články

Láliš v severním Iráku je nejuctívanější poutní místo jezídů, zde se nachází hrobka jejich náboženského vůdce Adího ibn Musáfir. Právě jeho hrob je ústředním láskyplným místem všech poutníků. A přístupný je i těm, kteří nevyznávají jejich víru. Do Láliše přijíždějí celé rodiny několika generací, ve svatyni se to hemží životem.

Nadmořská výška 1096 metrů, Laka je nejvýše položené jezero na české straně Šumavy. A je snadno dostupné, z Nové Hůrky pouze čtyři kilometry s převýšením 200 metrů po modré značce, nejen pěšky, ale i na kole, v zimě na běžkách. Jezero nepřístupné v časech neprodyšné železné opony se po desítky let dlouhé přestávce opět otevřelo turistice až v 90. letech minulého století. Ovšem česky se o jezeru Laka psalo již ve druhé polovině 19. století, nejznámější je turistický průvodce Šumavou z nakladatelství Františka Řivnáče.

Citadela stojící na tellu uprostřed Erbílu je kulturně i vizuálně jednou z nejzajímavějších památek Blízkého východu. Běžně se udává, že je zřejmě nejstarším nepřetržitě obývaným lidským osídlením. Tisíce let a po dlouhé generace zde lidé stavěli z hliněných cihel domy, které ničily věk i války. Na restaurátorských pracích v citadele se podílejí i čeští odborníci.

O citadele stojící na pahorku v Erbílu se běžně píše, že je zřejmě nejstarším nepřetržitě obývaným lidským osídlením. Jeho historie sahá šest až sedm tisíc let zpět. Oválná vyvýšenina má rozměry přibližně 430×340 metrů a je vysoká asi 32 metrů. Starobylé sídlo v srdci Erbílu je od roku 2014 na seznamu světového dědictví UNESCO.

Dalyan je turistické místo, spousta hotelů, restaurací, nabídek na plavby po řece a dalších výletů. Rozkládá se na levém břehu stejnojmenné řeky, na druhé straně jsou starověké památky, ruiny města Kaunos a skalní lýkijské hrobky. Nic víc, tam za řekou je venkov. A přes řeku nevede žádný most, fungují pouze převozníci.

Ze starého města Fethiye je to asi 9 kilometrů k opuštěné vesnici kdysi řeckých obyvatel Osmanské říše – Kayaköy. Po řecko-turecké válce byli v roce 1923 řečtí křesťané odsunuti v rámci výměny obyvatel. Kayaköy jsou v současnosti ruiny domů a kostela v zalesněných svazích, nad vším vlaje turecká vlajka. A platí se vstupné 60 tl. Vede odtud stezka vysoko nad mořem ke známé pláži Ölüdeniz.

Izamal je koloniální město založené v polovině 16. století na zbytcích starověkého mayského osídlení. Což znamená, že uprostřed města stojí ruiny několika pyramid. Jistě, nečekejte El Castillo z Chichén Itzá. Jedinečným činí Izamal barva, v centru města vše září žlutou, ta ho proslavila, má to image, má to šarm, přestože šarm uvadající, leckde je žlutá poněkud špinavá.

Moře, slunce, historie, hory. Taková je turecká riviéra táhnoucí se od západního pobřeží země daleko na jihovýchod. Jedním z nejatraktiv­nějších letovisek regionu je Fethiye, ve starověku řecký Telmessos. Z nejbližšího letiště Dalaman je to do Fethiye asi 50 km, doporučuje se ubytování na promenádě podél pobřeží a pláže Çalış, nejlépe hotel s balkonem téměř nad mořem.

Cancún nemá dlouhé dějiny, dokonce má dějiny doslova kratičké. Město bylo uměle založené z rozhodnutí mexické vlády jako budoucí turistické centrum. Bouřlivě se rozvíjel, v současnosti je už možná milionovou metropolí Yucatánu, v žádném jiném mexickém městě není tolik hotelů, včetně těch nejdražších. Máte-li v Cancúnu pouze den času, nejzajímavější je vyrazit na Boulevard Kukulcán. Cancún má proslulé pláže, například Playa Delfines s úžasným bílým pískem, který omývá tyrkysové moře. Kdo má rád pláže, je na správném místě, navíc, Playa Delfines zdaleka nebývá přeplněná jako mnohé jihoevropské plá­že.

Oude Kwaremont, Paterberg, Koppenberg, Muur van Geraardsbergen – pro nezasvěcené málo zajímavého, pro milovníky cyklistiky nejslavnější a nejnáročnější stoupání ve Flandrech. V Belgii jsou v současnosti chráněná jako kulturní dědictví, vždyť jsou mj. součástí největšího cyklistického svátku Ronde van Vlaanderen. Ovšem ochranný režim není pouze z důvodu, že jsou tyto kopce zařazovány do cyklistických závodů. Dlážděné cesty se od druhé poloviny minulého století stávaly vzácností, jsou jedním z mizejících příkladů zpevněných povrchů silnic technikou, která se používala již během římského panování. Dodávají krajině nefalšovaný historický ráz, navštěvuje je mnoho cykloturistů i pěších turistů.

Koppenberg, Paterberg, Oude Kwaremont, Muur van Geraardsbergen. Tato jména představují vlámské kulturní dědictví. Zeptáte-li se kohokoli a kdekoli v zemi vlámské, jaký je opravdu největší cyklistický svátek, ta nej nej klasika celoročního cyklistického kalendáře, odpověď bude jednoznačná – Okolo Flander, v originále Ronde van Vlaanderen.

Přes den si na pláži Iztuzu užívají mořských radovánek lidé, večer se spouští bariéra zákazů, příroda ovládne pláž a stovky želv v písku od května do září kladou vejce. Iztuzu je jednou z nejvýznamnějších a nejkrásnějších želvích pláží v Turecku, lidé se na ni dostávají především po řece Dalyan a její deltě plné kanálů a rákosí.

Monforte d’Alba je jednou z nejznámějších obcí vinařské oblasti Langhe, v jejím okolí se téměř do nekonečna táhnou vinice, na nichž zrají hrozny odrůdy Nebbiolo. Z nich se vyrábí Barolo, jedno z nejvěhlasnějších italských vín. Podle staré legendy je v místech již neexistujícího hradu dodnes slyšet sténání duchů katarů, jejichž společenství bylo rozprášeno křížovou výpravou. Ale proč se duchů bát, Monforte d’Alba je půvabné místo a rájem pro nejnáročnější gurmány.

Barbaresco, to je „pár“ domů, možná stejný počet vinařských sklepů, asi sedm stovek obyvatel. Už Plinius Starší, známý římský filosof a autor přírodovědné encyklopedie antického Říma Naturalis historia (ten, který zahynul při pozorování výbuchu Vesuvu a je po něm pojmenována tzv. Pliniovská erupce) psal, že se v kraji kolem města Alba Pompeia, tedy dnešní Alby, vyrábí výborné víno. A tak je to dodnes.

Mérida je největší (téměř milionové) město Yucatánského poloostrova, vyrostla na troskách starověkého mayského sídla. Centrem města je Plaza de la Independecia, další používaný název je Plaza Grande. Park, jehož strany mají asi sto metrů, obklopují historické budovy – katedrála San Ildefonso, dokončená v roce 1598, jedna z nejstarších v tzv. Novém světě, a Casa de Montejo, palác zakladatelů města s krásnou fasádou z roku 1549.

Pinara – ruiny starověkého města uprostřed přírody, nikde nikdo, divadlo v překvapivě zachovalém stavu, v okolních skalách dávno vykradené lýkijské hrobky, někde dodnes stojí sarkofágy. Historie vypráví, že Pinara byla členem Lýkijské ligy, později se vzdala Alexandru Velikému, byla součástí království Pergamon i římským městem.

Jizera dosahuje výšky 1122 metrů nad mořem a je druhou nejvyšší horou Jizerských hor na české straně. Jizera je snadno dostupná, žádná náročná horská túra, od parkoviště Smědava pouze tři kilometry s převýšením asi 300 metrů. Vrcholové žulové skalisko je přístupné po kovových žebřících a seshora je kruhový rozhled na Jizerské hory, viditelný je i Ještěd.

Jmenuje se Wysoka Kopa, patří do tzv. Koruny polských hor a má nadmořskou výšku 1127,6 m. Na české straně Jizerských hor je množství atraktivnějších tras, než je výstup na nejvyšší horu pohoří za hranicí v Polsku. Ovšem nejvyšší je nejvyšší, proč ji tedy vynechávat.

Příhrazské skály jsou zařazeny mezi přírodní rezervace, což znamená, že se v nich turista, na rozdíl od I. zón národních parků, smí pohybovat i mimo značené turistické trasy. A právě mimo značené turistické trasy objeví některá z míst, která jsou označována až jako symboly Příhrazských skal – např. věž Kobyla a skalní okno Sokolí pusinky.

Barolo, Barbaresco. Netřeba nic dodávat. Věhlasná piemontská vína, italské dny uprostřed vinic, od degustace k degustaci. Nejznámější vinařské obce regionu jsou Barolo, La Morra, Monforte d'Alba a Barbaresco. Piemont je nejen regionem vína, ale i lanýžů. Připravují je tam na desítky (stovky?) způsobů, pár jich k vínu ochutnáme.