Vrť sa dívča vrť sa, já sa budu dívat
Bude-li to pěkné, budu k vám chodívat
Ja sem sa vrtěla, ty sas na mňa díval
A bylo to pěkné, tys k nám nechodíval
Pokud přijedete do Strážnice vlakem, hned na nádraží vás obejme slovácký folklór. Jaké tam mají nádraží! Malované. Ale nepředstavujte si, že tady každičký den uvidíte na náměstí tanečníky a tanečnice v krojích a že vás tady budou vítat sklenkou vína jako by přijel pan prezident. Pro takové zážitky musíte dorazit na nějaký ten folklórní festival. Z nádraží je to kousek k Veselské bráně. Byla zbudována za Jana III. ze Žerotína, který byl moravským vojenským velitelem a opevňoval nejen Strážnici. Brána to není ve Strážnici jediná, na druhé straně se vchází do starého města bránou Skalickou. Ze samotných bran, které dodnes nesou svá původní jména, se v dobrém stavu dochovaly půlkruhové bašty opevnění.


Strážnické nádraží pěkně malované

Jak již jméno napovídá, ve Strážnici se strážilo. Strážila se země před vpádem vetřelců, vždyť uherská hranice byla nedaleko. Přemysl Otakar II. zde v době svého drtivého vítězství (1260) nad uherským králem Bélou IV. poručil vybudovat hrad. Od krále získal Strážnici s hradem šlechtický rod pánů z Kravař. Petr Strážnický z Kravař má zásluhy na rozvoji vinařství i založení vsi nedaleko Strážnice, která nese jeho jméno – Petrov. V 15. století přešla Strážnice do rukou Žerotínů a ti ji drželi až do třicetileté války. Na konci 16. století patřila Strážnice k nejvýznamnějším moravským městům, ale pak zde loupili a vraždili Bočkajovci a prohnaly se tudy hrůzy třicetileté války. Po ní zde vládl rod Františka z Magni, plukovníka císařského vojska, začala rekatolizace a odchod značné části obyvatel. Z válečných ran a dalších útrap se Strážnice zotavovala pomalu a již nikdy nedosáhla dřívějšího významu. Posledním majitelem byl Antonín Magnis, který zemřel v roce 1944. Poté bylo jeho panství zestátněno.


Strážnice, skanzen, vinohradnické búdy


Strážnice, skanzen

Na severozápadním okraji města stojí Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Jedním slovem – skanzen. Je rozdělen do areálů, které představují jednotlivé moravské regiony. Jsou zde stavby z Moravské Kopanice, luhačovického Zálesí, slováckého Horňácka i Dolňácka. Jsou zde i vinohradnické stavby – búdy, sklepy, lisovny – ukazující vývoj vinařství. Skanzen je oddělen od města Baťovým kanálem a z jeho areálu vidíme na věže strážnických kostelů. Kromě skanzenu stojí za návštěvu i zámek, kde jsou expozice hudebních nástrojů a keramiky.

Nabídka zajímavých výletů v okolí Strážnice je široká. Směrem na Bzenec po žluté značce jsou Váté písky a řeka Morava se svými meandry, směrem na Hodonín zase vinařská obec Petrov. Červená značka vede do Tvarožné Lhoty, kde je muzeum oskeruší a konají se oskerušové slavnosti (na jaře proběhl IX. ročník). Oskeruše (tady na Slovácku oskoruša) je druh jeřábu. Stromy se dožívají stovek let, nejstarší jsou prý asi 300 let staré. Z plodů se nejen pálí kořalka, ale také vyrábí marmeláda, kompoty nebo oskerušové víno. Mezi Tvarožnou Lhotou a Radějovem vede naučná oskeruší stezka. Žlutá značka, po které jsme přišli, je nejkratší cestou do Bílých Karpat. Přes kopec Žerotín, kolem vinic a staletých oskeruší. Podle pověstí je Žerotín spojen podzemní chodbou se strážnickým hradem.


Baťův kanál

Vinice jsou soustředěny kolem Žerotína a Staré hory. A kolem Petrova. Tam se lze dostat ze Strážnice buď vlakem, nebo třeba po Baťově kanálu, který je dnes využíván jako turistická cesta a atrakce. Možností ke svezení je řada, někdo se jen projede hodinku dvě výletní lodí, další si vypůjčí člun, který sami řídí a mohou zde strávit třeba týdenní dovolenou. K ovládání lodi není třeba žádného zvláštního průkazu či povolení, stačí krátké proškolení a jede se. My jsme do Petrova přijeli vlakem. A hned pár kroků za stanicí začínají sklepní uličky. Možná nejhezčí na Moravě. Přestože byl červencový den a horko téměř zvalo k posezení v chladivém sklípku, petrovské sklepní uličky připomínaly spíše neživý skanzen. První srpnovou sobotu zde pořádají Den vinařů, to je asi jinačí šrumec. Ale přece, alespoň jeden sklípek byl otevřený. Vybrali jsme si z nabídky, poseděli a koštovali.

První písemná zmínka o Petrovu je z roku 1412. Vesnici založil Petr Kravař, majitel strážnického panství. O několik let později se horenským právem postaral o pravidla zakládání vinohradů a pěstování vína. Horenské právo se lišívalo kraj od kraje, ale nezřídka bývaly tresty za krádež hroznů z vinohradu drakonické. Sekání nějakého toho údu, v ještě horších případech i ztráta hrdla. Jeden z nejvýznamnějších soudů byl v Hustopečích. Samozřejmě se horenské právo nezabývalo jen trestáním zlodějů, šlo o právní předpisy k jakékoli pracovní činnosti na vinohradech, povinnosti pracovníků i majitelů, ale i pronajímání vinohradů: „Kdožkoliv cestú šeu, lebo jeu a do vinohradu nejsúca jeho pro hrozen lebo cokoliv inšího rukú sáhu a lebo do vinohradu vkročiu, ten a takový o ruku a lebo nohu přijíti má. A esli by ceuým životem do greftů vstúpiu a z něho něco vzau a bude chytěný, hrdluo ztratí a lebo sa s ním uděuá tak, jak suavný súd rozhodne.“


Petrov

Kdo ví, nejstarší sklepy v Petrově pocházejí možná již doby Petra Kravaře. Jsou kolem tří metrů široké a 15metrů dlouhé. Předsklepí je pracovní a společenskou částí sklepa, vzadu se víno popíjí a skladuje. Je krásný pohled na stovky narovnaných lahví vína. Sklepy jsou vyhloubeny jeden za druhým, vytvářejí sklepní uličky, svou krásou i na Moravě ojedinělé. Sklepy mají většinou bílé průčelí s modrou podrovnávkou, jen některé jsou pomalované slováckými motivy. Že je Petrov především vinařským městem, napovídá znak města, zlatá ruka držící vinařský nůž – kosíř, a hrozen vína. Ale v dávné minulosti zde byl objeven i léčivý pramen a Petrov byl po celá staletí lázeňským městem. V roce 1987 bylo lázeňství ukončeno, v současné době prý existují plány k jeho obnovení.

Užitečné adresy:
www.obec-petrov.cz/
www.vinarske.stezky.cz/cze/sklepni_ulicky/slovacka/petrov.htm
www.straznican.cz
www.straznice-mesto.cz
www.straznicko.cz
www.batacanal.cz

Další články z regionu:
Blatnice pod sv. Antonínkem: Vinice a vinařské búdy pod karpatskými kopci
Velká Javořina, česko-slovenská setkání a mongolský poklad
Větrný mlýn v Kuželově a horňácké zpívání
Vlčnov: Jízda králů a koštování v búdách