články

Asi málokoho překvapí, že součástí vietnamské kuchyně je vše, co leze, chodí, plave či létá. Ochutnat můžete žáby, škeble, kraby, psy, hmyzí larvy, krysy a také hady. Čtvrť Le Mat na předměstí Hanoje je proslulá hadími specialitami – mezi živými hady si vyberete toho svého a pak již popíjíte hadí krev a vychutnáváte syrové tlukoucí srdce.

72 věží se prý původně tyčilo nad kamennými domy San Gimignana. Když se člověk dívá na městečko dnes, stěží si to dovede představit. Pouhých sedm tisíc obyvatel, domek na domku, kam se ty věže, vysoké až 50 metrů, vecpaly, kdo ví. Zůstalo jich jen čtrnáct, přesto siluetu San Gimignana nezaměníte s žádnou jinou. Stovky a stovky let starý toskánský Manhattan.

Lago di Tovel leží ve výšce 1178 metrů v zapadlém koutě národního parku Adamello-Brenta. Ty vody jsou temně modré jako egyptské noci – tak popisoval jezero před sto lety Douglas Freshfield, prezident londýnské Královské geografické společnosti a londýnského Alpského klubu. A v té temné modři se odráží rozeklané štíty masívu Brenta.

„Památná jest hradní kaple, r. 1812 poněkud opravená; malby freskové na stěnách jejích jsou velecennou památkou českého umění XV. i XVI. století. Věž zvaná „Markomanka“ jest velepamátná silnými zdmi; s ploché její střechy rozvíjí se před námi poutavý obraz, ač obzor jest neveliký. Pod námi spojují se proudy Vltavy a Otavy v tok jeden pod kolmými stěnami skalními, porostlými zasmušilou zelení borů a jedlí. V hradě jest hajný, u něhož lze dostati pivo, sýr a chléb, jen z nouze nocleh.“

Kráčet ve stopách Albrechta Dürera by znamenalo projít půl Evropy. Následovat ho na studijních a pracovních cestách do Benátek, Colmaru i Brugg. A prohlédnout si jeho obrazy mj. v berlínském Staatliche museen, v galerii Uffizi ve Florencii, v pařížském Louvru nebo v mnichovské Alte Pinakothek. Ale nejblíže budete Dürerovi v Norimberku, kde se narodil, pracoval a kde je pochován na Johannisfriedhof.

Ze Znojma na vinici Šobes vede nejhezčí turistická stezka v NP Podyjí. Vyhlídky ze skal do nekonečné zeleně kaňonu a na meandry Dyje, poté sestup k jejím vodám a osvěžení uchozených nohou a na závěr stánek na vinici Šobes, kde bylo rušno a kde jsme neodolali místnímu Rulandskému šedému.

Přečetl jsem si tato slova na webových stránkách města Brumov-Bylnice, a… kdo by odolal takovému pozvání na moravsko-slovenské pomezí, do jižního Valašska, do Bílých Karpat, do hlubokých lesů i na louky plné orchidejí, mezi bohyně nahlížející do dějů budoucích i zbojníky tančící šavlové tance.

Chorvatské městečko Posedarje poblíž Zadaru se stalo naším východiskem k nejdůležitějším místům natáčení kultovní filmové série Mayovek. Natáčelo se pochopitelně na mnoha dalších místech, ale právě zde se do vnitřního moře u městečka Novigrad vlévá řeka Zrmanja, legendární Rio Pecos, na jejíž vodách svedli Old Shatterhand a Inču-Čuna svůj zápas v prvním dílu filmové trilogie Vinnetou.

Říká se téhle řecké skále „Gibraltar východu“ a vskutku vypadá jako menší bratříček britské hory. Zdá se neobyvatelná ta strmá výspa Peloponésu, ale i tam nahoře bývala lidská hnízda – pevnost, cisterny a kostely stovky metrů nad indigovým mořem. V 60. letech minulého století zde prodávali polorozpadlé domy, staletí rozežírané slaným mořským vzduchem, v přepočtu asi za dnešních 80 eur. Dnes stojí statisíce.

V úrodném kraji v podhůří Bílých Karpat se odedávna daří vínu a práce ve vinohradech a vinobraní určují rytmus života místních obyvatel. Jen kousek na východ od Veselí nad Moravou leží obec Blatnice pod sv. Antonínkem, v níž doslova vyzývá k posezení ve sklípku a ochutnání vína jedna z nejmalebnějších vinařských sklepních uliček Slovácka.

Jsou jich desítky a přece jen jedna. Kytice hor v masívu Ortles-Cevedale a nejkrásnější z nich – Gran Zebrù. Legenda vypráví, že tam nahoře žije kastelán, který uvádí duše šlechetné a urozené do nebeského království. Jeho jméno v životě pozemském bylo Johannes Zebrusius. A právě pod Gran Zebrù na chatě Città di Milano začala naše čtyřdenní horská túra národním parkem Stelvio.

„Na to, abyste se potkali s autentickým folklórem, musíte do Velké nad Veličkou nebo čekat týdny v nějaké lisabonské hospodě, než přijde zavírací hodina a sousedi či číšníci vytáhnou nástroje“ – povídal mi v rozhovoru Jan Burian. Nuže, vzhůru do Velké nad Veličkou na Horňácké slavnosti. A jak vyprávěl jeden místní bard, písně Horňácka jsou o životě zdejších lidí. A vskutku, zpívá se v nich o galánkách a vínečku.

Vinařská obec Šatov je obklopena 70 ha registrovaných vinic. Zdá se to být požehnaný kraj, stromy obsypané meruňkami napovídají, že vhodné podmínky jsou zde nejen k pěstování vína. V polovině 19. století ale měli Šatovští největší vinohrady ve Znojemském kraji – 626 ha vinic. Není tedy pochyb, že nedávná minulost zanechala neblahý otisk na šatovském vinařství.

Thayatalweg – dálková červeně značená trasa pojmenovaná podle řeky Thaya (česky Dyje) – měří 185 km a vede z Nebelsteinu do Retzu. Vydáváme se na její asi desetikilometrový úsek vedoucí přes vyhlídku Überstieg a kopírující meandry řeky mezi zříceninou hradu Kaja a městečkem Hardegg. A když v létě zdobí vody Dyje rozkvetlé trsy lakušníku, je z této trasy ta nejhezčí v celém Podyjí.

Mani, tajuplný a po dlouhá staletí nedostupný kraj na jihu Peloponésu, kde vládli tzv. kapitáni a krevní msta. Vesnice v horách dodnes zdobí kamenné věže postavené na obranu proti vetřelcům. Původ obyvatel Mani je zahalen tajemstvím. Do oblasti kdysi pronikali slovanští nájezdníci, někteří se snad usadili. Ale mnohem přitažlivější je teorie, že místní obyvatelé jsou potomky Sparťanů, jejichž město bylo srovnáno se zemí a kteří se před dalším pronásledováním uchýlili do hor na jihu Peloponésu.

Kateřinská jeskyně se proslavila unikátním hromadným nálezem koster jeskynních medvědů v jednom z komínů. Bohužel kostry již v komíně nejsou, pokud je chcete vidět, musíte do Moravského zemského muzea v Brně. I tak je ale v jeskyni, otevřené veřejnosti od roku 1910, co obdivovat. Téměř sto metrů dlouhý dóm, důsledek dávného rozsáhlého zřícení stropů, je největší ze všech přístupných v Moravském krasu.

Petr Kučera přeložil čtyři romány nejznámějšího tureckého spisovatele Orhana Pamuka (např. Jmenuji se Červená; Bílá pevnost). Učí turecký jazyk a literaturu na FF UK, studoval na Ankarské univerzitě i Bosporské univerzitě v Istanbulu. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o minulosti i současnosti Turecka, o jeho kultuře i politice.

Peloponés, hornatý poloostrov na jihu Řecka – vydáváme se za byzantskou kulturou, antickými svatyněmi, po stopách řecké války za nezávislost a do nedostupného Mani, kraje nemilosrdné vendety. Během týdenního putování projedeme trasu Nafplio, Mykény, Epidauros, Sparta, Mystras, Gythio, Vathia, Gerolimenas, Monemvasia.

Moravský kras, protkaný více než tisícovkou jeskyní, je jednou z nejstarších kapitol moravských dějin. V temných chodbách jeskyň objevili vědci kosterní pozůstatky medvědů, lvů, hyen, ale také stopy po mamutech, nosorožcích, zubrech a sobech. Množství paleontologických nálezů dokazuje, že kdysi dávno v jeskyních objevil vhodné místo pro svůj život také člověk.

Pro milovníky spánku bylo ono ráno, pokud se o něčem takovém dá vůbec hovořit, dost drsné. Jediný přímý spoj z Darwinu do Cairns odlétal pět minut po páté ráno. Nemluvě o check-inu, který se otevíral ještě o 2 hodiny dřív. Bylo celkem legrační čekat na ranní transfer na letiště, když centrum Darwinu ještě žilo nočním životem. My jsme ale nelitovali – věděli jsme, že nás čeká Sluneční stát (tak zní oficiální přezdívka) Queensland.