články

Roman Tadič se zabývá etnologií a historií Šajenů z Velkých planin. Už v roce 2010 sepsal v knize Cesty do posvátné hory (nakladatelství Volvox Globator) šajenské mýty, čímž přiblížil českému čtenáři šajenskou mytologii, historii a způsob života. Roman Tadič také přeložil známou knihu Šajeni od Johna H. Moora, která vyšla v Nakladatelství Lidové noviny. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Roman Tadič o šajenské představě světa, posvátném slunečním tanci, válečnických spolcích i šajenské současnosti, tedy o tom, kdo je dnes vlastně Šajen.

Katalánsko je místem plným středozemních pláží, starověkých budov, a nádherných odpolední strávených siestou, kávou a specialitou crème brûlée, která je známá právě díky této oblasti. Katalánsko leží na 32 000 kilometrech čtverečních mezi Francií a Andorrou a je šestým největším regionem ve Španělsku. Jako všude, i zde se samozřejmě dá domluvit anglicky, ale na rozdíl od ostatních regionů Španělska se můžete domluvit nejen španělsky, ale i katalánsky, lokálním jazykem, který každodenně používá kolem 40 % tamní populace. Katalánsko je také rodištěm známého umělce Salvadora Dalího a místem, kde se proslavilo jeho umění a architektura, a to především v hlavním městě regionu: Barceloně.

Sloup z bílého carrarského mramoru o výšce téměř 30 metrů a průměru 3,7 metrů stojí v samém centru antického Říma na Trajánově fóru. Po sloupu se vine 190 metrů dlouhý figurální vlys, na němž je realisticky znázorněn triumf císaře Trajána ve dvou válkách proti Dákům v letech 101–102 a 105–106. Bojové scény jsou na sloupu překvapivě málo početné, starověká římská propaganda se soustředila nejen na vojenská vítězství, ale také na stavitelské a technické úspěchy, které je doprovázely a které jim napomáhaly.

Láká vás cestování, poznávání cizích krajin a kultur? Chcete zažít neopakovatelná dobrodružství a mít jedinečné vzpomínky na celý život? Máme pro vás skvělou zprávu. Cestování nikdy nebylo jednodušší a s webovým portálem www.levnocestovani.cz je navíc dostupné pro každého.

Byl poslední březnový týden, Řím zalitý sluncem a v Trastevere posedávali hosté i večer na nekrytých zahrádkách restaurací. V Trastevere se jí levněji než v centru města, z něhož zmizela stará atmosféra. Tím je dáno, že i příjemněji. Z kdysi živých uliček, které bývaly symbolem italské metropole – např. Via dei Condotti – jako by lidé zmizeli. Před Pantheonem jsou zahrádky, ale v těch už sedí pouze turisté, navíc tamní restaurace nemají nejlepší recenze. Ani na Piazza Navona jsme večer nesedli za stůl. Trastevere je lepší volba.

Čím dále od domova na evropský jih nebo východ, tím zdecimovanější kočičí a psí populaci jsem zvyklý vídat. Toulavé, většinou vyzáblé a hladové kočky a psy v Řecku, Portugalsku atd. V Římě mají kočky své úchvatné místo mezi ruinami více než 2000 let starých chrámů z časů římské republiky na náměstí Largo di Torre Argentina.

Ty tam jsou doby, kdy bylo cestování výsadou bohatých, a romantické líbánky na exotických Maledivách si mohly dovolit jen novomanželské páry z nejvyšších společenských vrstev. Cestování je momentálně jedním z nejrozšířenějších koníčků a díky portálům jako je www.levnocestovani.cz si ho dnes může dovolit každý, ať už prožíváte studentská léta, dovolené ve dvou, rodinné výlety s dětmi nebo cestujete jako skupinka seniorů.

Parco Regionale dell´Appia Antica je dostupný autobusem číslo 118 například od Circa Massima (Circus Maximus). Jedna zastávka je přímo u katakomb sv. Kalixta. Ovšem v těchto místech Via Appia Antica už není klidnou, krásnou cestou pod piniemi, ale až nepříjemně halasnou silničkou na kraji města. Ohraničená vysokými zdmi po obou stranách, bez chodníku (!), jen bílá čára kousek od zdí, někde ani ta ne. Takže, chcete-li odtud dále pěšky do Říma, přitiskněte se ke zdi, dávejte pozor na protijedoucí auta a užívejte si hlučný provoz. Odtud už vážně autobusem.

Pěšky do Říma. Nikoli z ČR, nejsem takový poutník. Z římského letiště Ciampino jihovýchodně od italské metropole. Už jste někdy šli pěšky z letiště do hlavního města? Představil jsem svůj nápad několika známým a vyvalili na mne nechápavě oči. Netušili, že z Ciampina vede do Říma jedna z nejkrásnějších cest světa – přes dva tisíce let stará antická Via Appia Antica.

První písemné doklady o valtickém vinařství pocházejí ze 13. století. Čítávám, že Valtice jsou městečkem vína, a stěží najít argumenty proti. Vždyť v tomto regionu vysázeli první vinice už vojáci římské posádky z Vindobony, pravděpodobně v letech vlády císaře Marca Aurelia Proba (276–282). A jak napovídají archeologické nálezy vinařských nožů z doby Velkomoravské říše, vinařství nebylo pod Pálavou zapomenuto. Nuže, vzhůru do Valtic za vínem, ale i památkami na vládu Lichtenštejnů, jejichž rodovým sídlem byl valtický zámek.

V Jeruzalémě vám hlavou proběhnou tisíce myšlenek, není divu, vždyť je to prastaré svaté město, jehož historie sahá tisíce a tisíce let zpět. Zeď nářků, Chrámová hora se Skalním dómem, Via Dolorosa, bazilika Božího hrobu… prostě opravdové svaté město.

Koreanistka Miriam Löwensteinová přednáší korejskou literaturu a dějiny Koreje na FF UK. Je autorkou řady překladů korejské literatury, např. sbírky povídek Loď pokladů nebo románu Básník. Více než dvacet let navštěvuje pravidelně Koreu a její kniha V Koreji se Korejcům nevyhneme, v níž zasvěceně i zábavně vypráví o současné Koreji, byla inspirací k rozhovoru pro www.cestomila.cz.

Stát se může cokoliv a kdykoliv. Podle nedávné studie amerických odborníků je pravděpodobnější zabití bleskem než teroristou. Přesto jsou některé turistické destinace považovány za velmi nebezpečné a nedoporučuje se do nich jezdit. Pokud vám však v žilách koluje dobrodružná krev, pravděpodobně vás před poznáváním jiných kultur nezastaví vůbec nic.

Nejznámějším a největším termálním pramenem v Yellowstonu je Grand Prismatic Spring v Midway Geyser Basin severně od Old Faithfulu. Byl pojmenován právě pro své nápadné zbarvení, jeho barvy odpovídají duhovému rozptylu bílého světla rozloženého optickým hranolem – červená, oranžová, žlutá, zelená a modrá. Grand Prismatic Spring je fascinující svou barevností, ovšem jeho zabarvení se během střídání ročních období mění, závisí totiž na množství živých organizmů, bakterií a řas. Většinou vídáme uprostřed sytě modrou barvu, která směrem ke krajům přechází do tyrkysové a poté okrové až žluté. A od břehů jako by šlehaly až červené plameny.

Stovky gejzírů, vroucí prameny, fumaroly, jezírka zabarvená do neuvěřitelných barev, pára stoupající ze země… a najednou vám zkříží cestu bizon nebo grizzly. Yellowstone – nejstarší národní park světa – byl už prvními evropskými trapery popisován jako místo ponurých hrůz, síry a kouře. Bylo to přibližně před 200 lety a lidé na východě se těm historkám smáli.

Delfy okouzlí každého už svou fascinující polohou pod skalnatými stěnami Parnasu. Z Atén trvá cesta autobusem přibližně tři hodiny, z terminálu B KTEL jich jezdí dostatek. Delfy leží v nadmořské výšce přibližně pouze 600 metrů, přesto si člověk připadá jako vysoko v horách. A když si vyberete správný hotýlek či penzion, z balkónu je vidět moře, a je to pravá řecká paráda.

Asi žádná země není v myslích turistů tolik spojena s hudbou, pivem a… zelenou barvou. Irsko a zeleň, to jsou vlastně synonyma. Irsko je také zemí křížů a hor, starých hradů i vypálených klášterů. Nelze nezůstat Irskem fascinován. Malý ostrov snadno dostupný z České republiky přímým leteckým spojením. Především pro milovníky aktivní turistiky vydali v nakladatelství JOTA do češtiny přeložené aktualizované 11. vydání průvodce Irskem Rough Guides.

Karlštejn – nepochybně nejznámější hrad v ČR. Prožil slávu, téměř zapomnění, rozsáhlou a mnohými kritizovanou rekonstrukci a ve 21. století si užívá obliby u českých i zahraničních turistů. Monumentální gotický hrad, který byl slavnostně založen v roce 1348, ve stejném roce jako Univerzita Karlova a Nové Město pražské. Symbol českých zemí, jehož návštěva patří k „povinnostem“ každého našince. Nejlépe v letní dny, ale hrad – zahalený v zimním hávu – byl přístupný veřejnosti i poslední den roku. A i zimní roucho Karlštejnu sluší.

Pomněnkové oči, tlapky v bačkorách a rychlost letícího šípu. Je –30 ˚C a zima se prokousává vzduchem. Husky vyjí na jasnou oblohu. Proč? Za pár minut máme vyjet do neobydlené a bílé polární pustiny.

Viliam Poltikovič je dokumentarista a spisovatel, autor řady dokumentárních filmů, např. Duše východu (1993), Kapka z poháru nesmrtelnosti (2001),  Dalajlama v Buddhových stopách (2015). Nedávno mu v nakladatelství Jota vyšlo druhé rozšířené vydání známé knihy Touha po absolutnu. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Viliam Poltikovič o Indii, návštěvě slavnosti Mahá kumbhaméla, svatých mužích, řece Ganze, Šivově městě Váránasí a o tom, že i na cestách bychom měli vnímat propojení s druhými a nikoli jen sebe a svá přání.