Česko

Karlštejn – nepochybně nejznámější hrad v ČR. Prožil slávu, téměř zapomnění, rozsáhlou a mnohými kritizovanou rekonstrukci a ve 21. století si užívá obliby u českých i zahraničních turistů. Monumentální gotický hrad, který byl slavnostně založen v roce 1348, ve stejném roce jako Univerzita Karlova a Nové Město pražské. Symbol českých zemí, jehož návštěva patří k „povinnostem“ každého našince. Nejlépe v letní dny, ale hrad – zahalený v zimním hávu – byl přístupný veřejnosti i poslední den roku. A i zimní roucho Karlštejnu sluší.

Už jste někdy viděli velblouda, jak rozkousává a rve cedulku „pozor koušeme“? Za podobnou zábavou musíte do brněnské zoologické zahrady, kde si velbloudi téměř vynucují pozornost.

Na silnici z Karlových Varů na Velichov je na konci obce Dubina odbočka na přírodní rezervaci Skalky skřítků. Skalky skřítků jsou již sice na území vojenského prostoru, ale tato národní přírodní památka i žlutá turistická stezka, která k ní vede, jsou pro veřejnost zpřístupněné. Série skalek, skalních výchozů a defilé zde odkrývá nevytříděné uloženiny laharů, jež obsahují četné, většinou dosti zaoblené úlomky různých bazaltických hornin. Nápadným jevem těchto uloženin jsou válcovité dutiny, které byly podle pověsti dílem skřítků kutajících ve skále své poklady.

Skalních měst či městeček je u nás více, to je informace známá malým i velkým – Prachovské skály, Teplické skály, Maloskalsko, Hruboskalsko, Adršpašské skály, Broumovské stěny atd. Nelze říci, které z nich je nejkrásnější, pro každého jsou srdcovou záležitostí skály jiné. K půvabným skalním městům patří i Drábské světničky nedaleko Mnichova Hradiště, skalní hrad je volně přístupný.

Nahoru na Sněžku a poté podél Bílého Labe dolů. Vlastně vše fajn a za uspokojivého počasí krásný jednodenní výlet. Až… pak sejdeme do Špindlerova Mlýna a chceme se najíst v hotelu Villa Hubertus. Tak línou, neochotnou a arogantní obsluhu jsem na cestách domácích i světových už roky neviděl. Vyhněte se tomu místu obloukem, říká se. Co se to s tebou stalo, Špindlerův Mlýne?

Renesanční zvonice, které se říká Bílá věž, dosahuje výšky 72 metrů a právě z jejího ochozu je nejkrásnější výhled na Hradec Králové a jeho Velké náměstí. Podle reklamních letáků jsou za dobré viditelnosti vidět i vzdálené vrcholky Krkonoš a Orlických hor. Bílá věž prošla v letech 2013 – 2015 zásadní rekonstrukcí a nutno podotknout, že rekonstrukcí vydařenou, vždyť získala i Grand Prix architektů 2016.

Před staletími patřil Mikulov mezi nejvýznamnější a nejkrásnější vrchnostenská rezidenční města, podobně jako Litomyšl, Český Krumlov a Jindřichův Hradec. Teplé slunečné klima a estetická vyváženost urbanistického celku s okolní krajinou dodávají i dnešnímu Mikulovu unikátní podobu a až italskou atmosféru. Italská pozdní renesance, manýrismus i rodící se baroko ovlivnily počátkem 17. století přestavbu města podle plánů Jeho Eminence Františka z Dietrichštejna.

Pavlov je známá moravská vinařská lokalita, však doporučím, kam za vínem. Pavlov ovšem také otevírá brány za lepším poznáním našich předků. V dávné minulosti před desítkami tisíc let byla oblast pod vápencovým hřebenem Pálavy jedním z center kultury gravettien. V květnu byl otevřen Archeopark Pavlov, který přibližuje život tzv. lovců mamutů, o nichž jsem čítával celé dětství v populárně-naučné literatuře.

Tabule na kraji lesa upozorňuje, že se dále smí jen o sobotách, nedělích a svátcích, dokonce pouze do 21 hodin. Proč, netuším, vojenské jednotky tuto oblast Brd dávno opustily a Padrťské rybníky jsou přístupné již od roku 2008. Z obce Trokavec vede k rybníkům pohodlná asfaltová cesta, není to tedy žádná příjemná procházka po lesních cestičkách. Do lesa je přístup přísně zapovězen, na což upozorňují všudypřítomné cedule, které varují, že v lesích neproběhla pyrotechnická asanace. Dle nařízení je uživatel trasy povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na jeho zdraví, k čemuž by vstupem do prostoru s možností výskytu nebezpečné munice mohlo dojít.

Vinice v centru Kolína, kdo by to očekával. Říkají tomu parkán, nepochybně po právu, vždyť jsem na hradební linii města, právě tady za mnou se kdysi táhly kolínské hradby. Vinohrad zde stával již v minulosti, pečoval o něj poslední kolínský rabín Richard Feder. Běžně přístupný parkán není, zavedou vás tam během prohlídky kolínské synagogy.

Vyslovíte-li ve společnosti jméno Konopiště, asi každého okamžitě napadne synonymum – František Ferdinand d´Este. Prohlídky zámku jsou rozděleny do několika okruhů, nejprve jsem zvolil 1. okruh – salóny jižního křídla. Prohlídka začíná v lovecké chodbě se stovkami zvířecích trofejí, které svědčí o extrémní lovecké posedlosti následníka trůnu. Historky o zvířecích masakrech nám sice pan průvodce nevyprávěl, ale najdeme je v mnoha pramenech. A najdeme v nich i informace o arcivévodově cestě kolem světa.

Pohnutý osud židovského osídlení Vysočiny je zapsán v historii mnoha míst včetně Třebíče, jejíž stará židovská čtvrť je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Výrazné stopy zanechali Židé i v městečku Polná, v níž jejich život vyhasl v roce 1942, kdy byli odsunuti do koncentračních táborů. Díky projektu, financovanému z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj, ale jedinečné architektonické a kulturní židovské dědictví v Polné ožilo – v podobě rekonstruovaných objektů synagogy a rabínského domu.

Na dvoře dalešického pivovaru nás přivítal správce a řídící (tak to má na vizitce) Ladislav Urban a doslova z něj sršela radost z toho, že nám může představit, jak žije pivovar, který byl v roce 1999 děsivou ruinou. Není divu, díky energii a schopnostem současných majitelů pivovaru se vrátil do života objekt, v němž se v roce 1980 natáčel film Postřižiny. Na komín po vzoru Pepina Jaromíra Hanzlíka a dlouhovlasé paní správcové Magdy Vašáryové nás ale Ladislav Urban nepustil: „Nevím, nevím, já Vás tam pustím, Vy spadnete a pak o tom napíšete,“ žertoval. A tak jsme nerušili čapí rodinku, která na komíně hnízdí. Nuže, vítejte v pivovaru filmových Postřižin.

„Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“ – v památkovém úřadu nejsou z tohoto nápisu na turistické chatě v dnešní době příliš šťastní, ale vědí, že po těch letech k Řípu prostě patří. Kdo a kdy heslo vymyslel, o tom dnes nejsou žádné záznamy, alespoň o žádném se neví. Pravděpodobně je na chatě již od jejího zrodu. O postavení turistické chaty na Řípu, která slouží jako výletní restaurace, se výrazně zasloužil tehdejší okresní hejtman a předseda roudnického Klubu českých turistů Václav Bouma, tudíž se jí říká Boumova chata.

Stovky tropických motýlů ozdobily skleník Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Kukly jsou do skleníku přiváženy v pravidelných dávkách z motýlí farmy v Stratfordu nad Avonou, rodišti Williama Shakespeara. Právě sledování křehkého okamžiku proměny kukly v motýla bývá pro návštěvníky největším lákadlem. Výstava tropických motýlů potrvá až do 10. května.

Na území České republiky se dochovalo přes tři sta židovských hřbitovů. Navštívil jsem desítky z nich – v Praze, Mikulově, Holešově, Třebíči, Telči atd. Některé z nich nedaleko městských center, další i kilometry od měst a vesnic a dokonce v lesích neboť bývaly časy, kdy směly být židovské hřbitovy založeny až za hranicí katastru. Také židovský hřbitov v Humpolci má krásnou polohu, nachází se téměř kilometr východně od Horního náměstí a asi v polovině cesty ke zřícenině Orlík na naučné stezce Březina.

Na turistických mapách jméno vesničky Únětice donedávna chybělo. Ve známém Řivnáčově průvodci po království Českém z roku 1882 není o Úněticích ani zmínka, průvodce se věnuje nedaleké zřícenině Okoř, Levému Hradci a Roztokám. Ani počátkem 21. století nenalézali turisté důvod se v Úněticích zastavit, vždyť severozápadní okolí Prahy nabízí akraktivnější místa. Vše se začalo měnit v roce 2011, kdy manželé Tkadlecovi obnovili zašlou slávu Únětického pivovaru.

Odkud pochází jméno Klatovy? Prý od jakéhosi Klata, mocného velmože. Pokud je to pravda, musel to být pořádný chlapík, když po něm město královské pojmenovali. Ale strčme Klata rovnou do říše pohádek a legend. A tak zbývají další dvě verze: „Klaty“ bývaly včelí úly nebo pařezy, které zbyly po šumavských lesích, když se nově založené město rozrůstalo. Nejpravděpodobnější je poslední verze: protože ves Klatov stála na výhodném místě na cestě do Bavorska, král Přemysl Otakar II. zde kolem roku 1260 založil královské město. Ves se stala jeho součástí a město dostalo název Klatovy.

V zimních měsících je zámek v Jindřichově Hradci uzavřen, na prohlídku je nutné počkat do začátku dubna. A tak zbývá více času na poznání hradeckých domů a ulic. Při toulkách uličkami a náměstími Jindřichova Hradce mě vedla kniha „Jindřichův Hradec – pod střechami domů“, v níž jsem si pročítal nejen architektonické popisy jednotlivých domů, ale především poutavě podanou historii, přibližující bývalé obyvatele i krámky či dílny, žijící v jejich krásných zdech. Ta historie není nudná, naopak, přenášela mě hlouběji časem a přibližovala život měšťanů, obchodníků, vojáků, diplomatů i prostých lidí. Bylo zábavné číst si historky o obyvatelích města právě před domy, v nichž se odehrály.

V roce 1333 udělil král Jan Lucemburský Německému Brodu právo várečné, jímž se majitelům domů uvnitř hradeb povolovalo vařit pivo. Pivo se ve městě, které nese v současnosti jméno svého nejslavnějšího občana, vaří dodnes a havlíčkobrodský pivovar je pokračovatelem jedné z nejstarších tradic v republice – majiteli se po pádu komunistického režimu stali potomci původních právovárečníků, jak napovídá název Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod a. s. A jak pojmenovat havlíčkobrodské pivo? Rebel, jak jinak ve městě, v němž žil Karel Havlíček Borovský a kde se narodil i Pavel Landovský.