články - Evropa

Místem přistání je Stavanger, město na jihozápadě Norska. Cílem Preikestolen, ohromující kolmá kamenná terasa tyčící se do výšky 604 metrů nad hladinu Lysefjordu.

Jan Pala je předsedou komise tradičního skialpinismu Českého horolezeckého svazu a autorem knihy Hory a sníh – publikace, která je vlastně učebnicí skialpinismu a lyžování v terénu. Jan Pala je také tvůrcem webových stránek http://mountainski.cz. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví Jan Pala o svých cestách na dalekou Kamčatku a skialpinismu na aktivních vulkánech.

Kilometr jižním směrem od zámku v Bečově nad Teplou stojí na kopci pozůstatky šibenice, k nimž vede naučná stezka Šibeniční vrch. První informační zastávka je jen pár desítek kroků od vstupu do areálu bečovského zámku. Stezka se věnuje hrdelním soudům, tortuře, šibeničním průvodům, dozvíte se, co se dělo, když se katovi poprava nevydařila i jak bylo nakládáno s těly popravených. Úděsnou minulost má Šibeniční vrch dávno za sebou, dnes je údajně oblíbeným dostaveníčkem mladých.

Čedičový kužel Ronova nabízí z výšky 552 metrů překrásné výhledy do dalekého okolí. Severozápadním směrem vystupuje z roviny kopec Ralsko, v dálce v oparu se ztrácí Ještěd. Jihozápadním směrem se tyčí pouze čtyři kilometry vzdálený Vlhošť a mnohem dále lze rozeznat zdi hradu Bezděz. Kuželovitý suk Ronova je potomkem sopečné činnosti, která v tomto kraji skončila dávno před zrodem lidského rodu, potomkem ztraceného vulkánu, odstraněného erozí trvající miliony let.

„Na Carpacciových obrazech vypadají Benátky nachlup stejně jako dnes, jenomže bez turistů.“ Tak popisoval Karel Čapek světově proslulé město kanálů. Ale benátská krása jako by se zastavila i na březích Lago di Garda. Balkónky, průčelí, podloubí, okna schovaná za okenicemi, okázalé štukatérství, mramor, kašny, portály, orientalismus, všechny myslitelné krásy všech stylů. Dnešní Riva del Garda je ovšem nejen krásou, ale především jedním velkým outdoorovým nářezem. Vždyť malíři quattrocenta nekrotili katamarán na větrem rozvlněném jezeře, neřítili se na horském kole o tisíc metrů níže po úzkých stezkách, ani je lanovka nevyvezla o 1700 metrů výše, aby se kochali ptačím pohledem na modravé vody i sluncem zalité hory. A nebe nad jejich hlavami nebrázdili paraglidisté.

Výdechy sirovodíku a oxidu uhličitého pod hladinou malých tůněk, všude kolem rašelinné smrčiny. Tato lokalita severně od Mariánských Lázní se jmenuje Smraďoch, ale lidé se nemají čeho obávat, plyny jsou těžší než vzduch, drží se dole u země, nedýchatelné prostředí zabíjí pouze hmyz, drobné savce nebo ptáky, dostanou-li se do blízkosti výdechů. I nepatrné množství sirovodíku je zdaleka cítit, jméno Smraďoch je pro lokalitu naprosto odůvodněné.

V atraktivním prostředí mezi divokou řekou Sarca a strmým útesem, na němž se tyčí zřícenina hradu Arco, se o víkendu setkali nejlepší lezci světa i jejich fanoušci na Rock Master Festivalu. Severoitalské městečko Arco nedaleko Trenta je nejen domovem adrenalinových sportovců, ale i těch, kteří si rádi užijí pokojnou italskou středomořskou atmosféru.

„Slatiny… táhly se od západu na východ jako obrovská poušť, sem a tam křížily jejich povrch cesty… jak daleko se takto prostírají… byl to tichý, opuštěný kraj, pustý a neobdělávaný lidskýma rukama… rozpadávající se balvany ležely na vrcholu pahorku jako obr sám, mohutná odpočívající postava, vrhající stín na okolní vřes a chumáče drsné trávy… kameny jako oltáře… očekávaje oběť…na vysokých skalách žily divoké ovce, havrani a luňáci, byl to domov pro vše, co bylo osamělé.“

Hrad Bečov je výletem do středověku – původní výmalba kaple a zachovalé středověké omítky z 60. let 14. století, pod okny dřevěná sedátka, na stěnách nápisy a kresby, vše též staré přes 600 let. Areál bývalého bečovského panství je veřejnosti zpravidla přístupný přibližně z jedné třetiny, pouze na několik dní v roce se otevírají i brány středověkého hradu. Nejbližší exkluzivní prohlídky hradu Bečov nad Teplou jsou na programu 7. a 8. září. A po prohlídce hradu můžete obdivovat proslulý relikviář sv. Maura, v našich krajích ojedinělý exemplář domečkového relikviáře, který je svou uměleckou hodnotou srovnáván s korunovačními klenoty.

Miroslav Náplava na svých výpravách natočil desítky reportáží a dokumentárních filmů a napsal i několik knih. Zážitky a zkušenosti ze svých osmi cest do Albánie, cestovatelsky nepříliš známé balkánské země, sepsal společně s Petrem Horkým do knihy Albánie – kráska se špatnou pověstí, která vyšla loni v nakladatelství Jota. Stejnojmenný film se promítal na řadě festivalů. V rozhovoru pro www.cestomila.cz doporučuje Miroslav Náplava vyrazit do Albánie offroadem a navštívit slavnost bektašů na hoře Tomorri, upozorňuje, že cestovatel abstinent to má náročnější, než ten, kdo pije rakiji a vypráví, že ho okouzlila syrovost albánského naturelu a že symbolem mužnosti v Albánii už není puška, ale auto.

„Někdo někdy užil spojení hradozámek, ale… pro mě osobně je Krakovec chaloupkou“, říká kastelán Jiří Sobek. „To slovo přesně vystihuje charakter Krakovce. Není to můj výraz, pochází už z roku 1410, kdy byl stavitel a majitel Krakovce Jíra z Roztok nucen prodat své sídlo poté, co se rozkmotřil s králem Václavem IV. Výraz chaloupka či chalůpka je pro mne niterné vyznání stavitele, protože v téhle stavbě je vše, co tehdy lidé uměli a znali. Krakovec je zhmotněným vrcholem myšlení lidí koncem 14. století.“

„Na světlo dějinné vychází Třebíč v onom roce 1101, kdy údělná knížata moravská Oldřich a Litolt založili zde klášter řehole sv. Benedikta ku poctivosti Boží a nejslavnější Boho-rodičky Panny Marie.“ Tak popisuje Vilém Nikodem původ města v knize Stručné dějiny města Třebíče z roku 1911. Od raného středověku byla Třebíč domovem i početné židovské komunity a místní židovské ghetto a hřbitov byly společně s bazilikou sv. Prokopa zapsány v roce 2003 do seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

Torfi H. Tulinius, profesor na reykjavické univerzitě, použil přiléhavý příměr vysvětlující „stáří“, resp. „mládí“ Islandu: „Pokud by dosavadní čtyři a půl miliardy let trvání Země byly vtěsnány do jednoho roku, Island by se objevil pozdě večer 30. prosince.“ A tomu odpovídá i charakter islandské krajiny – aktivní sopky, častá zemětřesení, rozsáhlá lávová pole, rozlehlé pouště…Vždyť ostrov se teprve „včera“ vynořil z chladných vod severního Atlantiku.

PhDr. Jan Kalivoda vede na Filozofické fakultě UK v Praze výuku klasické a středověké latiny a specializuje se na latinskou medievistiku. Z latiny překládal díla Jana Amose Komenského, Gaia Julia Caesara i Giordana Bruna. Jan Kalivoda je též předsedou Společnosti Husova muzea v Praze a v rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o Husově muzeu v Kostnici, jehož historie začala v roce 1922, kdy byl dům, v němž Jan Hus v Kostnici bydlel, zakoupen konsorciem českých bank a věnován československému státu jako dar k jeho počínajícím dějinám.

Kypřané tvrdí, že mešita Hala Sultan Tekke je čtvrtým nejposvátnějším místem islámu. Stojí na břehu solného jezera nedaleko Larnaky, kam na zimu přilétají hejna plameňáků, kteří si užívají slaných a mělkých vod. V létě je jezero bez vody, vyprahlé jako písečná poušť. Hala Sultan Tekke byla postavena až na začátku 19. století, v jejích zdech se ale nachází hrob Um Haram, tety proroka Muhammada, která zde zemřela během prvního vpádu arabské armády na Kypr v roce 649.

Chcete poznat pravou italskou pohodu a užívat si místní kuchyni a překrásná horská panoramata? Nebo prožít dovolenou naplno – jezdit na kole, lézt po horách, paraglidovat? Italské jezero Garda nabízí dovolenou pro všechny – každý si vybere a k jezeru se bude chtít vrátit minimálně ještě jednou.

Jan Sucharda najel v nehostinném a těžce přístupném vnitrozemí Islandu desítky tisíc kilometrů. V terénním voze překonával nekonečné nástrahy lávových polí i brodů přes ledovcové řeky. Již v roce 2009 mu v nakladatelství Akcent vyšel ojedinělý průvodce Island autem, jehož náklad byl rozprodán během jediného roku a v roce 2011 se dočkal rozšířeného vydání pod názvem Průvodce islandským vnitrozemím. V rozhovoru pro www.cestomila.cz popisuje Jan Sucharda nástrahy, které off-roadisty na Islandu čekají a představuje svou novou knihu fotografií Island – země včera zrozená.

Kypr je studnicí historie, zdánlivě stačí vzít do rukou krumpáč a po několika kopnutích jste v římské říši a u prvních křesťanů. V Nikósii se před návštěvníkem otevírá historie nejen nedávná, vždyť kyperské hlavní město je rozdělené na řeckou a okupovanou tureckou část, ale také mnohem dávnější. O nejranější kyperské historii vyprávějí sbírky Kyperského archeologického muzea i muzea Leventis.

Americký plukovník Sparks nazval onen tábor Dantovým peklem. Dachau – jméno, které se stalo jedním ze symbolů hrůz. V roce 1965 byl z bývalého koncentračního tábora vytvořen památník. Na mříži ve vchodu dodnes vstupující vítá smutně proslulý nápis Arbeit macht frei.

Když Jean-François Champollion studoval v roce 1824 rozsáhlou egyptskou kolekci, kterou shromáždil diplomat Bernardino Drovetti, prohlásil, že „cesta do Memfisu a Théb vede přes Turín“. I díky Drovettiho sbírce vlastní Egyptské muzeum v Turíně druhou největší světovou sbírku egyptského umění po Egyptském muzeu v Káhiře. Přijet do hlavního města regionu Piemont v den triumfu Juventusu v italské fotbalové lize není pro prohlídku místních pamětihodností a muzeí právě ideální, nicméně Egyptské muzeum bylo otevřené.