramenů má na invazi podíl arogance chórezmského panovníka Muhammada II., který nechal popravit mongolského diplomata, což se rovnalo vyhlášení války. Čingischán vpadl do Chórezmu s armádou čítající údajně až 200 tisíc mužů, do roku 1221 region téměř srovnal se zemí. Po vyplenění Čingischánem se Chórezm nestačil ani vzpamatovat a v roce 1388 přišla další krvavá invaze – do země vpadla armáda Timura Velikého, v současnosti uctívaného po celém Uzbekistánu. Kdysi úrodná země se najednou měnila v nehostinnou­ poušť.


Toprak Kala


Uvnitř Toprak Kala


Toprak Kala – na ploše 500×350 metrů zde žilo několik tisíc obyvatel


Uvnitř Toprak Kala

Toprak Kala nejsou pouze ruiny vojenské pevnosti, spíše celého města, které se rozvíjelo od 1. století. Na ploše 500×350 metrů v něm žilo několik tisíc obyvatel. Bývalo kdysi obehnáno více než deset metrů vysokými hradbami, zpevněnými dvojnásobně vysokými baštami. Toprak Kala poprvé popsala expedice pod vedením S. P. Tolstova v roce 1938, v rozvalinách byly objeveny nástěnné malby, sochy, mince i písemný archiv. Unikátními nálezy jsou právě chórezmské písemnosti, dokumenty, napsané ve starochórezmském (íránském) jazyce. Celkem existuje 116 těchto dokumentů napsaných černým inkoustem na dřevěných destičkách a kožených svitcích. Přestože nejsou zcela rozluštěné, jejich charakter je zřejmý, jedná se o hospodářské dokumenty z palácového archivu a některé mají dokonce přesná data – 207, 231 a 232 našeho letopočtu.

Zřejmě panovník jménem Artav založil to, co muselo být předem naplánované hlavní město ve velkém měřítku. Město sloužilo jako rezidence chórezmských vládců až do konce 3. století. Poté bylo opuštěno, chátralo a mizelo v písku. Takzvaný Vysoký palác Toprak Kala měl plochu asi 80×80 m a byl postaven na umělém pahorku. Palác zahrnoval přes sto místností převážně v přízemí a neznámý počet místností ve vyšších patrech, která se nedochovala. Archeologové některé místnosti pojmenovali – Síň králů, Trůní sál, Síň tančících masek, Síň válečníků. Uvnitř města, ale mimo oblast paláce, bylo 10 okrsků rozdělených širokými, rovnými silnicemi. Devět z deseti okrsků tvořilo obytné čtvrti s asi 2500 obyvateli, kteří vyznávali zoroastrismus. Ve zbývajícím okrsku se nacházelo několik chrámů, včetně hlavního chrámu zoroastriánské­ho ohně.

Kyzyl Kala

V překladu „červená pevnost“. Stojí pouhé 3 kilometry severozápadně od Toprak Kala. Byla pravděpodobně postavena v 1. až 4. století n. l. a následně přestavěna a zesílena ve 12.–13. století, nedlouho před mongolským vpádem. Až deset metrů vysoké hradby Kyzyl Kala byly na některých místech rekonstruovány. Pevnost je čtvercového půdorysu, měří asi 60 metrů na každé straně.

Jako mnohá jiná prastará místa, má i Kyzyl Kala své legendy. Například o zlatém pokladu. Údajně donedávna místní obyvatelé prozkoumávali podzemní prostory a hledali ukryté zlato. Zlato nikdy nikdo v Kyzyl Kala nenašel, prý se ale mnozí pátrači dostali do problémů se zmijemi, které se v podzemních chodbách ukrývají před horkým sluncem. To vedlo ke vzniku příběhů, že je někde v hloubce ukryta velká hromada zlata, ale nikdo na ni nedosáhne, protože ji chrání obrovský had, nebo zlý duch. Umím si představit jedovatá nebezpečí v těchto krajích, v Uzbekistánu žijí nejen nebezpečné zmije paví (Echis carinatus) a levantská (Macrovipera lebetina), ale i kobra středoasijská (Naja oxiana). Vyskytuje se v oblastech od Kaspického moře až po severní Indii. Nuže, dávat pozor, kam šlapete.