MEXIKO

Izamal je koloniální město založené v polovině 16. století na zbytcích starověkého mayského osídlení. Což znamená, že uprostřed města stojí ruiny několika pyramid. Jistě, nečekejte El Castillo z Chichén Itzá. Jedinečným činí Izamal barva, v centru města vše září žlutou, ta ho proslavila, má to image, má to šarm, přestože šarm uvadající, leckde je žlutá poněkud špinavá.

Cancún nemá dlouhé dějiny, dokonce má dějiny doslova kratičké. Město bylo uměle založené z rozhodnutí mexické vlády jako budoucí turistické centrum. Bouřlivě se rozvíjel, v současnosti je už možná milionovou metropolí Yucatánu, v žádném jiném mexickém městě není tolik hotelů, včetně těch nejdražších. Máte-li v Cancúnu pouze den času, nejzajímavější je vyrazit na Boulevard Kukulcán. Cancún má proslulé pláže, například Playa Delfines s úžasným bílým pískem, který omývá tyrkysové moře. Kdo má rád pláže, je na správném místě, navíc, Playa Delfines zdaleka nebývá přeplněná jako mnohé jihoevropské plá­že.

Mérida je největší (téměř milionové) město Yucatánského poloostrova, vyrostla na troskách starověkého mayského sídla. Centrem města je Plaza de la Independecia, další používaný název je Plaza Grande. Park, jehož strany mají asi sto metrů, obklopují historické budovy – katedrála San Ildefonso, dokončená v roce 1598, jedna z nejstarších v tzv. Novém světě, a Casa de Montejo, palác zakladatelů města s krásnou fasádou z roku 1549.

Archeologický areál Muyil je vzdálen asi 25 kilometrů od Tulumu. Jak zdolat tu pětadvacítku bez auta… Vyzkoušet místní servicio colectivo, pravidelně jezdící dodávky, do nichž nacpou přes 15 lidí. Nejvýznamnější stavbou Muyilu je pyramida vysoká 17 metrů, nazvaná tradičně El Castillo. Je nejvyšší na celé Mayské riviéře, tedy na pobřeží státu Quintana Roo.

První dojem v Chichén Itzá je negativní, úplně narváno. Druhý dojem je opět negativní, vstupné totiž stojí 614 pesos, což je v přepočtu na české asi 800. Třetí dojem je, jak jinak, negativní, od vstupu se člověk téměř prodírá nejen mezi ostatními návštěvníky, ale i mezi mnoha stolky prodejců turistických cetek a neustále slyší good price, one dollar. Nenechte se odradit… poté vyjdete na prostranství a díváte se a díváte na El Castillo a negativa jsou pryč, zůstane ohromující estetický pocit.

Uxmal patří k největším a nejatraktivnějším mayským archeologickým areálům. Má několik působivých struktur s úchvatně detailně propracovanými fasádami – 35 metrů vysokou pyramidu trpaslíka, nádvoří jeptišek a palác guvernéra. Bohužel, i v Uxmalu je již výstup na pyramidy zapovězen.

Rok 1518 – sluncem nasvícená mayská Zama (dnešní Tulum) se tyčí na skalnatém útesu nad flotilou čtyř lodí Juana de Grijalvy a ohromení Španělé ji srovnávají se Sevillou: „Před západem slunce jsme spatřili město tak velké, že by se Sevilla nezdála větší a lepší. A v něm velkou věž“. Tou věží byl jistě El Castillo a právě poloha nad tyrkysovým mořem dodnes dodává karibské Seville neodolatelnou­ krásu.

Cobá patří k nejatraktivnějším mayským památkám Yucatanu. Nejvyšší pyramida Ixmoja se tyčí do výšky 42 metrů, v archeologickém areálu je ještě několik dalších pyramid, hřiště na pelotu a množství stél, které vyprávějí dávnou mayskou historii. Zklamáním jsou pouze provazy a nápisy No subir a monumentos, nahoru na pyramidy je již výstup zapovězený. Všude kolem džungle, v korunách stromů se prohánějí opice.

Becánské pyramidy mají – podobně jako calakmulské – nepochybnou výhodu ve srovnání se sestrami na severu Yucatanu. Na rozdíl od Chichén Itzá, Tulumu, Cobá či Uxmalu na ně lze vystoupit. Seshora je parádní výhled na ostatní pyramidy a do korun stromů, z nichž se ozývá hukot ptactva. A nikde nikdo, jako by Becán zůstával zapomenutý.

Calakmul, Estructura II. Sedíte na vrcholu gigantické pyramidy, proti které je El Castillo v Chichén Itzá hračka pro děti. Stromy pod vámi, kolem létají papoušci, tukani, kondoři (jeden přistál na pyramidě několik metrů ode mne), skáčou opice, je to úchvatný přírodní koncert. A široko daleko jen zelená džungle, kam oko dohlédne. V budoucnosti se může stát (a stane), že mexické úřady přitáhnou více turistů, a důsledkem bude, že zakáží výstup nahoru. Tím ovšem Calakmul ztratí většinu svého kouzla, protože právě nahoře je to nejkrásnější.

Let s Air France, ráno z Prahy, přestup v Paříži, večer Cancún. Dva týdny křížem krážem přes Yucatánský poloostrov, státy Yucatan, Quintana Roo a Campeche. Tulum, Muyil, Cobá, Valladolid, Chichén Itzá, Merida, Izamal, Uxmal, Puuc Route, Campeche, Xpujil, na jih až do džungle k pyramidám Calakmul, což je asi 70 kilometrů od guatemalského Tikalu, tedy, pokud by tou nepropustnou džunglí vedla silnice. Jak známo, nevede.

Pro milovníky aktivní turistiky a poznávání vydali v nakladatelství JOTA do češtiny přeloženého průvodce Rough Guides – Mexiko. Aktualizované 11. vydání.

Tequila proudem neteče (vlastně, jak kde), ale revoluce má v živých barevných uličkách San Cristóbalu de las Casas své místo. Černé vlajky s rudou pěticípou hvězdou uprostřed na tričkách, čepicích, plakátech i zdech nelze přehlédnout. Často jsou k vidění červená trička s černobílou kresbou maskované ženy s dítětem v náručí a vztyčenou levou paží se zaťatou pěstí. Kolem nápis Sin mujer no hay revolución, tedy: Bez ženy není revoluce.

San Juan Chamula je na první pohled nenápadná vesnice (za poslední dvě desetiletí se hodně rozrostla) s obyčejným kostelem. Jenže… podobný šamanský kostel pravděpodobně nikde jinde na světě neexistuje. Co první udeří do očí – nejsou zde lavice! Takové, jaké obvykle z kostelů známe. Podlaha je vystlaná jehličím! A na jehličí se modlí a kurýruje. Po šamansku.

Pokud někdy některá z vás zatoužila po životě v matriarchátu, vězte, že to není žádný med. V tlupě Amazonek si musíte umět vydobýt své místo. Jinak vás ostatní ženské zadupou. A proto moje začátky u mexických Zapotéků z Tehuantepecké šíje nebyly příliš úspěšné. Asertivní, až agresivní způsoby zdejších žen totiž dokázaly jemnější povahy, jako jsem já, občas pořádně vyděsit.

Prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc. je vedoucím Střediska ibero-amerických studií FF UK. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o Mexiku, vztazích Mexičanů ke gringům, o bezpečí a nebezpečí na cestách Mexikem i českých kořenech mexického folklóru. A doporučuje naučit se před cestou do Mexika alespoň základům španělštiny.

Nuže vzhůru do Mexika, řekl jsem si jednoho dne. Ale – jak je asi vítán cizinec v Mexiku? Napsal kdysi nejslavnější mexický literát Carlos Fuentes knihu Starý Gringo. Z ní je následující dialog mexických rebelů:
- „Co jiného může čekat nějaký gringo tady mezi námi než smrt?“
- „ A proč by tu měl hned umřít?“
- „Protože překročil hranice, jen proto. Copak to není dostatečný důvod?“

Pravděpodobně každé město má nějakou tu legendu, která vypráví o jeho původu, jeho prvních obyvatelích a jeho nádheře a velikosti. Nejinak je tomu v případě mexické metropole. V časech pradávných, kdy Indiáni ještě neznali troufalého budoucího dobyvatele Cortése, vedl božský opeřený had Quetzalcóatl svůj lid za novým domovem, na nejkrásnější místo, které znal.

„Do dnešních dní není známé jméno tohoto tajemného mayského sídla. Říká se mu Palenque podle blízké vesnice“ – těmito slovy charakterizuje ve své knize Incidents of Travel in Central America, Chiapas and Yucatan Američan John Lloyd Stephens svou výpravu k mayským ruinám u Palenque v roce 1840.

Konečně stojím před El Castillo v Chichén Itzá, mýtické pyramidě starých Mayů. Na každé ze čtyř stran vede na její vrchol 91 schodů, to je celkem 364. Přidáme-li stupeň nahoře, dává nám výsledek počet dní v roce. Každého hned napadne, že pyramida je kamenným kalendářem.

Jediné mayské sídlo, které španělští conquistadoři spatřili na vrcholu slávy, byl Tulúm, nazývaný „Město vycházejícího slunce“. V době, kdy byl Tulúm živým centrem, byla již většina mayských měst opuštěna a pohlcena džunglí. Tulúm se ale před španělskými loděmi tyčil na skalnatých útesech a ohromení Španělé ho srovnávali se Sevillou. A netroufli si zde přistát.

Oaxaca je staré koloniální město s kouzelnou architekturou a zábavným nočním životem plným muzikantů a tequily. Oaxaca je zócalo, fontány, patia, parky. A zapotécké a mixtécké památky. A Benito Juárez. Jeho sochy lze těžko přehlédnout, je rozhodně nejmilovanějším místním rodákem. A fiesty, tady se tančí snad obden, seznam všech festivalů je řádně dlouhý a není tedy nijak těžké na nějaký natrefit. Jedním slovem – Oaxaca.