KAMBODŽA

Se sochařkou Veronikou Richterovou jsme se potkali na pražském festivalu knihy o umění – Literartura, kde představovala knihy, které vydala před lety společně s manželem Michalem Cihlářem v nakladatelství Gallery. Nad knihou Kambodža v detailech jsme si povídali o jejich putování Kambodžou. Veronika Richterová vzpomínala na usměvavé Kambodžany, dopravní mumraj, krutou minulost země, vývěsní cedule. A především na kambodžský venkov.

Jestliže se o Thajsku říká, že je zemí úsměvů, o Kambodži to platí dvojnásob. V nedávné minulosti se ale stalo jméno Kambodža synonymem hrůz a děsu. Krvavá vláda Rudých Khmerů je v Kambodži stále živá, dodnes probíhají soudy s některými z vůdců genocidního režimu. Jedním z míst, kam míří kroky těch, kteří se chtějí seznámit s nedávnou krutou minulostí země, je bývalé vězení Tuol Sleng, přeměněné na muzeum a přístupné veřejnosti.

Centrum mocné khmerské říše, která pět set let dominovala jihovýchodní Asii, opustili její obyvatelé v polovině 15. století. Do tajemství chrámů, ztracených v neproniknutelné kambodžské džungli, pak pronikal „starý svět“ jen pomalými krůčky díky zprávám portugalských a španělských misionářů.

Jezero Tonlesap je nepřehlédnutelnou vodní plochou na mapě jihovýchodní Asie. Na březích jezera vzkvétala do 15. století legendární angkorská říše. Současný život na jezeře však slavnou minulost Khmerů ničím nepřipomíná. Dnes zde najdete plovoucí rybářské vesnice, podle jejichž vzhledu se zdá, že se snad i ryby z kdysi tolik bohatých vod odstěhovaly.

V horkém poledním slunci byl Angkor Vat liduprázdný. Sedl jsem si do stínu až 65 metrů vysokých věží a pročítal poutavé verše Rámájany. Příběhy o vítězství dobra nad zlem, tolik aktuální po celou existenci lidstva, příběhy o lásce a odříkání.

Aby si dnešní návštěvník dokázal představit půl tisíciletí trvající střet přírody a velkolepého lidského díla, rozhodla na začátku 20. století francouzská společnost École française d'Extreme-Orient, která restaurovala angkorské chrámy, že Ta Prohm, impozantní a přece napůl zničený, ponechá v podobě, v jaké byl nalezen.

V okolí kambodžského Angkoru se tyčí k nebi z původního tisíce jen posledních několik desítek chrámů, z nichž kromě Angkor Vatu a Ta Prohmu uchvátí především Bayon a Banteai Srei.

„Lidé zde jakoby nebyli lidmi, ale roboty ze vzdáleného temného světa, kde nikdo ani nepromluvil“ (Philip Short v knize Pol Pot, dějiny zlého snu).