články - Evropa

Asi padesát kilometrů od Prahy se nad okouzlujícím meandrem Sázavy tyčí středověký hrad Český Šternberk, na jehož hradbách vlaje prapor se zlatou betlémskou hvězdou. Tou, která před dvěma tisíci lety v Palestině oznámila narození Spasitele a ukázala cestu třem mudrcům. Od jednoho z nich, Kašpara, odvozují Šternberkové původ svého rodu.

Asi 10 kilometrů severně od hradu Točník se uprostřed křivoklátských lesů vypíná do nadmořské výšky 595 metrů kopec Velíz. Jeho jméno je pravděpodobně odvozeno od pohanského boha stád a pastýřů Velese, neboť na vrcholu kopce bývalo obětiště již v počátcích slovanského osídlení. Veles také kopec nad vesničkou Kublov stráží, přestože pouze v dřevěné podobě.

Vejdeme dovnitř, kupujeme vstupenky (30 UAH na hlavu) a ve tříčlenné skupině čekáme v prostorné vstupní hale na svou průvodkyni. Ta se zjevuje téměř okamžitě a je stejně úchvatná jako celý interiér domu, vypadá totiž jako postava z Bulgakovova románu. Má bílou průsvitnou pleť, vizáž postarší baletky, jemně exaltované pohyby a procítěný projev. Zavede nás do prvního patra, do přijímací místnosti rodiny a začíná výklad.

Nejdřív nás do nosu praštila strašná zima (je únor), na zemi ležel sníh, vítr zlověstně skučel a lidé se choulili oblečeni do zvířat, respektive do kožichů a kožešinových čepic. To je ale hrůza, to se jim ta móda za posledních padesát let nepohnula? Jak se tak chmuřím, je mi zima čím dál větší, a spolu s ní se rozplývá i můj názor na to, co je módní a co ne. Nejradši bych jednomu z těch chodících medvědů jednu papachu strhla a nasadila si ji. A co já vlastně vím o zimě, nadávám si, a vůbec, co já vím o módě. Jak jinak se tady zahřát?

Pod masívem Krušných hor žije lázeňské město plné parků, zahrad a fontán, které si v minulých staletích oblíbili umělci i monarchové. Kdybyste do teplických lázní zavítali před nějakým tím rokem, potkávali byste v Zámecké zahradě Beethovena, Goetheho, von Humboldta, Chopina, cara Mikuláše I. nebo krále Fridricha Viléma III.

Již nejméně stokrát každý četl a slyšel, že se Bruggám říká „Benátky severu“. Není divu, město je protkané labyrintem kanálů. A kdo nebyl na kanálech, nebyl v Bruggách, nuže, projeďte se po nich. Z loďky uvidíte jiné Bruggy, od vodní hladiny vypadají intimněji než mezi tisícovkami turistů na přelidněném Marktu. Na kanálech se dotknete Brugg a už vám zůstanou v srdci.

Nasrovské království v Granadě bylo poslední baštou islámu v západní Evropě. 250 let se nasrovští panovníci bránili křesťanské reconquistě, než se v roce 1492 Boabdil, poslední z nich, vzdal bez boje svého města a paláců za právo nerušeného odchodu. Zůstala po nich červená pevnost Alhambra, nejkrásnější památník islámského umění na evropském kontinentu.

„Potoky, které tvoří Vydru, přicházejí z neobydlených, dešťových a chladných plání ústřední Šumavy. Shromažďují se z odtoků hojných slatin a bažin, z bažinatých strání horských a z ohromných, mnoho tisíc hektarů zaujímajících lesů, které vyznačují toto ponuré, hluboce melancholické území“ – tak popisoval zrození nejkrásnější šumavské řeky Vydry Karel Klostermann.

Poslední den roku vládl na hradě Kašperk nad Kašperskými Horami čilý silvestrovský ruch. Kašperk je sice od listopadu do konce března zavřený, ale díky aktivitě a šikovnosti lidí se koncem roku jeho brány otevřely na pět dní návštěvníkům. A konaly se prohlídky, hrála šaškovská představení pro děti a tekly medovina, svařák i grog.

Poutních míst je prý v Polsku přes dvě stě. Pro pravoslavné křesťany je nejvýznamnějším místem víry a zázraků vrch Grabarka nedaleko běloruských hranic a Bělověžského pralesa. Poutním místem je Grabarka od 13. století a za posledních 300 let zde poutníci vztyčili na dvacet tisíc křížů.

Tomáš Buchtele je ředitelem české a slovenské pobočky rozvojové agentury Baskické regionální vlády (SPRI). Její pražská kancelář pomáhá již deset let firmám či institucím z Baskicka při jejich vstupu na český nebo slovenský trh. Pro T. Buchteleho je Baskicko druhým domovem a baskičtina milovaným jazykem. Svůj oblíbený region představuje v rozhovoru pro www.cestomila.cz.

Dvě a půl tisíciletí historie řecké, keltské, římské a křesťanské, dvě stovky obrazů namalovaných Vincentem van Goghem, katedrála, kde byl korunován králem Karel IV., býčí zápasy po francouzsku, barvité legendy o bojích proti Saracénům, řeka Rhôna, v níž i ve 21. století nacházejí potápěči antické sochy, Alyscamps, jedna z nejproslulejších nekropolí světa, Kristův monogram ve znaku. Vítejte v městečku rozzářeném jižním francouzským sluncem – Arles.

Postávám před skalickým městským úřadem na náměstí Slobody a fotím kostel svatého Michala. Hlas za mými zády, patřící pánovi v obleku, který právě vyšel ze dveří úřadu, se ptá, z kterých jsem novin. Na můj dotaz, na základě čeho usuzuje, že jsem „z novin“, se mi dostalo odpovědi: „kdo jiný by tady fotil“. A to v roce 2009 vyhrála Skalica anketu o nejkrásnější město Slovenska a v posledních dvou letech se umístila na čtvrtém místě.

Riquewihr je nejvyhlášenější vinařskou vesničkou Alsaska a je zařazen do seznamu nejkrásnějších vesnic Francie (Les Plus Beaux Villages de France). Reklamní texty tvrdí, že v uličkách Riquewihru se vrátíte do 16. století a že zde vinice vlastnil i filozof Voltaire.

„Kdo spatří Karlovy Vary, uvidí divy, jak z nitra Země bohatě prýští horké vody. Tu i tam obklopují hory strmými skalisky město, jímž protéká řeka Teplá“, tak popisoval český humanista Zachariáš Theobald město založené Karlem IV. Šlapeme do těch výšek, do těch strmých skal za okouzlujícími výhledy na lázeňské domy, v nichž bydleli Goethe, Beethoven, Chopin, objevitel Troje Schliemann a také císaři, šáhové a králové.

Berkovský vrch, 480 metrů n. m., dominanta kraje severovýchodně od Dubé. Až nahoře, na zalesněném kopci, stojí ruiny hradu Starý Berštejn. Je podzimní den, slunce zalévá kopec i pohádkový les pod ním a spadané listí vybízí k ulehnutí do nejbarevnějších pe­řin.

Nedaleko Évory stojí devadesát pět megalitů, snad zasvěcených kultu slunce. Toto menhirové pole se jmenuje Cromeleque dos Almendres a prý se mu poeticky říká „kopec kamenných amfor“. Vytvořil ho lid zemědělců a pastevců v dávném neolitu před sedmi tisíci lety.

Byl jednou jeden rytíř, který se zavázal Bohu účastí na křížové výpravě do Svaté země. Ten rytíř se jmenoval Hroznata a patřil k nejpřednějším v českých zemích, vždyť sám král Přemysl Otakar I. ho nazýval přítelem. Bůh ale nevedl Hroznatovy kroky až do Jeruzaléma, nýbrž do Říma, kde Hroznata přislíbil papeži Celestýnovi III., že na svých statcích založí premonstrátský klášter. Svůj slib dodržel a klášter premonstrátů Teplá se stal na stovky a stovky let duchovním a kulturním centrem regionu.

Historie kraje kolem Évory je prastará a sahá zpět tisíce a tisíce let, o čemž svědčí megalitické památky Cromeleque dos Almendres, Anta do Zambujeiro nebo Anta Capela de São Brissos. Nicméně, není prokázáno, že by na území dnešní Évory stála osada před příchodem Římanů. Ti zde vybudovali vojenskou základnu, z níž později vyrostlo město, kterému dali na počest Julia Caesara jméno Ebora Liberalistas Ju­lia.

Přijel jsem k Pont du Gard za uplynulých dvacet let třikrát a troufám si tvrdit, že nejúchvatnější to bylo po vodě. Kilometry na kánoi po proudu řeky a pak jsem skočil z lodě a vykoupal se v čistých modrých vodách pod římským stavitelským zázrakem. Úřady sice kvůli čistotě vody občas koupání zakazují, ale málokdo měnící se pravidla dodržuje. Byla to nepochybně koupání, na něž se nezapomíná.