Pokladny… Je více front, více pokladen. Před každou asi šest lidí, nic hrozného, stoupnu k jedné, u prvního okénka mi paní prodá lístek za 90 pesos, o krok vedle druhá paní druhý lístek za 524 pesos. S lístky jdu do fronty na vstup pro cizince, jeden pán mi roztrhne první lístek, o dva kroky dále stojí další pán a roztrhne druhý lístek.

Když se v roce 2007 šířilo hlasování lidí z celého světa, kterým vybírali sedm nových světových divů, Chichén Itzá nemohlo neuspět. Což je, bohužel, znát už před vchodem. Těch autobusů… Jenže poté se před člověkem objeví El Castillo. Působí dokonalým dojmem, přestože to zdaleka není nejvyšší pyramida Yucatánského poloostrova. Je vysoká „pouze“ 24 metrů, dalších 6 metrů má chrám na vrcholu, čtvercová základna měří 55 metrů. Před El Castillo se samozřejmě všichni fotí, je to neorganizované, ale funguje, jedna dvojice či jednotlivec před pyramidou, někdo vyfotí, hned střídá další, a tak dále až do večera. Z každé strany vede nahoru schodiště s 91 schody, když se sečtou a přidá se chrámová plošina jako poslední krok, je to celkem 365 schodů. Což je počet dní v roce v našem kalendáři, stejně jako v mayském kalendáři Haab. El Castillo a celý úchvatný areál dávných kamenných budov je nutné si představit v barvách, vše bylo původně natřeno červenou, zelenou, modrou, fialovou.


El Castillo


El Castillo, ve dnech rovnodennosti vrhá zapadající slunce stín, díky kterému sochy hadů „ožívají“


Chrám válečníků


Chrám válečníků se sochou ležícího Chacmoola

Výstup na pyramidy i vstup do dalších budov je zakázaný, nesmí se ani například mezi sloupy, vše se obchází po cestách. El Castillo má ještě jeden název – Kukulkánova pyramida, je tedy pojmenovaná podle nejvyššího mayského boha stvořitele v podobě opeřeného hada (podobnost s Quetzalcóatlem v aztécké mytologii). Kukulkán v překladu znamená opeřený had – „kukul“ je opeřený, kan“ had. U úpatí jedné ze stran pyramidy jsou kamenné hlavy Kukulkána. Ve dnech rovnodennosti se v zapadajícím slunce vytváří úchvatná hra světla a stínu, díky které jako by hadí Kukulkán ožíval, vypadá to, že se po pyramidě plazí.

Člověka hned napadne, jak to tu vypadalo před sto a více lety. V roce 1843 vydal John Lloyd Stephens publikaci Incidents of Travel in Yucatan. Udává se, že Edgar Allan Poe ji nazval „možná nejzajímavější cestopisnou knihou, která kdy vyšla“. John Lloyd Stephens v ní zasvětil obyvatele Západu do tajemství Yucatánu lyrickým popisem 44 mayských míst včetně tehdy neznámých Chichén Itzá a Uxmalu, text je doprovázen úchvatnými ilustracemi Fredericka Catherwooda. Základní čtení pro ty, kteří se dívají s otevřenýma očima na El Castillo a spol. Stačí se rozhlédnout po internetu, knihu lze sehnat. A podívejte se na internetu na staré fotky Chichén Itzá. Také Kukulkánova pyramida byla zarostlou ruinou, pod náporem pralesa se zraku objevovala pouze špička.

Uvnitř El Castilla jsou dvě menší starší pyramidy, což odráží zřejmě běžnou praxi Mayů a několik fází jejich výstavby. Mexičtí archeologové to přirovnali k tradiční ruské „matrjošce“. Odhadují, že první pyramida byla postavena mezi roky 600 až 800, další stavba do roku 1000, a Kukulkánova pyramida, jak ji vidíme, byla dokončena mezi roky 1050 až 1300. Chichén Itzá bylo jedním z největších mayských měst, rozvíjelo se především právě v časech stavby Kukulkánovy pyramidy od pozdní klasiky (asi 600–900) až do poklasického období (asi 900–1200).


Děsivá platforma lebek – tzompantli


Největší a nejzachovalejší mayské míčové hřiště


V jedné ruce nůž, ve druhé hlava soupeře


El Caracol, observatoř

Asi 150 metrů od Kukulkánovy pyramidy je největší a nejpůsobivější mayské míčové hřiště, měří 168×70 metrů. Stěny pro juego de pelota dosahují výšky až 8 metrů a jsou v nich tradiční kruhy s vyřezanými propletenými opeřenými hady. Mayská hřiště měla rozdílnou velikost, ovšem vždy obdélníkový půdorys a delší strany lemovaly šikmé zdi. Spekuluje se, že hra měla něco společného s kultem krvavých obětí a pravděpodobně byla spíše ceremoniálním rituálem než sportem, jak ho chápeme v současnosti. Kompletní pravidla jsou dodnes neznámá, leccos o nich vyčteme z mnohých vyobrazení a kamenných stél. Hrálo se kaučukovým míčem o váze až několika kilogramů (měly rozdílnou velikost) a hra rukou či nohou byla zapovězena, hráči se směli dotknout míče např. boky, hrudí, rameny. Z toho je patrné, že dostat těžký míč skrze kruh nebylo nijak snadné. Ze starých vyobrazení je zřejmé, že hráči používali chrániče, aby se vyhnuli zraněním. Leckde se zachovaly reliéfy hráče s nožem v jedné ruce a uříznutou hlavou soupeře v druhé. Jeden ze soupeřů byl tedy po hře obětován, dodnes není jasné, zda kapitán poraženého mužstva, či toho vítězného. Být v tomto případě obětován byla zřejmě čest a zároveň vstupenka do ráje, což by napovídalo obětování vítěze. Juego de pelota je současný název ze španělštiny, Mayové v dávné minulosti nazývali hru pok-a-tok, Aztékové tlachtli. V předkolumbovských časech Ameriky byla rozšířena u všech civilizací, nejspíše pochází od Olméků a je stará přes 2500 let.

Děsivá je Tzompantli, neboli Skull Platform (Plataforma de los Cráneos). Naznačuje zřejmý kulturní vliv z centrální mexické plošiny. Palisády na lebky byly zdokumentované v několika středoamerických civilizacích, používaly se pro veřejné vystavení lidských lebek, typicky lebek válečných zajatců nebo jiných obětí. Vystavování kusů mrtvých těl na odstrašení nepřátel známe i z evropské historie. V případě Chichén Itzá vidíme kamenné reliéfy na stěně vedle hřiště na pelotu, ovšem Huei Tzompantli v hlavním mexickém městě v ruinách Templo Mayor, je děsivá věž postavená skutečně z lidských lebek. A je ještě větší, než se dříve předpokládalo, archeologové ji poprvé odkryli v roce 2015, v současnosti už odhalili na šest stovek lebek (i dětských a ženských) naskládaných na sebe. Tato věž je považována za jednu ze sedmi podobných staveb, které kdysi stály v hlavním městě Aztéků Tenochtitlán (nyní Mexico City). Věže lebek jsou zmíněny ve zprávách o dobytí města Hernánem Cortésem v roce 1521 a krátce poté byly srovnány se zemí španělskými dobyvateli.

Jednou z pyramid areálu je Temple of the Warriors (Chrám válečníků). Tento komplex je analogický s chrámem B v hlavním městě Toltéků Tule a naznačuje určitou formu kulturního kontaktu mezi oběma regiony. Na vrcholu schodiště je socha ležícího Chacmoola (Čakmul), ovšem je vidět pouze zdálky, zblízka, pokud stojíte přímo pod pyramidou, ho schodiště zakrývá. Čakmul je výrazná forma mezoamerické sochy představující ležící postavu opírající se o lokty a s hlavou obrácenou dopředu pod úhlem 90 stupňů. Mezi jednotlivými sochami Čakmulů jsou velké rozdíly. Tyto postavy možná symbolizovaly zabité válečníky nesoucí obětiny bohům, miska na hrudi se používala právě pro obětní dary.


Bohatě zdobená La Iglesia

Yucatánský poloostrov má díky poréznímu vápenci podzemní systém jeskyní a zdánlivě nekonečnou spoustu vývěrů vod. Říká se jim cenote a jsou někdy i přímo ve městech. Nebo v jejich okolí. V cenotech se dá koupat v průzračné vodě, ovšem zadarmo to není a někdy se v těch nejznámějších pohybuje vstupné až do stovek pesos. Tyto jeskynní systémy nabízejí i potápění, pro turisty je obvykle bezpečné, rekreační potápěč by si ovšem měl zamluvit doprovod zkušeného domácího. Původ slova cenote je v mayském „tsónot“, což znamená něco jako vývěr vody. Mayové je v dávné minulosti samozřejmě využívali, mohly ovšem být také jakousi jejich bránou do podsvětí, nepochybně se v mnohých prováděly rituály s lidskými oběťmi. Pyramida El Castillo stojí přímo nad jednou z cenote a je zarovnána jako střed světa na ose mezi čtyřmi dalšími cenote – Sacred Cenote (sever), Xtoloc (jih), Kanjuyum (východ) a Holtún (západ). Cenote Sagrado má 60 metrů v průměru a strmé bílé vápencové útesy (v ní se nevykoupete). Kdysi bývala poutním místem, archeologické výzkumy potvrzují i lidské oběti. Good price, one dollar, těchto hlášek je těžké se zbavit, cestou k posvátné cenote je slyšíte snad nejčastěji. V lepším případě uslyšíte i pozdrav hola, v nejhorším případě to říká paní u stolku se suvenýry a nezvedne ani hlavu od mobilu. Přesto, pokud je člověk unaven davem, v odlehlejších prostorách areálu mu lze uniknout. Ovšem good price, one dollar nikoli, to je téměř všude.

El Caracol, starověká mayská observatoř v odlehlejším koutu areálu, tam je od good price, one dollar více klidu. El Caracol znamená ve španělštině „hlemýžď“, je tak pojmenován díky točitému schodišti uvnitř věže. Struktura je podle stély na horní plošině datována do roku 906. Mayští astronomové se pouhým okem věnovali astronomickým jevům, např. zatmění slunce, v centru jejich zájmu byly slunce a měsíc, třetí nejpozorovanější byla Venuše. Tato planeta, v naší civilizaci znázorňovaná jako řecká bohyně lásky Afrodíté, byla pro mayský svět mladým mužem, ozbrojeným hrdinským a nelítostným bojovníkem. Podle fází Venuše se v mayské oblasti pravděpodobně dokonce řídily války: mayský panovník byl zřejmě přímo povinen v náležité fázi Venuše vytáhnout proti svému nepříteli.

Základnou pro návštěvu Chichén Itzá je Valladolid. V 17 hodin se pomalu stmívá, takže v 16 zpět do Valladolidu minibusem společnosti ADO. Jak autobusy, tak minibusy, jsou v pohodě, autobusy pohodlnější, více místa na nohy, minibus bych volil pouze na kratší vzdálenosti do stovky kilometrů (na delší možná ani nejezdí). Jejich webové stránky (www.ado.com.mx) jsou zřejmě pouze ve španělštině, kdo nerozumí, internetové překladače poslouží spolehlivě. Autobusy nikdy nevyjely včas, ale to by člověk v Mexiku ani neočekával, zpoždění nebývalo dlouhé, maximálně málo přes deset minut.

Valladolid má něco přes 50 tisíc obyvatel. Centrem je náměstí, uprostřed Parque Principal Francisco Cantón Rosado obklopený restauracemi a obchody, nechybí stará architektura s podloubím a katedrála. Dá se říci, že mexická centra jsou si dost podobná, kontinentální architektura, park a katedrála. Hezká kombinace. Ulice jsou ve Valladolidu pojmenované pouze čísly, např. Calle 41.