Caracallovy lázně leží uvnitř Aureliánovy hradby (Mure Aureliane, 3. století), ovšem mimo starší Serviovy hradby (Mura serviane, 4. století př. n. l.). Od Colossea je to pěšky přibližně kilometr, nejbližší stanice metra je Circo Massimo.

Jak jméno napovídá, lázně poručil v roce 2012 vystavět císař Caracalla, syn Septimia Severa, zakladatele severovské dynastie. Původně se ovšem lázně jmenovaly Thermae Antoninianae, současný název v italštině je Terme di Caracalla. Císař Marcus Aurelius Severus Antoninus, známý pod přezdívkou Caracalla (jím oblíbená tunika s dlouhou kapucí podle galské módy), vládl v letech 211 až 217 a proslul bratrovraždou a krvavým pronásledováním všech skutečných i domnělých odpůrců. Je znám i ediktem Constitutio Antoniniana, kterým v roce 212 udělil všem svobodným mužům římské říše plnoprávné římské občanství.


.
.
.

Rozvoj lázeňství je jedním ze symbolů životní úrovně antického Říma. Platilo to i pro veřejné Thermae Antoninianae, kam mohli zdarma zavítat i chudí občané města. Přestože se mramorové obložení a většina mozaik nenávratně ztratily, člověk po vstupu do ruin majestátních zdí tuší dávný luxus. Antické prameny hovoří o stovkách monumentálních mramorových sloupů i stovkách soch ve výklencích stěn. Barevné žuly i mramory, elegantní mozaiky, maximální využití sluneční expozice – mohutné klenby nad bazény zdobené barevnými skleněnými dlaždicemi, v kombinaci se vstupujícím světlem dodávaly místnostem působivou atmosféru. Po vstupu rozlehlý bazén 50×22 metrů – natatio, za ním frigidárium (chladící místnost), po stranách tělocvičny (palestre), dále vlažná lázeň (tepidarium) a horká lázeň (caldarium), v rozích dvě knihovny (latinská i řecká). V podzemí rozsáhlé prostory a bludiště tunelů, v nichž stovky či tisíce otroků zajišťovaly nepřetržité fungování lázní. Obvyklou součástí lázní byly zahrady, fontány, příjemná místa, kde se též dala trávit spousta času u obchodních či politických jednáních. Kdo ví, kolik se toho „upeklo“ právě v lázeňských prostorách po celé římské říši.

Tehdejší úroveň hygieny byla nesrovnatelně vyšší než pozdější středověká. Podstatným prvkem římských lázní bylo zásobování vodou výstavbou akvaduktů a účinný topný systém umožňující cirkulaci horkého vzduchu pod podlahami a v dutinách stěn. Udává se, že denní kapacita byla 6000 až 8000 lidí, najednou asi 1600. Lázně ve starém Římě představovaly významnou formu společenského života, nebyly pouze místem pro koupání a očistu těla, ale i setkávání, diskuse a studia.

Vodou z Tibery se šířily nemoci, s rostoucím počtem obyvatel byla více a více znečištěná, v Římě sice bylo v dávných dobách několik pramenů, jejich vody ovšem také nevyhovovaly. Poptávka po kvalitní vodě vyústila ve stavbu prvního akvaduktu Aqua Appia v roce 312 př. n. l., ústil na dobytčím trhu na Foru Boarium. To bylo ovšem půl tisíciletí před stavbou Caracallových lázní, kvůli nim byla postavena větev akvaduktu Aqua Marcia (zbudován v letech 144–140 př. n. l.), zvaná Aqua Antoniniana.


.
.
.

Caracallovy lázně byly v provozu pravděpodobně až do první poloviny 6. století. Řím tehdy obléhal ostrogótský král Witiges a jeho vojáci ničili akvadukty, aby co nejvíce zmírnili obranyschopnost protivníka. Bez zásobování vodou zůstaly lázně nefunkční. Další ranou bylo zemětřesení v roce 847, později se stavební materiál používal na stavby kostelů a paláců, sochy ozdobily i papežský palác. Prostory byly využívány jako zeleninové zahrady a vinice. První moderní vykopávky prováděl v Caracallových lázních Girolamo Egidio di Velo v letech 1824 až 1827. Vynesl na světlo tepelnou strukturu, mozaiky, fragmenty soch a mramorové výzdoby. Současné ruiny jsou nejvelkolepějším a nejlépe zachovaným příkladem lázní v Římě. Původní areál měl rozměry 337×328 metrů, na jeho stavbu bylo použito několik milionů cihel.

Od 20. století není ničím neobvyklým, že se staré antické památky využívají k uměleckým představením. Operní léto v římské aréně ve Veroně již má více než stoletou tradici, známý je např. zfilmovaný koncert britské kapely The Cure v římském divadle v Orange – The Cure in Orange. Podobně Terme di Caracalla mají dlouholetou tradici operních představení. Už v létě 1937 představil tehdejší guvernér Říma Piero Colonna projekt na operní představení pod širým nebem v této atraktivní archeologické lokalitě. Úvodní sezona byla krátká, hrály se pouze dvě opery – Lucie z Lammermooru a Tosca. Již o rok později se v divadle, kterému se říkalo Teatro del popolo, hrálo 28 představení a šest oper. Letní festivaly byly přerušeny krátce v roce 1944 za 2. světové války a poté ukončeny v roce 1993. Od roku 2001 se opět hraje a zpívá, letošní Festival Caracalla 2025 se koná od 29. června do 7. srpna (vstupenky jsou již v prodeji) a zahrnuje nejen operu, ale i muzikály, duchovní hudbu, tanec atd.

V loňském roce se před ruinami majestátní architektury Caracallových lázní objevila voda. Bazén záměrně připomíná natatio a ladí s antickým světem. Návrat vody po 1500 letech, tak tomu Římané říkají. Vytvoření vodní plochy, jak popsala architektka Mirella Serlorenzi, je prvním prvkem projektu, jehož záměrem je obnovit vnímání těchto míst tak, jak tomu bylo v dávných dobách.

Udává se, že Polemius Silvius označil Thermae Antoninianae v 5. století za jeden ze sedmi divů Říma (Enumeratio fabricorum urbis Romae). V jeho seznamu dále byly Koloseum, již neexistující Domitianovo odeum, Janiculus, z něhož je překrásná vyhlídka na celý Řím, stoky, akvadukty a Trajánovo fórum. Polemius Silvius byl mj. autorem komentovaného juliánského kalendáře, do něhož integroval křesťanské svátky a naopak vynechal vše, co souviselo s pohanstvím.

Předcházející díly:
Řím – 10krát z Věčného města: Via Appia Antica (1. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Via Appia Antica (2. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Kočky na Largo di Torre Argentina (3. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Večerní Trastevere (4. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Trajánův sloup (5. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Ostia Antica (6. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Piazza Navona (7. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Ara Pacis (8. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Koloseum v umění (9. díl)
Řím – 10krát z Věčného města: Forum Romanum (10. díl)
Řím – podruhé 10krát z Věčného města: Hadriánova vila v Tivoli (11. díl)