Cestování, výlety, turistika – Cestomila

Pláž Patara je známá dunami a jemným pískem. A jako hnízdiště mořských želv Caretta caretta. Údaje se různí, o délce pláže jsem četl 12, 15 a někde i 17 km, správně bude těch 12. Silnička k pláži z vesnice Gelemiş vede kolem ruin antického města s úžasným divadlem. Co lepšího si cestou k pláži přát.

Pons Fabricius není na první pohled památka, za kterou by mířily tisíce turistů denně. Málokdo si uvědomí, že je to nejstarší stojící most legendárního města. Klene se pouze nad polovinou řeky Tibery, spojuje její levý břeh s ostrovem (Isola Tiberina), na druhé straně je Trastevere. Pons Fabricius byl postaven v roce 62 př. n. l. a je dlouhý pouze 62 metrů.

Jak žili Římané před téměř 2000 lety? Mnohé o jejich životním stylu napovídají ruiny lázní a dochované písemné prameny, které je popisují. Caracallovy lázně v jihovýchodní části centra Říma patří k největším a nejzachovalejším termálním komplexům starověkého světa. Majestátní, velkolepé, to jsou pravděpodobně slova, která napadnou každého, kdo vkročí do ruin dávných veřejných lázní.

Asi 50 kilometrů severně od Mosulu se v horském masívu nad křesťanským městem Alqosh schovává klášter Rabban Hormizd. Zdánlivě přilepený na skalním srázu v nadmořské výšce 800 metrů, barevně nerozlišitelný a téměř neviditelný, pokud o něm nevíte. Klášter založený pravděpodobně v 7. století mnichem Hormizdem se stal prominentním místem Asyrské církve Východu a Chaldejské katolické církve.

Máte-li plné zuby tlačenic v přeplněných památkách Říma, všeho velkoměstského hluku a obtěžování od pouličních prodejců, co výlet kus za Věčné město… První variantou je výlet za vykopávkami starověké Ostie, to je nepochybně nejlepší tip. Druhou je Hadriánova vila u Tivoli. Název není přesný, pod výrazem „vila“ si představíme budovu větších či ještě větších rozměrů a luxusu. Ovšem Hadriánova vila není vila, ale císařská rezidence monumentálních rozměrů (více než kilometr čtvereční). Venkovské sídlo pána nad světem a národy.

Citadela je prvním symbolem Erbílu, to nemůže být jinak. Ovšem Erbíl má ještě jeden, méně známý. Někde jsem četl, že místní označují své město jako „Qala u Minara“, což znamená „citadely a minaretu“. Minaret má dvě jména: Choli a Sultan Muzzafar. Choli je kurdsky „neobyvatelný“. Lidé v jeho okolí původně nežili, protože to bylo považováno za příliš daleko od města, to druhé je jméno panovníka, který ho poručil postavit.

Vodopád Geli Ali Beg je jedním z nejatraktiv­nějších a nejnavštěvova­nějších přírodních turistických míst v iráckém Kurdistánu. Je sice nejvyšším vodopádem regionu, ovšem jeho výška je pouze asi 12 metrů. Co ho činí mimořádným, je Natur Kneipp Anlage. Tedy zařízení na knajpování. Lidé nechávají boty na parkovišti v autě, v areálu vodopádu se chodí bosky a ve vodě.

Akre se rozrostlo do novověkého města, ovšem jeho historické jádro přilepené na úbočí hor, je snad nejhezčí v iráckém Kurdistánu. Je proslulé novoročním festivalem Newroz, lidé v tradičním oblečení s pochodněmi v rukách šlapou k ruinám na vrcholu hory, aby zapálili velký oheň a přivítali kurdský Nový rok. Historie místní velké mešity – považované za nejstarší v Kurdistánu – sahá až do první poloviny 7. století.

Mnohé římské kouty už ztratily svou malebnost a půvab. Vytratil se z nich život, který známe ze starších italských filmů, umělecký duch, zůstala přeturistovanost, drzí pouliční prodejci a drahé zahrádky nepřívětivých restaurací. Příkladem může být Piazza di Spagna se Španělskými schody a okolními ulicemi, nenapadá mne důvod, proč tam zavítat, zvláště, když nenavštěvuji módní přehlídky a předražené snobské kavárny. Za dávnou historií Říma člověka zavedou i méně známá místa – nejstarší místní most Fabricius a Isola Tiberina, Tarpejská skála, Aurelianovy hradby, Caracallovy lázně, katakomby atd.

Ví se, že je nejstarší. Ovšem v historických pramenech se nedochovalo, kdo vydal nařízení k jeho stavbě a kdy přesně byl postaven. Udává se, že to bylo s největší pravděpodobností začátkem druhé poloviny 13. století za panování krále Přemysla Otakara II.

Láliš v severním Iráku je nejuctívanější poutní místo jezídů, zde se nachází hrobka jejich náboženského vůdce Adího ibn Musáfir. Právě jeho hrob je ústředním láskyplným místem všech poutníků. A přístupný je i těm, kteří nevyznávají jejich víru. Do Láliše přijíždějí celé rodiny několika generací, ve svatyni se to hemží životem.

Nadmořská výška 1096 metrů, Laka je nejvýše položené jezero na české straně Šumavy. A je snadno dostupné, z Nové Hůrky pouze čtyři kilometry s převýšením 200 metrů po modré značce, nejen pěšky, ale i na kole, v zimě na běžkách. Jezero nepřístupné v časech neprodyšné železné opony se po desítky let dlouhé přestávce opět otevřelo turistice až v 90. letech minulého století. Ovšem česky se o jezeru Laka psalo již ve druhé polovině 19. století, nejznámější je turistický průvodce Šumavou z nakladatelství Františka Řivnáče.

Citadela stojící na tellu uprostřed Erbílu je kulturně i vizuálně jednou z nejzajímavějších památek Blízkého východu. Běžně se udává, že je zřejmě nejstarším nepřetržitě obývaným lidským osídlením. Tisíce let a po dlouhé generace zde lidé stavěli z hliněných cihel domy, které ničily věk i války. Na restaurátorských pracích v citadele se podílejí i čeští odborníci.

O citadele stojící na pahorku v Erbílu se běžně píše, že je zřejmě nejstarším nepřetržitě obývaným lidským osídlením. Jeho historie sahá šest až sedm tisíc let zpět. Oválná vyvýšenina má rozměry přibližně 430×340 metrů a je vysoká asi 32 metrů. Starobylé sídlo v srdci Erbílu je od roku 2014 na seznamu světového dědictví UNESCO.

Dalyan je turistické místo, spousta hotelů, restaurací, nabídek na plavby po řece a dalších výletů. Rozkládá se na levém břehu stejnojmenné řeky, na druhé straně jsou starověké památky, ruiny města Kaunos a skalní lýkijské hrobky. Nic víc, tam za řekou je venkov. A přes řeku nevede žádný most, fungují pouze převozníci.

Ze starého města Fethiye je to asi 9 kilometrů k opuštěné vesnici kdysi řeckých obyvatel Osmanské říše – Kayaköy. Po řecko-turecké válce byli v roce 1923 řečtí křesťané odsunuti v rámci výměny obyvatel. Kayaköy jsou v současnosti ruiny domů a kostela v zalesněných svazích, nad vším vlaje turecká vlajka. A platí se vstupné 60 tl. Vede odtud stezka vysoko nad mořem ke známé pláži Ölüdeniz.

Izamal je koloniální město založené v polovině 16. století na zbytcích starověkého mayského osídlení. Což znamená, že uprostřed města stojí ruiny několika pyramid. Jistě, nečekejte El Castillo z Chichén Itzá. Jedinečným činí Izamal barva, v centru města vše září žlutou, ta ho proslavila, má to image, má to šarm, přestože šarm uvadající, leckde je žlutá poněkud špinavá.

Moře, slunce, historie, hory. Taková je turecká riviéra táhnoucí se od západního pobřeží země daleko na jihovýchod. Jedním z nejatraktiv­nějších letovisek regionu je Fethiye, ve starověku řecký Telmessos. Z nejbližšího letiště Dalaman je to do Fethiye asi 50 km, doporučuje se ubytování na promenádě podél pobřeží a pláže Çalış, nejlépe hotel s balkonem téměř nad mořem.

Cancún nemá dlouhé dějiny, dokonce má dějiny doslova kratičké. Město bylo uměle založené z rozhodnutí mexické vlády jako budoucí turistické centrum. Bouřlivě se rozvíjel, v současnosti je už možná milionovou metropolí Yucatánu, v žádném jiném mexickém městě není tolik hotelů, včetně těch nejdražších. Máte-li v Cancúnu pouze den času, nejzajímavější je vyrazit na Boulevard Kukulcán. Cancún má proslulé pláže, například Playa Delfines s úžasným bílým pískem, který omývá tyrkysové moře. Kdo má rád pláže, je na správném místě, navíc, Playa Delfines zdaleka nebývá přeplněná jako mnohé jihoevropské plá­že.

Oude Kwaremont, Paterberg, Koppenberg, Muur van Geraardsbergen – pro nezasvěcené málo zajímavého, pro milovníky cyklistiky nejslavnější a nejnáročnější stoupání ve Flandrech. V Belgii jsou v současnosti chráněná jako kulturní dědictví, vždyť jsou mj. součástí největšího cyklistického svátku Ronde van Vlaanderen. Ovšem ochranný režim není pouze z důvodu, že jsou tyto kopce zařazovány do cyklistických závodů. Dlážděné cesty se od druhé poloviny minulého století stávaly vzácností, jsou jedním z mizejících příkladů zpevněných povrchů silnic technikou, která se používala již během římského panování. Dodávají krajině nefalšovaný historický ráz, navštěvuje je mnoho cykloturistů i pěších turistů.