Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Zpočátku mi nedocházelo, proč je Dilijan, docela nehezké město s rozpadající se sovětskou architekturou, jedním z turistických center Arménie. Dilijan obklopují husté lesy, kam se jezdí rekreovat především lidé z horkého Jerevanu. A pouhých 25 kilometrů od Dilijanu stojí klášter Goshavank, který už na konci 12. století patřil k nejvýznamnějším v celé Arménii.

Městečko Holíč najdete na mapě hned za řekou Moravou. Kromě zámku v neutěšeném stavu a větrného mlýna není příliš důvodů, proč se v Holíči zastavovat, mezi slovenská „nej“ Holíč nikdo nezařadí. Mě inspirovala (pokolikáté již…) k návštěvě Holíče kniha. Napsal ji H. J. Tauber a vyšla již před deseti lety pod názvem Atlantida holíčských Židů. Jejich svět jsem ale v Holíči nenašel, zmizel pod rasovými zákony za 2. světové války. Holíč má ale leccos společného s naším prvním prezidentem T. G. Masarykem.

Dokonalý odpočinek i bohatá nabídka léčebných procedur – to jsou největší lákadla trojice západočeských lázní, která se uchází o místo na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Karlovarsko však nabízí mnohem víc, než jen léčivé prameny a hotely pro východoevropskou klientelu.

Noraduz by byla docela obyčejná arménská vesnička nedaleko jezera Sevan, do které by cizinec zavítal jen náhodou. Kdyby – na kopci nad Noraduzem nestál starobylý hřbitov s osmi stovkami kamenných stél s motivem kříže. Nejstarší z nich pocházejí z 10. století. Těmto stélám se říká chačkary a nikde na světě jich není tolik, jako v Noraduzu.

Když se řekne Kladruby, většina z nás si nejspíš vybaví slavný hřebčín, kde se chovají bělouši českého plemene starokladrubských koní. Ve skutečnosti u nás ale máme na jedenáct obcí s tímto názvem, z nichž minimálně Kladruby u Stříbra si určitě zaslouží stejnou pozornost jako jejich známější jmenovce nad Labem.

Ta kobka je hluboká asi sedm metrů a slézá se do ní úzkým otvorem po žebříku s 27 schůdky. Baťůžek jsem musel nechat nahoře, s tím bych neprolezl. Ale žádné obavy, kdo by ho v Arménii kradl a ještě k tomu v klášteře. V této kobce se před přibližně 1700 lety rozhodlo o náboženství Arménů, tady byl údajně 13 let vězněn sv. Řehoř Osvětitel, který obrátil na víru krále Trdata III. (Trdat Veliký) a Arménie se tak stala první křesťanskou zemí světa.

Jan Homola je nejen kytaristou kapely Wohnout, která je již 16 let stálicí na naší hudební scéně, ale také vášnivým čundrákem a cestovatelem. Každoročně se vydává s kapelou, přáteli, rodinou nebo i sám do dalekých zemí za jejich atmosférou a na své cesty vždy přibalí kytaru. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví nejen o jamování s domorodci, ale také o tom, jak se jí tarantule a jak zkoušel dělat rikšáka v Barmě. A že se v nejbližší budoucnosti chystá vyzkoušet jízdu přeplněným bangladéšským vlakem.

Klára Jelínková pracuje v Angole již pátým rokem. Pracovala tu pro Masarykovu univerzitu a loni ji do Angoly vyslala společnost Člověk v tísni. V zemi, jíž si pamatujeme především díky krvavé občanské válce, koordinuje vzdělávací projekty ČvT a vede tým angolských spolupracovníků, kteří mají za úkol vzdělávat angolské učitele a zavádět do praxe nové didaktické metody. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví nejen o své práci v Angole, ale také o zkušenostech z daleké africké země.

Andreas Pieralli se narodil ve Florencii, ale již 7 let žije v Praze. Protože pochází z italsko-české rodiny, mluví perfektní češtinou a jako novinář se věnuje i blogům na iHned a Respektu, kde se věnuje nejen italské politice, ale též srovnání Italů a Čechů. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví nejen o rozdílech ve stravování v ČR a v Itálii, ale také o „campanilismu“, italské blbé náladě, doporučí, kam se v Itálii podívat a na závěr i jakým filmem se naladit na cestu do Itálie.

„My nejsme lakomci, my jen tak vypadáme“ žertoval jeden bodrý Moravák uprostřed vinohradů a sadů nad Uherským Hradištěm. „Napime sa“ a doléval dalšího panáka. V Uherském Hradišti se o víkendu konaly Slavnosti vína a otevřených památek, které jsou milým setkáním se slováckou muzikou a posezením nad sklenkou vína, burčáku nebo něčeho ostřejšího.

Není na světě mnoho měst postavených umajjovskými chalífy podle římského vzoru. Znám jediné – libanonský Anjar. Přestože je mladší a méně známý než Baalbek, Týros, Sidon a další prastará libanonská obchodní města, je právem zapsán na seznam světového kulturního dědictví.

Hlavní město stejnojmenné provincie na západě Apeninského poloostrova zmítala občanská válka, dostalo se do područí Berberů. Ovšem tragédie se mu nevyhnuly ani ve dvacátém století. Bari je jediným místem na území Evropy, které okusilo útrapy chemického útoku za druhé světové války.

Volba odpovídajícího dopravního prostředku pro cestování po Austrálii je důležitá a proto by jí měl každý věnovat náležitou pozornost. V následujícím textu můžete nalézt užitečné tipy a rady ohledně pronájmu aut na území Austrálie.

Uprostřed lesů Jihlavských vrchů se v nadmořské výšce 667 metrů ukrývá hrad Roštejn. Byl postaven přibližně v letech 1348–53 a původně pojmenován Rossenstein podle rodového znaku pánů z Hradce a divokých skal. Výlet na Roštejn nabízí nejen prohlídku hradu, ale i krásné přírodní koupání v nedalekém Velkém pařezitém rybníce. A jen osm kilometrů od Roštejna se tyčí nejvyšší bod Českomoravské vrchoviny – Javořice.

PhDr. Jan Zouplna, Ph.D. je členem několika celoevropských asociací (European Association for Jewish Studies, European Association of Israel Studies) a vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu AV ČR. Zabývá se především moderními židovskými dějinami, sionismem a židovským nacionalismem. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví nejen o „moderním“ Tel Avivu a „tradičním“ Jeruzalému, ale i o „izraelství“ a ortodoxním židovství.

V Arménii platí na silnicích jiná pravidla než tady, vyprávěl mi se smíchem Eduard Sarkisjan, předseda Občanského sdružení Arménský dům. A tak jsem byl na ty divoké arménské řidiče zvědavý. Během mého arménského putování jsem se stal – minimálně na dvě hodiny denně – jejich spolujezdcem, zákazníkem, ale také hostem. A být hostem v Arménii, to si lze opravdu užít, Arméni jsou pohostinným národem. Kde jinde svým zákazníkům kupují taxikáři kila meruněk.

Na konci osmikilometrového kaňonu, jakoby na konci světa, kde končí silnice, stojí pod červenými skalami jeden z nejkrásnějších klášterů v Arménii. Postavil ho ve 14. století uznávaný architekt Momik, který využil místního načervenalého kamene a vystavěl klášter v dokonalé barevné harmonii s okolními horami.

Kdo jiný by měl vyprávět o Madagaskaru než Pavel Hošek, autor několika knih o jeho kultuře a historii včetně publikace Dějiny Madagaskaru, která vyšla v NLN. Pavel Hošek zavítal na Madagaskar poprvé v roce 1993 a ostrov u afrických břehů se na další desítky let stal jeho srdeční záležitostí. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o obyvatelích ostrova, o lemurech, a také poradí, jak se na ostrově pohybovat a co si před cestou na Madagaskar přečíst.

Když se švýcarský malíř a mědirytec Adrian Zingg toulal romantickou krajinou mezi Drážďanami a českou hranicí, ještě se tomuto regionu neříkalo Saské Švýcarsko. Právě Zingg pojmenoval tyhle kytice skal, které mu připomínaly krásy domova. To se psala druhá polovina 18. století a ve skalním labyrintu 194 metrů nad hladinou Labe ještě nestál most Bastei, z něhož je okouzlující výhled na stolové hory Labských pískovců.

Řecko je mýty a legendami prosycené skrznaskrz. A báje se samozřejmě nevyhnuly ani ostrovu Rhodos. Co se na tomto kusu země mělo podle řecké mytologie odehrát?