„Masada je místem mnohonásobného významu: dokladem starověké
existence židovského národa, památkou připomínající podivuhodnou
architektonickou a technickou zdatnost svých tvůrců, ale i ohromujícím
divem přírody. Nade vše však Masada zůstává symbolem. Příběh jejích
obklíčených obránců vzdorujících celé měsíce římské přesile,
věrnost vlastní víře, s níž raději volili dobrovolnou smrt než
kapitulaci – to vše má svůj dosah a působivost i dnes. Ne nadarmo se
Masada stala místem přísahy izraelských vojáků.“
Těmito slovy popsal Masadu pro www.cestomila.cz Leo Pavlát, ředitel
Židovského muzea v Praze. Masada, známá pouze ze spisů Iosepha Flavia
(žádný jiný starověký nebo středověký židovský pramen se o ní
nezmiňuje), byla na více než tisíciletí zapomenuta a ztracena
v neobyvatelné poušti. Až v roce 1838 se do tehdejší Palestiny, která
byla součástí Osmanské říše, vypravili dva Američané – teolog Edward
Robinson a misionář Eli Smith. Při pozorování dalekohledem si na jedné
skále všimli starých ruin a ihned správně usuzovali, že to mohou být
pozůstatky starověké Masady. Trvalo ale ještě další čtyři roky, než
nahoru vystoupil americký misionář Wolcott společně s anglickým malířem
Tippingem.