články - Afrika

Káhira se probouzí a pěšky se prodíráme tou nepředstavitelnou masou aut, která stihla zablokovat všechny silnice. Ranní špička v Káhiře je doslova brutální. Přecházení ulic by měl každý cizinec odkoukat od místních. Auta se řítí zleva i zprava a co na to Káhiřan? Jednoduše jde, nerozhlíží se a jde. Zdánlivě pořádný adrenalin, ale ono to tak opravdu funguje.

Kdo jiný by měl vyprávět o Madagaskaru než Pavel Hošek, autor několika knih o jeho kultuře a historii včetně publikace Dějiny Madagaskaru, která vyšla v NLN. Pavel Hošek zavítal na Madagaskar poprvé v roce 1993 a ostrov u afrických břehů se na další desítky let stal jeho srdeční záležitostí. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o obyvatelích ostrova, o lemurech, a také poradí, jak se na ostrově pohybovat a co si před cestou na Madagaskar přečíst.

Daniela Hranaiová je na první pohled usměvavá a křehká mladá žena. Krátce se do mě vkrádal pocit, že kdybych silně zvýšil hlas, rozpláče se. Zdání klame. Daniela se nedávno vrátila po roce a půl z mise v Demokratické republice Kongo, kam ji vyslala společnost Člověk v tísni. Dnes je z ní zkušená „Afričanka“, která může radit, jak se pohybovat v africké společnosti i jak řídit auto na rozblácených afrických cestách. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví nejen o práci v chaotickém Kongu, ale také o noci na vrcholu zrádné sopky Nyiragongo a setkání s horskými gorilami.

Anse Source d´Argent na ostrově la Digue je jednou z nejfotografo­vanějších pláží světa. Oslnivý bělostný písek láká k ulehnutí pod exotickými balvany vyhlazenými jadeitově zbarveným mořem, člověk má pocit, že na světě nemůže existovat idyličtější místo. Ale od pláže očekáváme, že se také vykoupeme. A ve vodách olizujících tuhle seychelskou krásu se koupat nedá. Vylezl jsem na jednu skálu, abych hledal vodu, ale hloubka, ta zde nebývá ani během přílivu.

Ubytování v hotýlku, z něhož je to pár kroků na pláž s jemným bílým pískem, průzračná tyrkysová voda, v níž plavou hejna ryb, lenošení ve stínu endemických kokosových palem, báječný kokosový rum a ryby k večeři v restauraci přímo na pláži. Dvěma slovy – ostrov Praslin.

Před třemi lety jsme na naší dlouhé cestě napříč africkým kontinentem navštívili i Súdán, neklidnou zemi, kde se střetávaly a střetávají dva světy – arabský a černý. Jiná možnost nebyla, z Egypta do Etiopie se autem jinak dostat nelze. Nás ale Súdán lákal, přáli jsme si dostat se alespoň malinko pod kůži této země zahalené do závoje nebezpečna a fanatismu. Tehdy zde byl klid a nám dodnes zůstaly krásné vzpomínky.

Libye byla donedávna pro našince tak velkou neznámou, že si mnohdy pletl, jak se píší měkká a tvrdá i/y. Nebylo divu, vždyť obdržet individuální turistické vízum do země, které po 38 let vládl tvrdou rukou plukovník Kaddáfí, bylo bez známostí a úplatků vyloučené. Nám pomohla spolupráce s místní cestovní kanceláří a cesta do nekonečné pouště, jejích písečných dun a zelených oáz s jezery, byla otevřená.

Letovisko Marsa Alam je pohádkovým světem barevných korálových zahrad a mezi milovníky šnorchlování a potápění zřejmě nejpopulárnější egyptskou destinací. Podmořský život je zde na dosah i začátečníkům a méně zkušeným, navíc poloha nedaleko obratníku Raka a nekonečná Sahara zaručují i v zimních měsících vyšší teploty vody i vzduchu.

Dia Eddin Felfel je místopředsedou Libyjského klubu v ČR. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o krásách Libye, zelených oázách, poušti a saharských gazelách, odsuzuje Kaddáfího a jeho režim a odmítá, že by budoucnost Libye ohrožovala nesmiřitelnost jednotlivých kme­nů.

Afrikanistka a kulturní antropoložka Kateřina Mildnerová se zaměřuje na fenomén čarodějnictví a tradičního léčitelství v subsaharské Africe. O svém intenzivním výzkumu v hlavním městě Zambie Lusace sepsala knihu Můj soused je čaroděj. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o zambijském slunci, vstřícnosti smějících se lidí, oblíbené kaši nsimě, Viktoriiných vodopádech, kouzlu kavundula, způsobujícímu rozvod, procesech s čarodějnicemi i o tom, že duchové nemají rádi lahváče, ale upřednostňují vařené pivo.

Přemýšlíte kam na dovolenou? Unavuje vás neustálé nicnedělání na pláži, otravné diskotéky pro turisty a stereotypní popíjení sangrie na hotelové terase? Chcete zažít dobrodružství plné adrenalinu, nespoutané divočiny a vůně exotických krajů? Pak se vydejte na dovolenou do Tanzanie! Do krajiny přímo nabité životem, sluneční energií a vzrušujícím nebezpečím! Do místa, které by se dalo nazvat perlou střední Afriky…

Jaké bylo Maroko v roce 1966? Malý obrázek si můžete udělat z fotografií Mirky Baštové. Marocký venkov těch časů popisuje ve své povídce Rybář Muhammad Ibráhím Bú-Allú. Jak název napovídá, je o rybáři –„z dřevěných bot mu čouhají prsty“ a učí amerického turistu chytat ryby. Na Američanův dotaz, jaká je jeho adresa, v rozpacích vykřikl: „Tam…moře…Maro­ko“.

Stovky aut tuniských pašeráků nafty mě dělily od vstupu do Libye. Všichni mě s úsměvem pouštěli dopředu, až jsem se dostal k prvnímu libyjskému celníkovi několik set metrů od hlavní budovy. Z celého srdce mě přivítal ve své zemi, welcome, sir, welcome. Z těch prvních slov jsem měl dobrý pocit, zkušenost mi napovídala, že jaké bude přivítání celníka, tak příjemní budou i místní lidé.

Séga – tenhle tanec vás dostane. Černé rozesmáté tváře, ženy v barevných šatech, a ta barevnost jim tolik sluší, zdálo se mi neuvěřitelné, jak rychle dokáží v rytmu bubnů dělat drobné krůčky a přitom nezvedat chodidla od země. Tvrdí se, že nezvedání nohou symbolizuje okovy, které kdysi tížily otroky dovážené na Mauricius a v jejichž společenství se séga vyvíjela. A potomci otroků tančí ségu dodnes. Čím méně se zvedají nohy, tím více se pohybují boky. A tak tvrdím, dostane vás tahle séga.

Jaká byla Libye v roce 1966? Malý obrázek si můžete udělat z fotografií Mirky Baštové. Po dlouhých stovkách let, kdy vládli na dnešním libyjském území cizinci – Osmané, Italové, Britové, Francouzi, uběhlo pouhých 15 let od vyhlášení samostatnosti. Do vojenského převratu Kaddáfího, který sesadil z trůnu libyjského krále Idrise I., zbývaly tři roky.

Věhlasné pyramidy faraonů Chufua, Rachefa a Menkaurea v Gíze jsou už dnes prakticky součástí Káhiry a samozřejmým cílem velikého množství návštěvníků. S tím souvisí i hustý provoz, plná parkoviště, smog, prodejci a průvodci. Pyramidy v Dahšúru jsou však neméně atraktivní a díky jejich vzdálenosti od hlavního města bývá setkání s nimi mnohem intimnější.

Luděk Wellner se účastnil prací českého egyptologického ústavu na egyptských vykopávkách a je autorem několika knih s egyptskou tématikou. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o svém vztahu k Egyptu a jeho historii, o Nilu, pyramidách i o mumiích v českých sbírkách.

Zase se na mě vrhá Egypťan a chce se angažovat kvůli potenciálnímu bakšiši. Ptá se, jestli chci vidět hrobku královny Hatšepsut, ale já vím, že je nepřístupná. Utíkám mu až k hrobce Ramesse IX., plné barevných scén setkání s bohy a textů Knihy mrtvých. Výjev šikmo se vznášejícího faraona podepřeného hadem v proudu paprsků před tváří Usirovou mne zaujme nejvíce. Pod zdobenými stropy si připadám jako v prostorném podzemním paláci. Čtvercová pohřební komora má v kamenné podlaze místo sarkofágu jen ohromnou vytesanou jámu.

Úkol zaměřit a zakreslit stavební plán polozbořených ruin pyramidy prince Verkauréa v Abúsíru mám za sebou. Zachytil jsem vše na milimetrový papír pro další zpracování, jak egyptologové požadovali. A nastala mimořádná chvíle, o které jsem snil od doby, kdy se mi poprvé dostaly do rukou knihy o egyptské archeologii. Bájné Théby, staroegyptský Veset, hlavní město Nové říše, staré ovšem více než 3 tisíciletí, už čeká.

Pavla Jonssonová, (překladatelka, hudebnice, genderová kulturní teoretička a učitelka) v rozhovoru pro www.cestomila.cz o svém výletu do Maroka, o Essaouiře, Hendrixovi, islámu i koncertech v USA.