Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Slavomír Pískatý je český pilot, který pracuje pro bhútánské aerolinky Druk Air a pravidelně létá mezi Indií a Bhútánem na proslulé letiště Paro, které bývá označováno za jedno z nejobtížnějších mezinárodních letišť světa. Slavomír Pískatý je v těchto dnech na dovolené v ČR a pro zájemce přednášel o svých bhútánských zkušenostech v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur v Praze.

Vyrazit do hor na aktivní dovolenou dnes není nic složitého. V podstatě to jde zrealizovat ze dne na den. Vezmete si v práci dovolenou, zabalíte věci a sednete k internetu. Tam pouze najdete odpovídající ubytovací kapacitu. Vyhovovat v tomto směru určitě může třeba ubytování v hotelu Štiavnica, které lze zarezervovat online. Poté už můžete sednout do auta a vyrazit směr Štiavnické vrchy, kde se právě zmíněný hotel nachází.

Zlatý ostrov (Insula Aurea) je starobylé jméno největšího jadranského ostrova Krk, který patří do skupiny Kvarnerských ostrovů ve vodách Rijeckého zálivu. Kromě přírodních krás (zajímavé pláže, potoky, dvě jezera) jsou pro návštěvníky zajímavé hlavně historické památky, svědkové dlouhé a pestré minulosti. Ostrov byl trvale osídlen už od pravěku, ve 2. století př. n. l. byly místní ilyrské kmeny podmaněny Římany. Z té doby pochází dnešní název ostrova, latinsky Curictum. Následovalo období byzantské, pak ho vždy na čas ovládly Benátky, střídaly se do 15. stol. ve vládě s místními knížaty Frankopany, pak ho získaly natrvalo. Krk byl také důležitým kulturním centrem, rozvíjelo se zde v klášterech hlaholské písemnictví.

Už dávno neplatí, že by Češi byli nutně národem konzervativních lidí. Dokazuje to i fakt, že si mnoho lidí touží říci své „ANO“ třeba i v zahraničí. Může to být nádherná pláž, stejně jako nejvyšší hory planety nebo dokonalý architektonický skvost v podobě úchvatných památek.

Je sice ještě jaro, ale vzhledem k tomu, že i to je období, kdy lze jet na dovolenou, je tento článek více než aktuální. Stejně tak ale může posloužit i v období léta. Zaměříme se na to, co byste rozhodně neměli zapomenout, pokud se oddych a dovolená blíží a vy si balíte své zavazadlo. A to jak příruční do letadla, tak samozřejmě i to klasické odbavované, které je přepravováno v rámci zavazadlového prostoru.

Stovky tropických motýlů ozdobily skleník Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Kukly jsou do skleníku přiváženy v pravidelných dávkách z motýlí farmy v Stratfordu nad Avonou, rodišti Williama Shakespeara. Právě sledování křehkého okamžiku proměny kukly v motýla bývá pro návštěvníky největším lákadlem. Výstava tropických motýlů potrvá až do 10. května.

Jak název napovídá, Sequoia National Park je domovem sekvojovců obrovských, nejmohutnějších živých organismů planety. Sequoiadendron giganteum se dožívá požehnaného věku 2 až 3 tisíc let (nejstaršími stromy ale sekvojovce nejsou) a zlatý věk prožíval v časech druhohor, kdy se po Zemi proháněli dinosauři. Přes svou velikost mají malé a na první pohled docela obyčejné šišky (velikost do 7 cm), které se samozřejmě v parku nesmějí sbírat. Turisté ale spíše obdivují a odvážejí ty největší šišky dlouhé až 50 cm, které ovšem nejsou ze sekvojí, ale z místních borovic.

Malířka a fotografka Barbora Šlapetová podniká společně se sochařem (a manželem) Lukášem Rittsteinem již 18 let výpravy do Západní Papuy a Papuy-Nové Guiney za domorodými kmeny. Jejich výstava s názvem Všechno je jinak v Centru současného umění DOX v Praze představuje střet dvou odlišných světů – domorodé kultury a současné civilizace. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Barbora Šlapetová o tom, jak propojili pravěk se světem kosmonautiky, jak do jejich příběhu vstoupil Václav Havel, co pro ně znamená přátelství s domorodci, jak pátrají v jejich duši a dodává, že… jednou snad poletí starý papuánský náčelník do vesmíru.

Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein již 18 let podnikají výpravy do Západní Papuy a Papuy-Nové Guiney za domorodými kmeny. Jejich výstava s názvem Všechno je jinak v Centru současného umění DOX v Praze představuje střet dvou světů – domorodé kultury a současné civilizace. V letech 2012 a 2013 oba umělci zprostředkovali setkání přírodních lidí kmene Yali Mek s astronauty z NASA. Toto setkání zachycuje film Jana Svěráka Cestování dýmem, který má na výstavě premiéru.

V Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur se na nové výstavě Bhútán – země blízko nebe návštěvníkům představí unikátní předměty z Bhútánského království. Návštěvníci budou mít vůbec poprvé v České republice možnost obdivovat jedinečné historické i současné doklady bhútánské kultury ze sbírek Královské textilní akademie v Thimphu. Hornaté království na výstavě přiblíží nejen krásné šperky a obdivuhodné výrobky tkalcovského řemesla, ale také fotografie této tajuplné země. Výstava se návštěvníkům otevře v pátek 13. března 2015.

I letos na jaře Plzeň ožije arabskými tóny, chutěmi, vůněmi a barvami. Již pošesté bude hostit FESTIVAL ARABSKÉ KULTURY, jehož hlavní týdenní program se uskuteční v Plzni ve dnech 10.–17. dubna a jeho ozvěny proběhnou následně 23.–25. dubna v Praze. Tématem šestého ročníku bude ŽENA.

Na území České republiky se dochovalo přes tři sta židovských hřbitovů. Navštívil jsem desítky z nich – v Praze, Mikulově, Holešově, Třebíči, Telči atd. Některé z nich nedaleko městských center, další i kilometry od měst a vesnic a dokonce v lesích neboť bývaly časy, kdy směly být židovské hřbitovy založeny až za hranicí katastru. Také židovský hřbitov v Humpolci má krásnou polohu, nachází se téměř kilometr východně od Horního náměstí a asi v polovině cesty ke zřícenině Orlík na naučné stezce Březina.

Lenka Philippová vyučuje náboženství africké diaspory na Karlově univerzitě. Ve svém dizertačním projektu se věnuje křesťanským kořenům rastafariánského hnutí a je naším předním odborníkem na afrokaribská náboženství. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o jazyce rastafariánů, návratu Krista v osobě etiopského císaře Haileho Selassieho, hnutí Back to Africa a nevynechává uctívání posvátné marihuany. A dodává, že její užívání bude v nejbližší době na Jamajce legální.

Je vždycky nemilé, když nás během cesty na vytouženou dovolenou potkají nějaké nepříjemnosti. Zácpa cestou na letiště, zapomenuté doklady, ztracené letenky, opožděný či přesunutý let, příliš objemná zavazadla, komplikace během letu, ztracený kufr, neplatná rezervace hotelu a kdoví co všechno. Jistě všechny tyto nečekané události dokážou očekávané chvíle roku pořádně „osladit“ a nejednomu dovolenkáři přidělat vrásku na čele, šediny ve vlasech a na krásno celý výlet znechutit ještě před tím, než pořádně začal. Tato nepříjemnost pak bude jistě tvořit nevzhledný šrám na celkovém dojmu z cest. Pokud se ale vše nakonec v dobré obrátí a potíže se kladně vyřeší, následné uklidnění a nezapomenutelné zážitky z vydařené dovolené onu tmavou skvrnku stoprocentně zastíní.

Anita Balejíková je na Jamajce jako doma už od roku 2002. Je autorkou čtyř cestopisných knih o Jamajce a Jamajčané o ní tvrdí, že má černou (jamajskou) duši a že už patří mezi ně. Anita je zároveň turistickým průvodcem na Jamajce a nabízí itineráře, které překvapí svou originalitou. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví, že reggae převálcoval agresivní dancehall, že miluje nebezpečný Kingston a že si Jamajčany nakloníte zábavnou „easygoing“ povahou.

Na rozdíl od mnoha jiných arménských kostelů je Geghard snadno dostupný i z hlavního města Jerevanu, přesto, jako by stál na konci světa. Přeháním, vím, nuže, alespoň stojí ve skalách na konci silnice, která dále údolím Azat nepokračuje. Před vstupem do areálu prodávají místní babičky koláče a další pochoutky, o případném nákupu ale budeme uvažovat až po prohlídce. Vstup do klášterů je v Arménii zdarma a na první pohled je patrné, že v arménských klášterech neplatí žádná omezení v oblékání, nebo je nikdo nedodržuje a nikdo se nad nedodržováním nepohoršuje. V Arménii chodí ženy do klášterů i v minisukních a s hlubokými výstřihy.

Vodopád Rinka je druhým nejvyšším ve Slovinsku. Jeho vody se řítí ze skal do hloubky 105 metrů, vysoko nad ním se tyčí amfiteátr vrcholů Kamnických a Savinjských Alp – Rinka dosahuje výšky 2433 metrů nad mořem, Skuta 2532. Vodopád v nadmořské výšce 1100 metrů je snadno dostupný z parkoviště v Logarské dolině pouze čtvrthodinovým pohodlným výšlapem, který je vhodný i pro rodiny s dětmi a seniory.

Na turistických mapách jméno vesničky Únětice donedávna chybělo. Ve známém Řivnáčově průvodci po království Českém z roku 1882 není o Úněticích ani zmínka, průvodce se věnuje nedaleké zřícenině Okoř, Levému Hradci a Roztokám. Ani počátkem 21. století nenalézali turisté důvod se v Úněticích zastavit, vždyť severozápadní okolí Prahy nabízí akraktivnější místa. Vše se začalo měnit v roce 2011, kdy manželé Tkadlecovi obnovili zašlou slávu Únětického pivovaru.

Odkud pochází jméno Klatovy? Prý od jakéhosi Klata, mocného velmože. Pokud je to pravda, musel to být pořádný chlapík, když po něm město královské pojmenovali. Ale strčme Klata rovnou do říše pohádek a legend. A tak zbývají další dvě verze: „Klaty“ bývaly včelí úly nebo pařezy, které zbyly po šumavských lesích, když se nově založené město rozrůstalo. Nejpravděpodobnější je poslední verze: protože ves Klatov stála na výhodném místě na cestě do Bavorska, král Přemysl Otakar II. zde kolem roku 1260 založil královské město. Ves se stala jeho součástí a město dostalo název Klatovy.

Jan Záhořík pracuje na Katedře historických věd na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Zabývá se mj. etnickými konflikty v severovýchodní Africe a dějinami Etiopie, země, která bývá považována za kolébku lidstva. Jan Záhořík je v Etiopii jako doma, navštívil ji již třináctkrát. V rozhovoru pro www.cestomila.cz se rozpovídal o turisty opomíjených místech, pochválil etiopské pivo a především radí, jak se pohybovat Etiopií a jak se v Etiopii chovat.