články - Evropa

Před staletími patřil Mikulov mezi nejvýznamnější a nejkrásnější vrchnostenská rezidenční města, podobně jako Litomyšl, Český Krumlov a Jindřichův Hradec. Teplé slunečné klima a estetická vyváženost urbanistického celku s okolní krajinou dodávají i dnešnímu Mikulovu unikátní podobu a až italskou atmosféru. Italská pozdní renesance, manýrismus i rodící se baroko ovlivnily počátkem 17. století přestavbu města podle plánů Jeho Eminence Františka z Dietrichštejna.

Pavlov je známá moravská vinařská lokalita, však doporučím, kam za vínem. Pavlov ovšem také otevírá brány za lepším poznáním našich předků. V dávné minulosti před desítkami tisíc let byla oblast pod vápencovým hřebenem Pálavy jedním z center kultury gravettien. V květnu byl otevřen Archeopark Pavlov, který přibližuje život tzv. lovců mamutů, o nichž jsem čítával celé dětství v populárně-naučné literatuře.

Atmosféra Poreče nadchne, zvláště, když půvabná mladá dívka hází z okna vily Polesini psaníčka svým nápadníkům a obdivovatelům. Vyfotil jsem ji, slušelo jí to. Ale to měli právě studenti divadelní představení a další akce v krásném parku před vilou. Mimochodem, vila Polesini, kterou dal postavit v roce 1885 markýz Giorgio Polesini, mj. poslanec istrijského parlamentu, je oblíbeným místem pro uzavření sňatku – středomořská zahrada, stylová atmosféra, historický dekor. A kam v Poreči za těmi báječnými víny, sýry a olivovým olejem? Například Stancija Špin, je to autem kousek.

Na ostrov Krk jezdí především milovníci nádherného Jadranu, užít si moře, slunce a odpočinout si od všedních starostí. Krk má ovšem prastarou antickou historii a její poznávání může být překvapivě zábavné ve srovnání s prohlídkami archeologických lokalit (pro někoho nudnějšími). Na Vela Placa v centru městečka Krk stojí dům, v jehož podzemí vstoupíte do baru Volsonis. Není to jen klub. Galerie? Ano. Muzeum? Ano. V baru Volsonis sestoupíte 2000 let zpět časem a stojí to za to. Už jste někdy hráli pool mezi římskými zdmi?

Společného mají Chorvaté a Češi tolik, že architekt a herec David Vávra natočil chorvatské díly Šumných stop, v nichž se vydal za společnou historií a kulturou obou národů. V posledním dílu nezapomněl David Vávra ani na Emila Geistlicha, který zanechal mnohé šum­né stopy v Bašce na ostrově Krk. Už před sto lety byli čeští turisté běžný­mi hosty v chorvatských letoviscích a právě Baška se stala turistickým a lázeňským hitem. Je jím dodnes, do Bašky ovšem jezdí více Němců než Čechů.

Národní park Durmitor plný ledovcových jezer a kaňonů, klášter Ostrog přilepený ke strmé skalní stěně, starobylé opevněné město Kotor, velkolepé pohoří Prokletije, úchvatné staré město Ulcinj na samém konci černohorského pobřeží. To je jen nejkratší seznam okouzlujících míst Černé Hory, stále populárnější destinace pro milovníky aktivní turistiky. V nakladatelství JOTA přeložili a vydali v češtině nejnovější aktualizované vydání průvodce Bradt Černou Horou.

Trentino je hornatý region, v jehož údolích se rodí báječná vína. Koncem dubna projížděl Trentinem peloton Gira d´Italia a tak nebylo daleko k myšlence podívat se nejen na světovou cyklistiku, ale také na tamní vinice. Jedním z nejznámějších vinařů v Trentu a okolí je Francesco Moser. Bývalý cyklistický mistr světa, vítěz Gira d´Italia a trojnásobný vítěz Paříž – Roubaix. Pár emailů a návštěva byla domluvena, ovšem zda bude mít čas i sám Francesco Moser, zůstávalo do poslední chvíle nejisté. Nakonec se objevil, lepšího společníka k ochutnání vína jsem si nemohl přát.

Od 2. července do 26. srpna 2016 čeká na milovníky hudby a přírody 19 setkání, během nichž si budou moci této jedinečné kombinace naplno užít. Také letošní léto přivítají vrcholky trentinských Dolomit hudbu mnoha žánrů v podobě koncertů pod otevřeným nebem. Zazní klasika, jazz a zastoupení bude mít i korejské umění. Posluchači se mohou těšit na koncert za ranního rozbřesku i na dva několikadenní hudební trekingy.

Tabule na kraji lesa upozorňuje, že se dále smí jen o sobotách, nedělích a svátcích, dokonce pouze do 21 hodin. Proč, netuším, vojenské jednotky tuto oblast Brd dávno opustily a Padrťské rybníky jsou přístupné již od roku 2008. Z obce Trokavec vede k rybníkům pohodlná asfaltová cesta, není to tedy žádná příjemná procházka po lesních cestičkách. Do lesa je přístup přísně zapovězen, na což upozorňují všudypřítomné cedule, které varují, že v lesích neproběhla pyrotechnická asanace. Dle nařízení je uživatel trasy povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na jeho zdraví, k čemuž by vstupem do prostoru s možností výskytu nebezpečné munice mohlo dojít.

Toledo už není Toledem minulosti, ale turistickým centrem. Není divu, má neuvěřitelně bohatou historii. A nechybí mu poetičnost, krása, tajuplnost, vzletnost, půvab. Toledo se tyčí na skále nad řekou Tajo, odkud se dá z římského mostu Alcántara pomalu vystoupat až nahoru k Alcázaru. Dívejte se nejen před sebe, ale také nad sebe. Mohlo by se stát, že díky nepozornosti minete oblouky bývalé mešity z 11. století, která už dávno stojí uprostřed novější zástavby.

Poslední hodiny před odletem a kam vlastně v Madridu… Plaza de Toros de las Ventas, proslulá madridská aréna. Nikdy jsem nebyl na býčích zápasech, přestože jsem již v několika arénách stál, například v Arles. Býčí zápasy jsou kontroverzní záležitost, mívali je v oblibě Ernest Hemingway i Francisco Goya. A Karel Čapek kdysi napsal: „Lidi, nemohu si pomoci, něco na tom je; něco velikého a krásného“.

V madridském turistickém infocentru na Plaza Mayor na mne čekala Madrid Card na 72 hodin. Stojí 67 € a vyplatí se těm, kteří chtějí prožít tři dny v Madridu opravdu totálně naplno. Zahrnuje vstupy do památek a muzeí (mj. Palacio Real, Prado, Thyssen-Bornemisza, aréna na býčí zápasy Las Ventas i muzeum býčích zápasů, Museo Arqueológico Nacional), slevy na kulturní představení, vstupy do barů i ve vybraných restauracích.

Sbohem, Extremaduro. Po téměř celodenním trápení ve vlacích a na nádražích, jsme v Segovii. Stálo to za to! Ten akvadukt! Vysoký až 28 metrů, přímo uprostřed města se tyčí nad domy na Plaza del Azoguejo. Dílo Římanů z prvního či druhého století, přesně nikdo neví – 166 oblouků, ve městě dlouhý asi 800 metrů, celkem měřil přibližně 15 kilometrů. Kde jinde si sednout k lahvi dobré španělské reservy a vychutnávat si ten pohled, tu historii.

V kopcích východně od Trujilla – po silnici asi 75 kilometrů – leží královský klášter Santa María de Guadalupe. Celá staletí do něj proudilo bohatství conquistadorů a o tom, že to byly „zlaté“ časy, svědčí prohlídka kláštera a jeho bohatství. Ve zdech kláš­tera hledala od­počinek a spojení s bohem katolická Veličenstva, tady přijala Kryštofa Kolumba před jeho historic­kou cestou. A právě do Guadalupe vykonal Kryštof Kolumbus svou první náboženskou pouť po objevení nového kontinentu, aby vzdal díky Panně Marii Gu­adalupské.

Zapadlé městečko nedaleko portugalských hranic, kam téměř nevede žádná veřejná doprava (o víkendu vůbec žádná). V uzoučkých uličkách s bílými domky jako by se člověk ocitl někde na mexickém venkově, patina starého templářského města, oprýskané zdi, z dláždění vyrůstá tráva, přes siestu je město ztichlé, ani živáčka, na první pohled plyne den pomalým tempem, kam také spěchat, jen na Plaza de España je otevřeno několik restaurací. Vasco Núñez de Balboa a Hernando de Soto se právě v tomto bílém zapadákově narodili.

Zafra je známá dvěma krásnými propojenými náměstími v centru starého města – Plaza Grande a Plaza Chica. Tam, kde se rozprostírá Plaza Grande, býval kdysi hřbitov vedlejšího kostela Nuestra Señora de la Candelaria, jehož věž vykukuje nad dvoupatrovými domy s podloubím. Od 16. století se na dnešním náměstí konávaly býčí zápasy, v současnosti je spíše místem poklidného a milého posezení v některé ze zahrádek restaurací.

Medellín nemá okouzlující historické jádro jako Cáceres a Trujillo. Medellín byl zpustošen během francouzské okupace v roce 1809, řádění napoleonské armády mělo děsivé následky pro historicko-umělecké dědictví města, historické budovy byly využívány jako kasárna, stáje a špitály. Po odchodu Francouzů zůstal střed města v troskách. Během urbanistických změn byla stržena více než dvacítka zdevastovaných domů na hlavním náměstí včetně rodného domu Hernána Cortése, nejslavnějšího rodáka Medellínu. Dnešní podoba hlavního náměstí je z roku 1890, kdy byla v jeho středu odhalena socha Hernána Cortése a po proslulém conquistadorovi bylo náměstí pojmenováno. Medellín má i římské divadlo, a když zvednete hlavy, nahoře na pahorku nad divadlem se tyčí původně arabský hrad, to lze spatřit málokde.

Jako by starověký Řím povstal v plné kráse. Ne, nikoli v Římě. Mérida, tak se jmenuje to město, možná římštější než Řím. Projít se několika ulicemi a nenarazit na antickou minulost, zdá se v Méridě nemožné. Ohromující divadlo, nejdelší římský most přes řeku Guadianu se 60 oblouky, akvadukt (přestože Pont du Gard to není), Dianin chrám, v němž si kdysi jeden zbohatlík postavil v 15. století palác, Trajanův oblouk, amfiteátr pro gladiátorské zápasy, vila Mitreo s úchvatnými mozaikami, hipodrom pro závody vozatajů pro 30 tisíc lidí, starověké ulice v podzemí, pohřební kolumbárium. S výjimkou samotného Říma se žádné jiné španělské ani italské město nemůže pyšnit tolika památkami na časy římské.

Z Prahy do Cáceresu na konec Španělska. Nejprve let z Prahy do Madridu… ty Pyreneje! Pico de Aneto a jeho ledovec téměř přímo pod námi. Španělská krajina zdála se z výšky taková kulturní, narýsovaná políčka, přehrady, pastviny, jako by ji opečovávali už nejméně dva tisíce let, to je od časů starých Římanů. Cesta z letiště nemůže být jednodušší, hned u východu vidíme značku metra, pár jezdících schodů a jsme u vchodu. Obsluha automatu na jízdenky rychlá, kdo nevládne španělsky, přepne na angličtinu. Zvolí se nejprve místo odjezdu, poté stanice výstupu a automat oznámí cenu. Z letiště i na letiště je příplatek 3 eura, jinak stojí cesta i s více přestupy a přes celý Madrid asi 2 eura.

Asi 14 km západně od Cáceresu leží Natural Monument Los Barruecos. Každému propagačnímu materiálu dominují čápi, jenže je konec léta a čápi přiletí až v zimě. Na žulových skalách, které eroze formovala stovky milionů let, trůní opuštěná hnízda. Musí to být zážitek, toulat se cestičkami parku a mít nad hlavami čapí rej. Ve druhé polovině září je park vyprahlý, vody méně než v jiných ročních obdobích, přesto si užíváme toulání touto zvláštní krajinou – žulová skaliska a keře na březích vodních nádrží, které lidé v těchto místech stavějí už od 16. století. Nad vodou sem tam prolétne volavka nebo jiný vodní pták. A na březích se pasou koně.