články - Evropa

Serra de São Mamede je jedním z nejkrásnějších koutů Portugalska. Pohoří se zvedá z horkých rovin severního Alenteja a táhne se přibližně 25 kilometrů podél španělských hranic (severně a jihovýchodně od města Portalegre). Krajina São Mamede je okouzlující a zdobí ji bílé vesnice položené na kopcích nebo doslova na skalách jako Castelo de Vide a Marvao.

Plán byl jednoduchý – o šesté ranní odlet z Prahy, v poledne dorazit na Praça do Giraldo v srdci Évory v Alenteju. Tento jihoportugalský region jsem si oblíbil už kdysi dávno, když jsem v knize Jana Buriana Výlet do Portugalska četl, že v něm místní znají jen tři rychlosti – pomalu, pomaleji a stop. Tak o nich údajně vtipkují v Lisabonu. Za tím „pomalu“ jsme letěli do Évory a Alenteja.

Portugalsko a azulejos jako by byla synonyma. Rozhlédnete-li se kdekoli v Portugalsku, všude spatříte půvabné modrobílé kachličky. Říká se jim azulejos a jejich původ lze vystopovat v arabském světě a ještě dávněji v Persii. Kouzelné barevné ornamentální vzory typické v Íránu a severní Africe byly v Portugalsku postupně od renesančních časů nahrazovány modrobílými obrazy s mytologickými, biblickými a historickými scénami. Nebo scénami ukazujícími obyčejný lidský život, např. pijáky v hospodě nebo ženy sbírající hrozny vína.

Pouhých deset kilometrů od křesťanského poutního místa Fatima byly objeveny jedny z nejkrásnějších stop dinosaurů na evropském kontinentu. Na nakloněné skalní plošině nazvané Pedreira do Galinha jsou rozeznatelné dvě desítky stezek se stopami, jedna z nich je délkou 147 metrů údajně nejdelší stezkou s dinosauřími stopami na světě.

Skalnaté soutěsky řeky Kamenice nedaleko Hřenska jsou už od konce 19. století turistickým lákadlem Českosaského Švýcarska. Edmundovou a Divokou soutěskou provede hosty žlutá turistická značka, v neschůdných úsecích je provozován zpoplatněný atraktivní převoz na pramicích. V roce 2016 se na nich svezlo rekordních 360 tisíc turistů.

Vyhlídkový altán na Mariině skále v Jetřichovických stěnách je oblíbeným turistickým výletem v NP České Švýcarsko. Z Jetřichovic vede nahoru červeně značená turistická cesta, délka je asi 1200 metrů, převýšení 200 metrů, závěr po jištěných schodech ve skalách. Mariina vyhlídka se tyčí na skále v nadmořské výšce 428 metrů. Altán je již od poloviny 19. století vyhledáván i ve večerních hodinách kvůli romantickým západům slunce. Není divu, je z něj okouzlující panoramatický výhled na krajinu Národního parku České Švýcarsko, dole se rozprostírají lesy, vesničky a v pozadí i stolové hory.

Pravčická brána je největší pískovcová brána Evropy. Koloběh přírody nezastavíme, jak to, že se monumentální oblouk Pravčické brány dodnes zachoval? Touto otázkou si lámou hlavu i povolanější odborníci, než jsem já. Vědci se v současnosti domnívají, že bránu tvoří dvě samostatné skály, oblouk tak vlastně není obloukem a není vystaven enormnímu pnutí, které by ho rozlomilo.

Římské Koloseum je symbolem zabíjení jako veřejné zábavy. Zároveň je symbolem současného Říma jako jeho turistická atrakce číslo jedna. V letošním roce probíhá v Koloseu výstava Colosseo un´icona, která představuje pohled současných italských umělců na světově proslulý amfiteátr, ale také např. jeho ideologické zneužití v dobách Mussoliniho režimu. Koloseum tak v těchto měsících nenabízí pouze historické zdi, ale je plné života a umění.

Prohlídka kláštera začala v parku u základů kostela sv. Kříže vysvěceného v roce 1070. Hned na úvod vyprávěla průvodkyně legendu, která se váže k založení kláštera a podle níž se v lesích u Sázavy usadil jako poustevník mnich Prokop, později kanonizovaný sv. Prokop Sázavský. O svatém Prokopovi nelze s jistotou tvrdit nic jiného, než že byl prvním opatem benediktinského kláštera na Sázavě a zemřel v roce 1053. Většina údajů o jeho životě je dílem pozdější klášterní hagiografie, v níž byl Prokopův obraz přizpůsobován pojetí autorů.

Toulovcovy maštale jsou součástí přírodní rezervace Maštale a snadno dostupné z Litomyšle autem nebo autobusem. Ze Smetanova města je to pouhých 13 kilometrů do obce Budislav, odkud vede červená turistická značka až do skal, v nichž se podle starých pověstí ukrýval loupeživý rytíř Vavřinec Toulovec.

Litomyšl – moderní historické město, tak je popisován Litomyšl na městských oficiálních stránkách. Litomyšl jako kulturní jev, tak pojmenoval úvodní kapitolu své knihy Litomyšl (z edice Zmizelé Čechy) Milan Skřivánek. Ty dva titulky vystihují ducha a povahu Litomyšle, městečka schovaného kdesi v Pardubickém kraji, vždyť tam ani neexistuje přímé vlakové či autobusové spojení z hlavního města. Renesanční zámek v Litomyšli je ovšem již od roku 1999 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Praha je městem, o němž psal již v 10. století kupec z Andalusie Ibrahim Ibn Jakob. Historické jádro Prahy přiláká ročně miliony turistů nejen z celého světa, ale také ze všech koutů naší republiky. Málokdo z nich tuší, že Praha je i městem vinic, které sice nenápadně, ale jedinečně kultivují charakter naší metropole.

Hrad Cheb byl až do vlády Jana Lucemburského součástí Svaté říše římské a jedinou císařskou falcí na území dnešní České republiky. Je tak jedinečnou románskou památkou s dochovanou hradní kaplí sv. Erharda a Uršuly a mohutnou Černou věží. Cheb měl za panování Štaufů klíčové postavení v říši jako její východní výspa.

Ara Pacis kdysi zakrylo bahno z mnohokrát rozvodněné Tibery. Tisícileté ticho dopadlo na oltář, který zmizel z očí a myslí tehdejšího světa. Znovuobjeven byl ve druhé polovině 16. století, jeho současná muzejní podoba je dílem amerického architekta Richarda Meiera, který vytvořil zajímavý komplex v sousedství Augustova mauzolea.

Mnohá římská náměstí a náměstíčka už ztratila svou malebnost a půvab. Vytratil se z nich život, který známe ze starších italských filmů, umělecký duch, zůstala přeturistovanost, drzí pouliční prodejci a drahé zahrádky nepřívětivých restaurací. Příkladem může být Piazza di Spagna se Španělskými schody a okolními ulicemi, nenapadá mne důvod, proč tam zavítat, zvláště, když nenavštěvuji módní přehlídky a předražené snobské kavárny. Naopak Piazza Navona si dosud mnohé ze svého půvabu uchovala, přestože zmíněné neduhy ji také sužují. Podlouhlé barokní náměstí je tolik odlišné, stojí totiž na místě bývalého antického stadionu a dodnes zachovává jeho původní půdorys.

Máte-li plné zuby tlačenic v přeplněných památkách Říma, všeho velkoměstského hluku a obtěžování od pouličních prodejců, výlet za vykopávkami starověké Ostie je nepochybně dobrý tip. Ostia Antica byla dlouhá staletí pohřbená pod nánosy bahna z mnohokrát rozvodněné Tibery a rozlehlostí je tento starověký římský přístav srovnatelný s vykopávkami Pompejí.

Sloup z bílého carrarského mramoru o výšce téměř 30 metrů a průměru 3,7 metrů stojí v samém centru antického Říma na Trajánově fóru. Po sloupu se vine 190 metrů dlouhý figurální vlys, na němž je realisticky znázorněn triumf císaře Trajána ve dvou válkách proti Dákům v letech 101–102 a 105–106. Bojové scény jsou na sloupu překvapivě málo početné, starověká římská propaganda se soustředila nejen na vojenská vítězství, ale také na stavitelské a technické úspěchy, které je doprovázely a které jim napomáhaly.

Byl poslední březnový týden, Řím zalitý sluncem a v Trastevere posedávali hosté i večer na nekrytých zahrádkách restaurací. V Trastevere se jí levněji než v centru města, z něhož zmizela stará atmosféra. Tím je dáno, že i příjemněji. Z kdysi živých uliček, které bývaly symbolem italské metropole – např. Via dei Condotti – jako by lidé zmizeli. Před Pantheonem jsou zahrádky, ale v těch už sedí pouze turisté, navíc tamní restaurace nemají nejlepší recenze. Ani na Piazza Navona jsme večer nesedli za stůl. Trastevere je lepší volba.

Čím dále od domova na evropský jih nebo východ, tím zdecimovanější kočičí a psí populaci jsem zvyklý vídat. Toulavé, většinou vyzáblé a hladové kočky a psy v Řecku, Portugalsku atd. V Římě mají kočky své úchvatné místo mezi ruinami více než 2000 let starých chrámů z časů římské republiky na náměstí Largo di Torre Argentina.

Parco Regionale dell´Appia Antica je dostupný autobusem číslo 118 například od Circa Massima (Circus Maximus). Jedna zastávka je přímo u katakomb sv. Kalixta. Ovšem v těchto místech Via Appia Antica už není klidnou, krásnou cestou pod piniemi, ale až nepříjemně halasnou silničkou na kraji města. Ohraničená vysokými zdmi po obou stranách, bez chodníku (!), jen bílá čára kousek od zdí, někde ani ta ne. Takže, chcete-li odtud dále pěšky do Říma, přitiskněte se ke zdi, dávejte pozor na protijedoucí auta a užívejte si hlučný provoz. Odtud už vážně autobusem.